Test modernizovaného Opelu Mokka: Stylově a hybridně

Model Mokka sice patří k těm mladším v bohaté historii německé automobilky, má však mimořádný význam. Předně se na mnoha trzích jedná o jeden z bestsellerů, současně se však s aktuálně druhou generací jedná o nositele pokroku.

Právě Opel Mokka totiž přinesl nový designový jazyk značky, kterému dominuje leskle černá maska, do které jsou elegantně umístěny hlavní světlomety. Koncept označovaný jako Opel Vizor se během uplynulých let stal pro automobilku standardem a skvělým poznávacím znamením.

Automobilka se přitom s novým stylem evidentně trefila do černého, což naznačuje i fakt, že ho v rámci modernizace příliš neměnila. Maska tak dostala pouze inovované logo a lehce upravený světelný podpis, kdy u předních i zadních světel vidíme vertikální linku rozdělenou do několika segmentů.

Designéři také lehce upravili přední nárazník, který slibuje lepší aerodynamiku, odstranili chromované dekory a upravili nabídku kol. Navzdory minimálním změnám přitom mokka stále působí moderním dojmem, a kromě svěží elegance potěší i skvělým výkonem hlavních LED světlometů, v našem případě s funkcí stínování okolního provozu.

Větší změny se odehrály v kabině, ačkoliv i ty jsou spíše evoluční než revoluční. Mokka například dostala nový multifunkční volant se zploštěním nahoře i dole, přepracovanou středovou konzolu s redukovaným množstvím tlačítek a přepracovaný infotainment, obsahující widgety podobně jako chytré mobilní telefony.

Digitální přístrojový štít i infotainment mají shodnou úhlopříčku 10 palců a moderně působící grafiku s kvalitním rozlišením. Nová ovládací tlačítka na volantu nám ve srovnání s dřívějšími připadají poněkud lacinější, funkčnosti se však nedá nic vyčítat. U infotainmentu by nám ale nevadila vyšší rychlost, při listování v menu totiž nepůsobil vždy zcela plynule.

Navzdory redukci tlačítek ale komfort ovládání nijak výrazně neutrpěl. Mokka si totiž stále uchovává samostatný panel klimatizace, se kterým se pracuje velmi komfortně i bez nutnosti spustit silnici z očí, a snadná je také úprava nastavení asistenčních systémů, které občas umí být až zbytečně úzkostlivé.

Volbou materiálů mokka sice neohromí, zpracování je však solidní. Přední sedadla potěší dobrou oporou těla i solidním komfortem na delších cestách. Jejich čalounění je nově vyrobeno z recyklovaného materiálu, působí však příjemně. Vpředu navíc najdeme i dostatek úložných prostor, nechybí bezdrátová nabíječka telefonů nebo USB-C konektory.

Zadní lavice je však vhodná spíše pro přepravu dětí, místa nad hlavou ani před koleny totiž není nazbyt. Také objem zavazadlového prostoru 350 litrů připomíná, že mokka není žádný rodinný stěhovák, jakkoliv lze po sklopení sedadel prostor zvětšit až na 1105 litrů. Potěší ovšem jednoduše využitelné tvary kufru a jeho dvojité dno.

Podobně jako řada sourozenců pod vlajkou koncernu Stellantis na shodné platformě, také Opel Mokka se nabízí v čistě spalovacím, hybridním a čistě elektrickém provedení. Nám dělal během testu společnost hybrid, který představuje vrcholnou konfiguraci mezi modely se spalovacím motorem.

Základem hybridu je zážehový 1,2litrový tříválec přeplňovaný turbodmychadlem, který je naladěn na 100 kW. V šestistupňové dvouspojkové převodovce je pak integrován 48V elektromotor, přidávající dalších 21 kW. Výsledkem je systémový výkon 107 kW (145 k), přenášený na přední kola.

V kombinaci s relativně nízkou hmotností 1362 kilogramů nabízí hybrid celkem slušnou dynamiku, což dokazuje i zrychlení z nuly na 100 km/h za 8,2 sekundy. To je nejlepší hodnota napříč všemi motorizacemi, včetně plně elektrické. Mokka tak působí příjemně živě, kromě toho ale zvládá velmi často spalovací motor odstavit a cestovat jen na elektřinu.

Díky tomu je možné při troše snahy a za optimálních podmínek srazit spotřebu i k 5 litrům na sto kilometrů, dlouhodobě se však naše průměrná spotřeba pohybovala v rozmezí 5,5 až 6,5 l/100 km, což jsou ale stále velmi slušné hodnoty.

Mezi slabší stránky ale patří nepříliš kultivovaný projev tříválce, který má typicky jadrný zvuk. Ten se však projevuje jen při prudší akceleraci, naopak při jízdě ustálenou rychlostí je kabina velmi slušně odhlučněna. Opomenout ale nelze ani občasné zacukání převodovky, ke kterému dochází především v nižších rychlostech.

Jakmile se však mokka rozjede, působí na dálnicích velmi kultivovaně a jistě, zatímco na okreskách umí projevit i lehce sportovní nadání. Podvozek má totiž spíše tužší naladění, které přispívá k dobré stabilitě.

Na příplatkových ráfcích o průměru 18 palců sice mokka nefiltruje nerovnosti s noblesou některých svých sourozenců a občas pustí do kabiny i nějaký ten pazvuk, rozhodně ji však nelze označit za nepohodlnou.

Řízení je poměrně lehké, což oceníte zejména ve městě, kde se mokka cítí jako ryba ve vodě. Díky kompaktním rozměrům se navíc s autem snadno manévruje a lehce parkuje. Tomu navíc pomáhá i couvací kamera s poměrně slušným rozlišením.

Modernizovaný Opel Mokka působí jako elegantní a funkční stylovka, se kterou se lze pohodově a relativně úsporně proplétat městem, zatímco na dálnicích a okreskách potěší stabilitou i solidní dynamikou. Obhájit pozici jediného rodinného auta tak nejspíš nebude mít snadné, může však být příjemným společníkem pro mladší i starší řidiče.

Díky akční ceně lze základní výbavu se základní motorizací aktuálně sehnat těsně pod hranicí půl milionu korun. Testovaná vyšší výbava GS v kombinaci s hybridní motorizací startuje od ceny 629 990 korun, se započtením pomalu všech myslitelných příplatků se však u testovaného vozu dostáváme až na cenu 758 990 korun.