Článek
„Pravoúhlý modul je základním stavebním prvkem, ale rozhodně nemusí určovat výslednou podobu budovy,“ říká Marie Schüller ze společnosti Koma Modular. Jednotlivé moduly lze posouvat, vrstvit nebo propojovat, a vytvořit tak ustupující podlaží, terasy, přesahy či členité fasády. Výrobci pracují dokonce s moduly lichoběžníkového půdorysu a dokáží menší celky zastřešit ocelovou konstrukcí. Výsledkem jsou takzvané hybridní modulární budovy s velkými otevřenými prostory.
Podobně lze pracovat i s rodinnými domy. Jan Knotek ze společnosti ModulLine upozorňuje, že jednotlivé moduly lze různě skládat, zkracovat nebo vzájemně posouvat. Výrazným architektonickým prvkem může být také takzvaná pasparta, terasa nebo střecha. Modulární budovy přitom mohou být vedle ploché střechy uzavřené i klasickou sedlovou. V chráněných krajinných oblastech je pak třeba vzhled modulární stavby - a lze to - přizpůsobit rázu místní tradiční venkovské architektury.
Technologie nemusí diktovat architekturu
Ani modulární dům nemusí být katalogovým výrobkem. Například společnost Koma Modular se zaměřuje především na školy, školky, nemocnice, administrativní budovy nebo restaurace a jejich podobu připravuje individuálně podle zadání investora a architekta. „Je důležité rozlišovat mezi standardizací výroby a standardizací architektury,“ říká Marie Schüller.
Také ModulLine nabízí vedle typových domů úpravy dispozic i realizace podle vlastního návrhu klienta. Omezením zůstávají především rozměry jednotlivých modulů, které musí odpovídat možnostem přepravy a manipulace. Složitější mohou být například oblé tvary. Šikovný projektant ale podle Jana Knotka dokáže i poměrně složité představy přizpůsobit konstrukčnímu systému.
Ještě dál jde v tomto směru například společnost Slož dům. Ta totiž nepoužívá hotové prostorové moduly, ale prefabrikovaný stavebnicový systém. Jednotlivé konstrukční prvky se připraví předem a dům se sestavuje až na pozemku. Architekt tak není omezen rozměry hotových „místností“ a může pracovat s individuálním projektem, sedlovou i plochou střechou, velkými okny nebo zastřešenými terasami. „Dům nemá vypadat jako stavebnice. Stavebnicový má být pouze způsob, jakým vzniká,“ říká Jakub Káňa, šéf společnosti Slož dům.
Uvnitř ani navenek se rozdíl už nepozná
Kdo vstoupí do kvalitně dokončeného modulárního domu, nemusí podle oslovených odborníků vůbec poznat, jakou technologií vznikl. Interiér může mít stejné podlahy, koupelnu, kuchyň, omítky, osvětlení i vytápění jako běžná novostavba. „Modulární výstavba totiž neurčuje, jak má interiér vypadat. Určuje především způsob, jakým budova vzniká,“ vysvětluje Schüller.
Rozdíl se může projevit spíš v konstrukčních detailech. Jan Knotek například upozorňuje na používání sádrokartonových příček, u nichž je třeba počítat s jinou únosností než u zděných konstrukcí. Pro zavěšení těžších skříněk proto mohou být nutné lokální výdřevy.
Také zvenčí nemusí být modulární domy už rozpoznatelné. Vděčí za to velkému výběru materiálů, které výrobci mohou využít na jejich fasádách. Je totiž prakticky stejný jako u běžných budov - mohou na nich být omítky, dřevo, kovové prvky, kompozitní panely nebo vláknocementové desky. A samozřejmě lze mít i kombinace těchto materiálů.
Fasády tak mohou být řešeny velmi pestře, ale třeba i prostě a jednoduše. A právě jednoduchost přitom podle Jana Knotka současné modulární architektuře sluší. Čisté linie, velká okna, kvalitní detaily a střídmé materiály mohou podle něj vytvořit dům, který působí luxusně, aniž by potřeboval komplikované tvary.
Ekologické aspekty
Architekturu, a tedy i modulární stavby, dnes ovlivňují také ekologické aspekty. V tomto ohledu mají samozřejmě modulární stavby oproti tradičním budovám velkou výhodu už v podstatě principu svého vzniku.
Díky tomu, že jednotlivé jejich části vznikají v továrních halách za přesně stanovených podmínek, umožňují mnohem přesnější plánování množství materiálu a minimální množství odpadu na staveništi a mnohdy i menší množství hluku, protože jejich kompletace trvá často mnohem kratší dobu.
Navíc je pak možné je kombinovat s tradičními „zelenými řešeními“, ať již je to například zelená střecha, fotovoltaické panely, stínicí prvky nebo cokoli dalšího. Díky seskládání z modulů je však navíc možné tyto stavby používat opakovaně, a to tak, že na místě, kde již nejsou potřeba, se rozeberou a znovu se sestaví na novém místě, kde mohou pak sloužit třeba i zcela jinému účelu.
