Test Harleye Davidsonu Tri Glide Ultra Classic – legenda přijíždí ve třech stopách

Na evropském trhu je Tri Glide novinkou. Mimo USA výrobce stroj nevyvážel - údajně především kvůli očekávaným složitostem s homologací. V tomto směru u nás problém nebyl. Nedá se však čekat, že by lesklá poklice, která zakryla prostor po středovém světlometu, u prodaných strojů zůstala.  Nejde o to, že by Tri Glide bez středového světlometu nesvítila. Prostě se třemi světlomety vypadá lépe - předpisům navzdory.

Stabilita dvoustopého stroje je vykoupena horší ovladatelností. Ovládání v mnohém připomíná čtyřkolku. Náklony, tolik charakteristické pro jezdce jedné stopy, nepřipadají v úvahu.  A v nízkých rychlostech je třeba vyvinout značkou sílu k tomu, aby stroj zatočil. Kdo má motocyklové návyky, si zvyká těžko.

S ohledem na vysokou hmotnost stroje (560 kg) je před zatáčkami potřeba důsledně brzdit (a to i zadní brzdou!) a obvykle podřazovat. Zjednodušeně řečeno platí, že jdete „o stupeň níž“ než na jednostopém provedení modelu Glide. V hodně pomalých pasážích je dokonce zapotřebí i první(!) z šesti stupňů (tradičně „kovářské“) převodovky.

Podle fyzikálních zákonů by Tri Glide měla brzdit lépe než jednostopý sourozenec a ve srovnávacím testu brzdné dráhy na rovině a dobrém povrchu by se to nejspíš prokázalo. Jenže při dobrzďování v reálných podmínkách bude hrát negativní roli neobratnost stroje a také (obvykle špatný) povrch silnice. Navíc je tříkolka „prostorově výraznější“. To všechno může mít v krizi význam.

Najít limity tlumičů tuhé zadní nápravy není na našich silnicích složité. Naopak. Sedla se sice dají označit za královské trůny, ovšem tlumiče jdou i na běžných tuzemských silnicích nadoraz a záda dostávají zabrat. Tříkolka učí zvláštnímu řidičskému postupu: zjistíte, že nejlepší je „trefovat díry“ předním kolem. Přední vidlice totiž umí s nerovnostmi – na rozdíl od zadní nápravy – bojovat. A jak zjistíte, žádného většího vyhýbání není opulentní Tri Glide schopná.

Na rovné silnici – ideálně dálnici – s bezchybným povrchem a minimem zatáček je na Tri Glide příjemně. Ve 120 km/h motor bublá na 3000 otáčkách a stále má sílu ke zrychlení. Od nového, vzduchem i kapalinou chlazeného, agregátu Twin Cam 103 jde k lýtkům a chodidlům méně tepla. V teplém počasí to přijde vhod.

Skvělou hudební aparaturu doplnil informační, zábavní a navigační systém s dotykovým šestiapůlpalcovým displejem. Umí to, co znáte z automobilového světa. Kdo nechce sundávat ruku z řídítek, může k jeho ovládání využít i přepínače na řídítkách.

Cestovatelé na dlouhé vzdálenosti ocení obří úložné prostory. Topcase za sedačkou spolujezdce doplňuje obří kufr mezi zadními koly. Při manévrování v úzkých prostorách přijde vhod zpátečka, kterou ovládáte na řídítkách. Zaparkovanou Tri Glide je s ohledem na vysokou hmotnost vhodné zajistit nožní parkovací brzdou.

Dvoustopý Harley Davidson je elitní záležitostí. Dovozce jeho pozici na trhu pojišťuje i cenovkou. Jak se dá odhadnout podle už existujících klubů trikerů, (oficiální statistiky neexistují) v jejich poměrně početné skupině se pravděpodobně najdou tací, kteří budou ochotni připlatit za exkluzivitu americké značky. Trh sice ovládají výrobci, kteří nabízejí tříkolky často za zhruba poloviční cenu (Boom, Rewaco, Streamer), jak ale vidíme třeba v automobilovém průmyslu, Bentley ani Rolls-Royce si na nezájem nestěžují. A díky tomu, že na Tri Glide není třeba řidičák na motorku – stačí ten, který máte na auto - je cílová skupina podobně široká.