Jak zkrotit zvukové vlny

Výrobci se snaží vtěsnat co „největší“ zvuk do co nejmenších zařízení. Ale nic nefunguje lépe než tradiční rozvibrování membrány v reproduktoru, která svými pohyby tvoří zvukové vlny.

Pro náročné posluchače zůstává ideálem tradiční kombinace zesilovače a kvalitní reprosoustavy. Výsledek je vždy tak dobrý, jak to umožňuje nejslabší článek sestavy – proto se vyplatí poskládat komponenty, které k sobě kvalitativně pasují. Alternativou do menších prostor jsou reprosoustavy se zesilovačem již v těle, ke kterým lze následně připojit gramofon, televizor i třeba počítač.

Při stereo poslechu je klíčové správné umístění jednotlivých částí. Reproduktory určené pro reprodukci výškových frekvencí obvykle od 2 do 20 kHz by měly být ve výšce uší a mířit osou na posluchače. Reproboxy je vhodné umístit zhruba stejně daleko od sebe, jako je posluchač vzdálen od nich – jen tak vznikne výrazný stereo efekt.

Pro mnoho domácností je důležitý působivý filmový zvuk a k němu se používají tzv. soundbary. Hudební lišty připomínající svým dlouhým tvarem jezevčíka se staly partnery dokonale plochých televizí. Přidaný soundbar může ladit s designem televize a díky odrazům zvukových vln od stěn dokáže vykouzlit z jediné „lišty“ i prostorový zvuk. Některé modely soundbarů lze doplnit také o zadní bezdrátové reproduktory či subwoofer, specialistu na produkci basů.

Soundbary často uvádějí podporu nejnovějšího formátu Dolby Atmos pro „vychutnání si“ zvukových efektů i seshora. Pokud najdete na soundbaru toto logo, automaticky to neznamená, že uslyšíte zvuk seshora, někdy dokonce není slyšet ani zezadu. Označení totiž říká jen to, že přístroj nabízí kompatibilitu s filmy doplněnými stopou Dolby Atmos. Dokáže ji přečíst, ale zvuk dál často přenáší pouze přímo „rovně“ před sebe.