Článek
Třicetiletý automechanik Andrea Marazzi zhruba rok pracoval na velmi úzké variantě Fiatu Panda, aby jej přednedávnem mohl předvést na festivalu oslavujícím 45. narozeniny tohoto populárního modelu, jenž se nemohl konat nikde jinde než v italském městě Pandino, ležícím východně od Milána.
Přestože jde zcela zjevně o kuriozitu a zejména poctu známému autíčku, vzbudila Andreova kreace nazvaná Flat Fiat překvapivě až příliš rozporuplné reakce. Lidé na sociálních sítích často měli pochybnosti nad praktičností takto úzkého auta, jiným se nelíbil design a další například vyjadřovali klaustrofobické pocity jen při pohledu na fotografie.
Jen málokdo pak ocenil, že se takové auto vejde i do těch nejužších mezírek, což je nesporná výhoda nejen při parkování v přeplněných italských městech.

„Průměrný Američan by se do toho nevešel,“ napsal jeden z komentujících, zatímco jinému úzká panda připomínala vozítko ze seriálu Flinstoneovi a další v ní viděl ideální vůz pro Mr. Beana. Vcelku nejpříčetnější pak byly úvahy o tom, zda takové auto vůbec může do běžného provozu.
Zatím nemůže, a to zkrátka již jen proto, že nemá registrační značky. Ale mimo veřejné komunikace jej s největší pravděpodobností budou držet i technické parametry a skutečnost, že jde v podstatě o dva „slepené“ boky původního auta.
Dá se tedy téměř s jistotou předpokládat, že by toto vozítko ani nesplnilo nárazové zkoušky a další mechanické požadavky.
Andreovu projektu padl za oběť vůz z roku 1993 a výsledek je podle webu Daily Mail 50 centimetrů široký, 145 centimetrů vysoký, 340 centimetrů dlouhý a váží 264 kilogramů.
Auto jezdí na čtyřech kolech; a navzdory šířce je podle konstruktéra v příčném směru mnohem stabilnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Běžný vítr jej tak na bok rozhodně nepoloží.

Fiat Panda 4×4
Vzhledem k tomu, jak je auto úzké, se do něj pochopitelně nevejde klasický spalovací motor. Jako pohonná jednotka zde tedy slouží elektromotor ze skútru. To samo o sobě dává tušit, že Flat Fiat nebude žádným trhačem asfaltu. Jeho maximální rychlost činí pouze 15 km/h. Pohonný systém pak proti očekávání není umístěn pod přední kapotou, ale u zadní nápravy.
Překvapivá může být i skutečnost, že do vozu se nemusí lézt nijak krkolomně, protože má na obou stranách plně funkční klasické dveře. Ale uvnitř samozřejmě nelze čekat žádné pohodlí.
Prostor je velice stísněný, a tak je víceméně nutností řídit s lokty vystrčenými ven z oken. Sedadla, nebo spíše jen sedátka, jsou méně než základní a na zadní místo se i děti dostávají dost obtížně.
Ale stále je to zkrátka funkční vozidlo, a proto jeho konstruktér Andrea Marazzi již podal žádost k organizaci Guinness World Records, aby jeho výtvor zapsala coby nejužší pojízdné auto na světě.