Test: Opel Astra SportsTourer 1,7 CDTI - lepší průměr

Pro Opel je Astra s honosným a dle jízdních dispozic přehnaným názvem SportsTourer velice důležitý model. Jednak spadá do – v Česku oblíbené - nižší střední třídy a za druhé jde o karosářskou verzi kombi. Mezi hlavní soupeře patří domácí Škoda Octavia Combi, která sice nabídne větší vnitřní prostor a o něco větší kufr, její vzhled je ale čistě účelový a většinu motoristů asi nechytne za srdce. Na rozdíl od astry, jejíž ostré hrany a zakulacení u příslušných partií působí, i přes menší praktičnost, líbivě.

Kufr u vozu s délkou 4698 mm a rozvorem náprav 2685 mm nabídne základní objem 500 l, což je velmi dobrá hodnota. Kufr je navíc dobře tvarován a potěší i relativně nízká nákladová hrana. Užitečná hmotnost činí dostatečných 600 kilogramů. V příplatkové výbavě nechybí nosič jízdních kol, který se přimontuje do zadního nárazníku.

Sklopením zadních dělených sedadel (jednoduše pouze pomocí tlačítka) se objem zavazadlového prostoru zvětší z 500 l na 1550 l. A to jsou hodnoty velmi slušné, navzdory tomu, že domácí bestseller od škodovky nabídne o pár desítek litrů více (605 a 1655 l).

Po sklopení se v astře vytvoří rovná plocha, což spolu s velikostí a pravidelným tvarem kufru přináší velkou praktičnost. Nechybí ani roleta, která lze vysunout kolmo vzhůru (při převážení většího množství předmětů), nevýhodou je horší výhled skrz zadní okno. Kryt lze vyjmout a jednoduše uložit pod dvojité dno kufru – což ne u všech konkurentů jde.

Vepředu je místa dostatek, i když pravé stehno na straně řidiče utiskuje mohutná středová konzole. Horší to je vzadu, kde je skoro nemožné cestovat ve třech; pro dva je místa dostatek (ale zoufale málo ho je třeba v oblasti nártů); na svou velikost není Astra kombi tak prostorná, jak by se podle velké karoserie mohlo zdát.

Uvnitř je přehršel tlačítek na středovém panelu, jinak ergonomie není špatná. Někomu může vadit seřizování přední sedačky stisknutím páčky a posunutím se dopředu či dozadu vahou vlastního těla. Je to nepraktické řešení. Sedadla lze nicméně pochválit – jsou dostatečně pohodlná, tak akorát tvrdá a dostatečně velká. Potěší i dostatečné množství odkládacích prostor na drobnosti nebo třeba velkou láhev s vodou.

Ideální spojení s Astrou kombi nabídnou vznětové motory, poměrem cena/výkon jsou zajímavé dvě sedmnáctistovky (1,7 CDTI), které jsou naladěny na 110 nebo 125 koní a 240, respektive 260 Nm. Cenový rozdíl je 10 tisíc korun, takže se vyplatí sáhnout po silnějším agregátu, který má vyšší spektrum využitelných otáček a je celkově o trochu živější (při udávané stejné kombinované spotřebě).

Silnější sedmnáctistovku jsme také měli v testovacím automobilu. Motor měl při převzetí najetých pouhých 14 kilometrů, takže byl ještě syrový. Ve středních otáčkách předváděl velmi dobrý zátah (kolem 1500 otáček zaznamenáte drobný turboefekt); výkonem a kultivovaností patří mezi dobrý průměr nižší střední třídy. Tenhle motor dělá přesně to, co od moderních turbodieselů očekáváte: ve středních otáčkách nabídne mohutný příval točivého momentu, a přitom z nádrže zmizí kolem pěti až šesti litrů při jízdě mimo město.

Řízení je „mrtvé“ zejména kolem středové polohy, je vcelku přesné, ale bez zpětné vazby. Nejvíce je to patrné na zatáčkovité silnici při rychlých změnách směru. Brzdy jsou účinné a dobře dávkovatelné. Problém nebyl ani se šestistupňovou manuální převodovkou, která je dobře odstupňovaná (na dálnici zařadíte „šestku“ a jedete na ni celou dobu) a vcelku přesná.

Resumé? Astra kombi má bezpochyby množství kvalit, ať už jde o solidní jízdní vlastnosti, širokou nabídku motorů i nadstandardní výbavy či velký zavazadlový prostor. Mezi nevýhody řadíme malý prostor pro nárty zadních cestujících a horší výhled šikmo vzad. Vadilo nám i množství tlačítek na středové konzoli a nepraktické seřizování sklonu opěradla. Atraktivnímu designu musela také částečně ustoupit prostornost pro cestující či řidičův výhled. Potěší naopak nižší cena než u stejně vybavené Octavie Combi, nyní ještě ovlivněná zahajovacími slevami.