Článek
Objekt někdejšího žitného mlýna v Boršově roky chátral. Své půvaby jeho architektura ale bezesporu měla. Díky jeho proměně na bytový dům zůstaly zachovány pro další generace.
Celý projekt podle architektů stojí na jednoduché myšlence: ponechat maximum industriálních prvků, doplnit je o jasně čitelné současné zásahy a vytvořit harmonický celek. Zámeček, silo, správní budova, nové domy, náměstí i park u řeky dnes tvoří jeden organismus, který si zachovává svou paměť a zároveň nabízí plnohodnotné bydlení.
Areál Žitného mlýna navazuje na více než čtyřsetletou historii mlynářství na mlýnském náhonu Vltavy. Původní válcový mlýn z konce 19. století prošel v průběhu 20. století řadou přestaveb a modernizací, než byl po roce 1948 znárodněn a začleněn do státního potravinářského podniku.
Elegantní bílá, vzdušnost a chytrá řešení. Byt v pražských Dejvicích dýchá osobitostí svých obyvatel
Staré části se zdařile snoubí s novými
Dnes areál tvoří celkově hned čtyři objekty. Jde o dvě historizující budovy s řadou prvků, které připomínají někdejší účel stavby, a pak o dvě novostavby. Celkem se v objektu nachází 83 bytových jednotek od menších dispozic 1+kk až po velkorysé prostorné byty 4+kk. K dispozici je pak obyvatelům 102 parkovacích míst, ale i kavárna, studio a veřejně přístupné historické pivní sklepy.
Unikátní částí celého objektu je reprezentativní, impozantní mezonetový byt ve věžové části původního mlýna. Jeho obyvatelé z něj mají krásné výhledy do okolí.
Balkony na historických budovách byly navrženy jako lehký kontrast k cihlové hmotě. Jde o konzolové ocelové konstrukce s černým lakem, odkazující na průmyslovou minulost místa. Balkony jsou díky svému velkému vyložení do prostoru kotveny ocelovými táhly z fasády.
Proměnu stavby navrhl pražský architektonický ateliér mar.s architects a autoři Martin Šenberger a Romana Šteflová. Nejnáročnější pro architekty byla statika.
„V silu jsme nahradili dřevěné stropy železobetonovými při zachování obvodového zdiva, v novější části jsme odstranili betonové komůrky na obilí. Fragmenty ale zůstaly v interiérech jako připomínka. Věž sila dostala novou skořepinovou střechu, díky které vznikl unikátní mezonetový byt s terasou a výhledem,“ uvedla za ateliér architektka Monika Sillová.
Projekt stojí na principu „reuse“, jde o maximálním využití původních konstrukcí, doplněné o obnovený náhon, zelené střechy a zachované industriální artefakty (např. původní turbínu jako instalaci).
Odlišení starých částí od nových
Historické objekty architekti očistili na režné cihlové zdivo, nové nástavbové patro sila je ze světlé cihly. Novostavby mají fasády z lícových světlých červených cihel a hliníková okna, historické budovy pak mají repliky původních ocelových oken. Nové komunikační jádro vzniklo z oceli a skla.
„Balkony na historických budovách jsme navrhli jako lehký kontrast k cihlové hmotě – konzolové ocelové konstrukce s černým lakem, odkazující na průmyslovou minulost místa. U novostaveb jsme naopak zvolili zapuštěné lodžie, aby byl rozdíl mezi starou a novou vrstvou čitelný i v detailu,“ doplnila Monika Sillová.
Projekt citlivě propojuje původní historické struktury s moderní architekturou a nabízí bydlení s průmyslovým charakterem v přírodním prostředí u řeky.
Stavba patří mezi díla nominovaná a přihlášená do soutěže Česká cena za architekturu.
Zdařilou inspirativní proměnou před časem prošel i areál pardubických Winternitzových automatických mlýnů, původně navržený architektem Josefem Gočárem. Za jejich proměnou stojí ateliér Prokš Přikryl architekti. Oceňován je i přínos architekta Jana Šépky s týmem za realizaci křídla k mlýnům.
