Hlavní obsah

Byt v paneláku vyměnili za rodinný domek. V kuchyni mají skrytou místnost, kterou jim všichni závidí

Po letech strávených ve paneláku se Monika a Michal rozhodli pro změnu. Po osamostatnění dětí už nepotřebovali tak velký byt, a tak volba nakonec padla na přízemní dřevostavbu v Kutné Hoře. Manželé si však před jeho pořízením stanovili jasnou podmínku financování: dům musí být možné postavit z jejich vlastních prostředků.

Foto: Dřevostavitel

Zahrada zůstala součástí každodenního života manželů. V létě tu tráví čas také jejich děti a vnoučata.

Článek

Kde jste bydleli předtím, než jste se rozhodli postavit dům?

Monika: Žili jsme v panelovém bytě v Kutné Hoře. Původně jsme tam bydleli ve čtyřech, ale děti se postupně osamostatnily a zůstali jsme v bytě sami. Zvažovali jsme proto, jak naše bydlení přizpůsobit současné životní situaci. Chtěli jsme bydlení bez schodů a bungalov tuto představu splňoval.

Jak jste získali parcelu?

Monika: Pozemek jsme dostali od mojí maminky. Původně šlo o jednu větší udržovanou zahradu, ze které byla vyčleněna naše parcela o rozloze přibližně 700 m2. Od zbytku zahrady není oddělena klasickými ploty, takže zahrada stále působí jako jeden propojený prostor.

Jak probíhala příprava stavby z administrativního hlediska?

Monika: Vyřizování na úřadech za nás z velké části zajišťoval projektant. Na pozemek se vztahovaly standardní požadavky na zastavěnost, žádná mimořádná omezení jsme řešit nemuseli.

Michal: Stavební povolení jsme získali přibližně za čtyři měsíce. Chtěli jsme ho mít vyřízené ještě před plánovanou změnou systému stavebního řízení, takže jsme se snažili celý proces co nejvíce urychlit.

Jak to bylo s inženýrskými sítěmi?

Michal: Protože se jednalo o nově vzniklou parcelu, bylo nutné vybudovat i nové přípojky. Napojení na městský vodovod a kanalizaci proběhlo bez větších komplikací. Dešťovou vodu jsme mohli vyřešit vsakováním.

Zvažovali jsme také podzemní retenční nádrž o objemu přibližně tři až čtyři metry krychlové. Po propočtu nákladů jsme ale dospěli k závěru, že by pro nás její pořízení nebylo příliš efektivní. Na zalévání navíc využíváme vodu ze studny ve zbylé části zahrady. Největší komplikací nakonec bylo vybudování elektrické přípojky.

V čem byl problém?

Michal: Žádost o připojení jsme podali hned po získání stavebního povolení. Za připojení jsme zaplatili přibližně 15 tisíc korun, ale práce na přípojce byly zahájeny téměř po roce. Po dokončení přípojky jsme navíc čekali další měsíc a půl až dva na osazení elektroměrem.

Monika: Mezitím už probíhaly práce v interiéru a bylo potřeba dům vytápět. Řemeslníci proto dočasně využívali elektřinu z dílny, která je na zbylé části zahrady.

Michal: Byla to nepříjemná situace, protože bez elektřiny nebylo možné dokončit některé revize a odzkoušet nainstalované technologie. Mohlo tak tedy dojít i k posunu termínu dokončení stavby. Nakonec se podařilo problém vyřešit těsně před stanoveným termínem předání stavby.

Vyhovovalo nám, že jsme mohli jednotlivé varianty průběžně upravovat a cena projektových prací byla stanovena paušálně.
Monika

Dodala vám firma dům kompletně na klíč?

Monika: Ano, dům byl realizován na klíč. Práce, které nebyly součástí stavby, jsme si zajišťovali sami. Týkalo se to například venkovních chodníků a vybudování odvodů dešťové vody do vsakovačky. Naše práce jsme se snažili koordinovat tak, aby nenarušovaly harmonogram stavební firmy.

Výběr článků

Načítám