Článek
Jak celý proces nákupu nemovitosti v zahraničí probíhal, proč nechtěli dům za jedno euro a jaké mají s místem další plány, prozradili v rozhovoru pro kameru Novinek.
„Tohle je náš obývací pokoj s balkonem, směřuje sice na rušnou silnici, ale výhled stojí za to, protože vidíme přímo na Etnu,“ ukazuje nám jednašedesátiletá Alena Krejsová při prohlídce jejich letos pořízené nemovitosti.
„Je to nedávno, kdy Etna soptila, měli jsme to odsud z první ruky, byl to silný zážitek,“ vypráví nám na balkoně. „Člověk má z toho živlu respekt, ale když jsme viděli, že sousedi jsou v klidu, tak jsme byli taky,“ říká.
„A naproti je terasa, která nás nadchla, hned jak jsme to tady poprvé viděli. Hlavně ten výhled!“ směje se s tím, že pozorovat při věšení prádla moře je přece jen něco jiného, než co nabízí Praha.
Domek se nachází v klidném horském městečku, odkud to mají manželé devět kilometrů k moři a zhruba 45 kilometrů na letiště v Katánii. Rušným městům a pobřeží plnému lidí se chtěli vyhnout.
Na Sicílii plánují pobývat od podzimu do jara, kdy v Česku panuje chladné počasí, a část domu by chtěli v budoucnu dlouhodobě pronajímat.
Pořizovací cenu či užitkovou plochu sice veřejně nesdílejí, ale podle Aleny stála nemovitost „třeba jako zahrádka v pražské zahrádkářské osadě“.
„Dům se nám podařilo koupit za nějakých 370 eur za metr čtvereční, ceny byly běžně kolem 500 eur,“ doplňuje její manžel Richard. S finančními náklady jim pomohla hypotéka.
Cenou za dům to nekončí
„Cena domu je jedna věc, ale to, co se platí kolem, je věc druhá. Na to lidé zapomínají. K ceně domu se platí daň devět procent pro nerezidenty, platí se notář a další poplatky,“ upozorňuje muž, který si na hledání, nákup a zvelebování nového sicilského domova vzal rok volno.
Právě on byl hlavním tahounem k uskutečnění jejich „sicilského snu“, o kterém píše také na svém facebookovém profilu. Celá cesta začala zhruba před rokem. Nejdříve se šest měsíců věnoval přípravě - na internetu hledal informace, vhodné nemovitosti i kontakty na ostrově.
„Potom se mi podařilo sehnat na Sicílii na skoro dva měsíce pronájem, z této základny jsem dělal ‚spanilé jízdy‘ po kraji. Spousta lidí si prohlédne fotky a parametry domu a už by ho kupovali. To bych je hnal klackem. Sám jsem viděl krásně nafocený dům a zjistil jsem, že to byla příšerná díra. Je skutečně potřeba nepodlehnout první vlně nadšení,“ radí Richard.
S legislativními kroky a případným tlumočením, pokud by dvojici jejich úroveň italštiny nestačila, pomohla Češka, která na ostrově dlouhodobě žije a na podobný servis se zaměřuje. I díky ní šel prý celý proces lehce a bez větších zádrhelů.
„A hlavně, k samotné koupi je potřeba notářský zápis, který může podepsat pouze osoba, která umí výborně italsky, tudíž to nemůže být někdo jako já, který se italsky jakž takž domluví,“ dodává. Odlišné je podle něj třeba také nahlížení do rejstříku katastru, který není veřejný jako v Česku.
Nakonec volba padla na dvoupodlažní domeček hned u silnice, každé podlaží funguje jako samostatný byt, v minulosti v nich žili dva bratři s rodinami. I když se manželům zveřejněné fotky domu původně nelíbily, přesto jim to nedalo a vydali se na jeho obhlídku.