Článek
Automobily se v posledních letech stále víc podobají počítačům na kolech. Jejich interiéry jsou vybaveny obrovskými displeji, za kterými se ukrývá elektronika se stále rostoucím výpočetním výkonem. Roste však také počet senzorů a množství dat, o která se zajímají.
Ta se mohou týkat jak cest, tak i detailů, mezi které se řadí zapnutí bezpečnostních pásů, nastavení sedadel, jízdní styl či hmotnost a výrazy řidiče. Ostatně kamery sledující tvář řidiče se stávají normou, která má primárně sledovat pozornost, mohou však sbírat mnohem více informací, jak upozornila BBC.
Automobilky by měly data získaná ze senzorů v automobilech využívat především pro vývoj nových technologií a jejich ladění. Některé se však netají skutečností, že data poskytují dál. V některých případech například i pojišťovnám, které mohou na jejich základě zvyšovat pojištění. Tento problém se opakovaně objevuje zejména v USA.
„Lidé by byli šokováni, kolik údajů jejich auto shromažďuje a předává dalším subjektům, ať už výrobci, nebo aplikacím třetích stran,“ uvedl pro BBC Darrell West, vedoucí výzkumník v Centru pro technologické inovace při Brookingsově institutu ve Washingtonu, D.C.
Evropské řešení
Problém se sběrem a prodejem dat přitom řeší především v zámoří, kde je informovanost veřejnosti o datech, která na ně automobily prozrazují, poměrně omezená. V rámci EU je však situace dramaticky jiná, a to díky nařízení známému jako Data Act.
Na jeho základě musí výrobce vozidla zpřístupnit uživateli data, která o něm vůz nasbíral. Samozřejmě za předpokladu, že je vůz vybaven propojenými službami a data o automobilu sbírá. Data přitom musí být poskytnuta bezplatně a ve strojově čitelném formátu, aby je mohl vlastník vozu poskytnout dál. Například nezávislému servisu.
Garáž.cz
Od září roku 2026 navíc začne pro automobilky platit povinnost navrhovat nové automobily tak, aby byla data uživateli snadno přístupná již od výroby. Nikoliv pouze zpětně.
Německý automotoklub ADAC přitom již v roce 2024 upozornil, že i v Evropě sbírají automobilky velké množství dat z provozovaných automobilů. A to nejen zcela nových, ale i starších. Mezi sbíranými daty se objevuje například GPS poloha, prudké brzdění, informace o přepnutí převodovky do sportovního režimu či informace o nabíjení u elektromobilů.
Zkouška v praxi
Jelikož máme aktuálně k dispozici na dlouhodobý test Škodu Superb Combi, vůz vyrobený v loňském roce, rozhodli jsme se na sběr dat podívat na vlastní kůži. Úplně na začátku jsme si přitom prošli Zásady ochrany údajů o vozidle, které jsou k dispozici přímo na stránkách výrobce. Ve třetím odstavci pak automobilka uvádí, jaká data sbírá:
| Identifikační údaje: | jazyk, jedinečné ID relace |
| Technické informace o produktu: | VIN, informace o způsobu používání (např. jízdní údaje, stav vozidla, počet ujetých kilometrů, diagnostická data, záznamy z paměti chybových hlášení, údaje o okolním prostředí, informace o délce trasy, rychlosti a směru vozidla), informace o údržbě / návštěvách servisu, technický popis vozidla (např. barva vozidla, údaje o infotainmentu, verze HMI) |
| Lokalizační údaje: | lokalizační údaje založené na GPS |
| Síťové identifikátory: | IP adresa |
V následujícím odstavci pak automobilka uvádí, k jakým účelům data používá. Primárně by se mělo jednat o zlepšování a vývoj produktů, v anonymizované podobě však mohou být data či analýzy poskytnuty třetím stranám. K tomu však provozovatel vozidla musí dát předem souhlas, který však může později také odvolat.
Pro získání konkrétních dat, která automobilka o uživateli shromáždila, pak vznikly speciální webové stránky skupiny Volkswagen Group s označením EU Data Act Portal.
Informace o nastavení režimu soukromí v dlouhodobě testovaném voze Škoda Superb
Přímo v kabině vozu si navíc řidič může vybrat, jak moc informací chce sdílet. K dispozici je několik možností nastavení režimu soukromí, včetně možnosti maximálního soukromí. Pak už data o vozu používají pouze zákonem vyžadované služby, uživatel se však připravuje o různé funkce, které poskytuje například propojení vozu s mobilní aplikací.
Obavy o infrastrukturu
Obavy z obrovského množství senzorů v moderních automobilech přitom v nedávné době na vlastní kůži pocítili majitelé některých vozů čínských značek, respektive vyráběných v Číně. Některé státy či soukromé firmy totiž již přistoupily k zákazu vjezdu těchto vozidel na vojenské základny, případně do blízkosti areálů s kritickou infrastrukturou.
Zákazy vjezdu vybraných čínských značek na vojenské základny platí například v Izraeli či Polsku, nedávno však vjezd do vybraných areálů s kritickou infrastrukturou zakázala i v Česku společnost Orlen.
V Číně přitom již před několika lety nepovolili vjezd na vojenské základny vozidlům americké společnosti Tesla, opět ve strachu z všudypřítomných kamer a senzorů.
