Článek
Jednačtyřicetiletý mechanik Jittiporn Ounjitti ze severovýchodní oblasti Thajska se původně věnoval opravám skútrů a jejich konverzi na elektrický pohon, což byla reakce na stoupající ceny pohonných hmot. Jedna z jeho úprav ho však nakonec přivedla ke zcela novému způsobu obživy.
Své přestavěné elektrické motocykly se totiž Ounjitti snažil prezentovat před jednou z místních restaurací, kde se jim však dostávalo jen minimální pozornosti. Ve snaze oslovit nové zákazníky proto za elektrický skútr postavil vozík, který vybavil příslušenstvím na přípravu grilovaných olihní.
Původně chtěl veřejnosti pouze ukázat, jak se dají malé motocykly s příslušenstvím využít k podnikání, místo zájemců o motocykly se však u stánku objevovali především zájemci o samotné jídlo. A brzy jich bylo tolik, že se z nich stal pro mechanika primární způsob obživy.
Namísto elektrické konverze skútru však pro své podnikání využívá skútr se spalovacím motorem, který pod sériovou karoserií ukrývá několik zásadních změn.
Mechanik totiž vyztužil jeho šasi, takže unese až 100 kilogramů, a sériový motor vyměnil za motor ze zahradní sekačky. Vozík je pak osazen skleněnou vitrínou se sušenými olihněmi a osvětlením, mlýnkem na zploštění olihní a také grilem na dřevěné uhlí.
