Hlavní obsah

Asistenční systémy neznamenají, že máte autopilota, opakují britští výzkumníci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

15. 6. 2018, 15:17

Britská výzkumná společnost Thatcham Research podrobila zkoušce systém Autopilot, kterým jsou vybaveny vozy Tesla. Systém narazil do makety auta poté, co se vůz jedoucí před teslou maketě vyhnul. S touto situací ale můžou mít problém i řidiči-lidé.

Tesla Model S (na snímku) sice má systém zvaný Autopilot, ale ve skutečnosti to je "jen" sada jízdních asistentů, ne věc, která dokáže zcela sama řídit.

Článek

Nejen Tesla, ale i některé ostatní firmy říkají, že jsou s vývojem autonomního řízení daleko. Z toho by mohl jeden nabýt dojmu, že si pozítří bude moci koupit vůz, který zvládne jízdu kompletně sám. Nebo hůře, že taková auta už existují.

Není to pravda, a to ani v případě vozů značky Tesla. I přes fakt, že právě ona už léta označuje své asistenční systémy jako Autopilot. Ukázal to experiment britské výzkumné společnosti Thatcham.

Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.

Přejít před obsah vložený z jiného webu.

Postavil Teslu Model S do situace, která na silnici není zas tak neobvyklá. Je ovšem poměrně náročná i pro řidiče-člověka, alespoň za určitých okolností - moment, kdy auto před vámi provede úhybný manévr před překážkou či pomalu jedoucím vozidlem.

Takový případ může nastat na dálnici při brzdění do kolony v nějakém nepřehledném úseku. Anebo i kdekoliv jinde, např. když leží na silnici sražené zvíře, velký klacek nebo jakýkoliv jiný větší předmět.

Tesla pochopitelně situaci nezvládá a do makety auta naráží. Je velmi pravděpodobné, že maketu viděla a začala brzdit, ale vzdálenost byla příliš krátká na to, aby zastavila. Bohužel se nedozvídáme detailní data, jako vzdálenosti mezi auty či rychlosti.

Problém by mohl mít i řidič-člověk, nejen elektronika

Pokud řidič-člověk nedodržuje bezpečnou vzdálenost anebo se zrovna věnuje telefonu, v těchto situacích náraz do překážky hrozí úplně stejně, neboť řidič nestihne reagovat - vyhnout se jako auto před ním.

Jediný rozdíl je v tom, že řidič může uhnout, zatímco elektronika nikoliv. Současné asistenční systémy nic na způsob vyhýbacího manévru neumějí, umějí jen brzdit a upozornit řidiče na problém.

To taky dělají. Vůz začne na řidiče pískat, aby brzdil, a pokud řidič nereaguje, auto samo začne brzdit tak, aby pokud možno srážce předešlo nebo aby co nejvíc zmírnilo její následky. Zcela zastavit dokážou některé systémy do rychlosti 40 km/h, jiné do 60 km/h.

Technicky by podle firmy Valeo bylo možné systém zkalibrovat tak, aby začal brzdit včas i ve vyšších rychlostech a dokázal odvrátit nehodu i jinde než ve městě. Jenže to by systém trpěl příliš častými falešnými poplachy a stal by se neužitečným, i pokud by ho řidič hned po startu vozu nevypnul, aby ho zbytečně neotravoval.