Článek
Jen kousek od centra našeho druhého největšího města se nachází lokalita, ke které se vážou různé legendy. Bronx, jak se místu přezdívá, je spjatý s kriminalitou a nepořádkem, ale i s autentickou a nezaměnitelnou atmosférou.
Umělkyně a autorka řady sociálně koncipovaných projektů Kateřina Šedá má na kontě i rozsáhlý projekt Brnox II., jehož záměrem bylo mimo jiné drobnými zásahy revitalizovat veřejný prostor této svérázné lokality.
Cílem tedy nebylo přispět k tzv. gentrifikaci lokality, tj. celé místo udělat lukrativním, modernizovaným a odosobněným prostředím, nýbrž jej prostřednictvím umění přirozeně provázat s jeho okolím. Součástí projektu byla i revitalizace zmíněného plácku před ubytovnou. A k tomu si přizvala tým architektů.
Venkovní obývák
Pozemek před ubytovnou je veřejný. Přesto mysleli architekti i na ty, kteří v ubytovně bydlí, jelikož toto místo je přirozeným místem setkávání, které rádi využívají. Volný čas zde ale může trávit kdokoli, proto si dali autoři za cíl ho zatraktivnit pro všechny, a to prostřednictvím rozmanitých prvků, užitím široké škály materiálů i celkovým vzezřením.
Z plácku, kde se nacházelo jen pár laviček a umírající travní porost, se stal jakýsi venkovní obývák. Lidé zde mohou v klidu posedět, ať už na dřevěných lavičkách, nebo uměleckých venkovních křeslech – ušácích z betonu, případně mohou využít některý z herních prvků, jako je například basketbalový koš či houpačky pro děti.
Basketbal a pak svačinka
Stěžejním bylo, jak celý prostor rozvrhnout. Architekti jej nakonec rozčlenili na tři sekce, odlišené například tím, zda mají měkký či zpevněný povrch. Vycházeli primárně z původního stavu, zkultivovali trávník a k tomu přišli se štěrkovým trávníkem s mobiliářem a s pláckem kombinujícím mlat a propustný beton.
Po celé ploše je rozeseto velké množství interaktivních prvků a každý kout vybízí k široké škále různých aktivit. Jednotlivá místa totiž nemají pevně stanovený účel a každý si tak může přijít na své. Ať už si zde zahraje zmíněný basketbal, sní svačinu, nebo si zaskáče panáka.
Co je ovšem nejdůležitější, nikdo se už nemusí bát, že jej budou omezovat parkující auta, jak tomu bylo dřív – celé území je ohraničen ocelovým obrubníkem a betonovým blokem.
Výběr odolných materiálů
Výběr mobiliáře pro tuto lokalitu nebyl nahodilý. Všechny prvky autoři projektu navrhli na míru. Důležitým faktorem bylo prostředí, kde se objekty nacházejí. Bylo tedy třeba, aby byly dostatečně odolné proti poškození, například v důsledku nepříznivého počasí. Proto autoři pracovali se svářenými ocelovými válcovanými profily, doplněnými akátovými prkny, která jsou odolná, a navíc se dají snadno vyměnit. A aby se dal plácek využívat nejen za každého počasí, ale i za každé denní doby, přibylo i veřejné osvětlení, které místu dosud chybělo.
Estetika periferie
Cesta, která prochází trávníkem, je nahrazena betonovými pražci vedenými stejnou trajektorií jako předešlá vyšlapaná stopa. Ocelové válcované profily barevně souzní s barvou základního nátěru – sytou hnědočervenou. Vzrostlá zeleň, typická pro periferii, byla zachována. V horkých měsících tak místní javor, pajasan či bříza vytvářejí alespoň malý úkryt před sluncem.
Udělat plácek před ubytovnou sterilním nebo okázalým by pravděpodobně bylo snazší, ale v kontextu daného prostředí by to působilo přinejmenším podivně. Nemluvě o téměř nulové užitečnosti pro místní.
Architekti proto záměrně nevycházeli z estetiky typické pro moderní velkoměsta, ale inspirovali se charakterem periferie a tomu přizpůsobili i výzdobu celého prostoru. Přirozenou dominantou se tak stala zeď lemující hřiště s namalovanou mapou okolí ulice Cejl.
