Test BMW M2: Vážnější i zběsile rychlé

Kompaktní kupé, které tvarem karoserie připomíná spíše dvoudveřový sedan, má motor umístěný podélně a pohon zadních kol. Aby Bavorské motorové závody vůbec mohly nabídnout takový vůz své vůbec nejtypičtější koncepce, muselo se v kancelářích trochu improvizovat.

Minulá generace „dvojky“ kupé měla svou architekturu, která ještě navazovala na řadu 1 s klasickým uspořádáním. Poté co se kompletní kompaktní nabídka BMW převlékla do praktičtější, ale obyčejnější koncepce „všechno vpředu“, muselo BMW sáhnout o řadu výše, pokud chtěli zachovat typické atributy kupé řady 2.

Svou techniku tedy nabídla řada 3 a další příbuzní, konkrétně platforma CLAR. Navzdory všem marketingovým učebnicím a třeba mantře z Mladé Boleslavi, kde nabízejí vždy větší auto na menších základech, je to tedy u BMW řady 2 naopak. Máme tady auto, které se snaží tvářit jako kompakt, ale ve skutečnosti to úplný drobek není.

S délkou 4580 mm, šířkou 1887 mm a výškou 1403 mm je nejen největší z předchůdců, ale také je třeba širší než řada 5 v generaci F10. Stejně jako pohotovostní hmotnost 1,8 tuny se nutně tato skutečnost musí promítnout v charakteru dříve až chuligánského kupé. Otázkou je, jak moc.

Je znát, že BMW chce šokovat jinými modely, než je řada 2 či 3. Kupé má na poměry značky vcelku decentní masku chladiče a ani verze M to s agresivitou příliš nepřehání. Nafouknuté blatníky, větší kola a větší otvory v nárazníku razí hranatější styl, než jsme byli zvyklí, ale spíše zvýrazňují celkové elegantní proporce.

Jsem rád, že se BMW drží klasické siluety s plochým víkem zavazadelníku, ke značce to už od dob vozů jako 2002 Coupé prostě patří. Smířit se osobně nemohu se zádí. Při pohledu na umístění a tvar zadních svítilen se mi na mysl vždy dere Sid z Doby ledové.

Interiéru dominuje zahnutý panel s dvojicí integrovaných obrazovek, a tedy i nový palubní systém, jehož předchůdce se mi po grafické i uživatelské stránce líbil o něco více, ale i tak si BMW s iDrivem drží vysokou laťku, co se týká plynulosti, zobrazení a nabízených služeb. Navíc jde o nejmenší model, který si zachovává kruhový ovladač na středovém tunelu coby alternativu k dotykovému ovládání.

Zpracování interiéru je v mezigeneračním porovnání o něco lepší, je znát, že vnitřek vychází z řady 3. O co jde v případě verze M především, je řidičská pozice, která je excelentní.

Základní sedadla jsou skvělým kompromisem mezi komfortem a sportovními vlastnostmi. Kdo to však myslí vážně i s výlety na okruh, může sáhnout po skořepinových sedadlech, které však nemusí sedět každému.

Jen vnější rozměry by možná napovídaly velkorysejší prostor na zadních sedadlech, kam se dospělí hrnout nebudou. Omezující není jen výška, ale možná překvapivě i prostor pro kolena. Na druhou stranu zavazadelník o objemu 390 litrů je skvělý.

Mohlo by se říci, že BMW M2 mělo zkrátka vždy třílitrový řadový šestiválec přeplňovaný turbodmychadlem. Ve skutečnosti se však motor měnil velmi často. Svou kariéru odstartovala minulá generace s agregátem N55, který svůj základ nacházel v jednotkách z „běžných“ BMW.

Až s faceliftem dvojkové řady přišla M2 Competition, která poprvé přinesla čistokrevnou jednotku od divize Motorsport. Motor S55 z M3 a M4 nabídl 410 koní a o 40 koní silnější verze CS pochází de facto z M3/M4 Competition.

Nová generace spoléhá na další evoluci od BMW Motorsport pojmenovanou S58. Jde sice o mírně podladěnou variantu ve srovnání s model M3 a M4, ale v 6250 otáčkách nabídne 460 koní a v rozmezí 2650 až 5870 otáček je k dispozici 550 Nm točivého momentu.

Navzdory výzvám v podobě evropských předpisů se inženýrům daří z ostrého třílitru stále vymáčknout typický točivý charakter, i když je znát, že oproti vrcholným verzím téhož motoru je přece jen toto provedení trochu zdrženlivější, ale všechno je relativní. Třílitr v M2 ukáže to nejlepší až nad čtyřmi tisíci, navíc zůstává samozřejmostí na dnešní dobu skvělá odezva na plynový pedál.

Díky tomu si můžete motor na výjezdu ze zatáčky úmyslně podtočit zařazením vyššího převodového stupně a získat tak nad poháněnými zadními koly precizní kontrolu.

Novinku lze mít i s manuální převodovkou, drtivá většina zákazníků však půjde po testované samočinné skříni. Na rozdíl od dvouspojkové převodovky předchůdce tady jde o osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem, stejně jako u větších modelů divize M.

Tato převodovka je na svou konstrukci vážně bleskurychlá, avšak fyziku neoklamete, a tak je nutné přiznat, že „dvouspojka“ byla ostřejší. Automat s měničem je ale o poznání příjemnější při popojíždění a klidnější jízdě a rozdíl v rychlosti řazení a odezvou na manuální změnu stupňů pomocí pádel pod volantem je opravdu velmi malý, což je skvělé vysvědčení.

Nová M2 je opravdu brutálně rychlé auto, které si své tempo umí držet o ještě o něco snadněji, než tomu bylo u předchůdce. Je větší, těžší, má širší pneumatiky a celkově i díky tomu působí soustředěně.

Ani nemusíte být ostřílený závodník, abyste si troufli na opravdu vysoké tempo i na technických silnicích. Novinka se posunula směrem k cestovnímu gran turismu, je při delším cestování tišší a pohodlnější než dříve.

Pořád však platí, že těm, kteří vyžadují více, to nabídne. V žádném případě to totiž není sterilní auto. Je jako vytesané z jednoho kusu, tuhé, soustředěné. Má skvělé brzdy a podvozek umí zachovat klid i na ostrých nerovnostech a vlnovkách uprostřed zatáčky. Nedotáčivost na limitu vozu není cizí, ale lze s ní velmi samozřejmě pracovat plynem a přenosem hmotnosti.

Jen ta zábava, hranice, kdy si s vámi nová generace začne opravdu povídat, leží dál, než tomu bylo u předchůdce. Jinak řečeno musíte zvolit už opravdu vysoké tempo, abyste tohle auto označili za hravé. Zejména kvůli tomu, že míra mechanického gripu je až neuvěřitelná.

BMW M2 nové generace s sebou veze tradiční formu ostrého BMW. Mezigeneračně se jedná o serióznější auto, které je lepší pro všední den, umí být neskutečně rychlé a schopné kdekoli, přitom technika od větších bratrů neznamená odtažitost či snad nudu. Umí totiž být i hodně zběsilé, pokud jej přivedete na limit.

Větší univerzálnost není na škodu. Prostor pro hravější a ostřejší naladění tu však je a jsem si takřka jistý, že divize M si tuto příležitost v následujících letech nenechá ujít.