Zřícenina Šelmberk připomíná věž ze známé pohádky

Než se vydáme na samotný Šelmberk, zamíříme do Mladé Vožice. Při příjezdu nás upoutá pohled na zalesněný kopec, na němž se vypíná malebná kaplička Nanebevzetí Panny Marie.

Prohlídku Mladé Vožice však nejprve začínáme na Žižkově náměstí, kde stojí místní zámek. Ačkoliv je veřejnosti nepřístupný, je jednou z dominant Mladé Vožice, proto jej nemíjíme bez povšimnutí.

Postaven byl v letech 1570 až 1603 za Michala Španovského z Lisova, nejvyššího písaře Království českého. Poté jej v roce 1603 zakoupil Jan Bernhart Fünfkirchen, kterému byl však za vzpouru proti císaři majetek odebrán. Následně jej tedy do rukou dostal císařský generál don Baltazar de Marradas.

Zámek sloužil mimo jiné jako hospodářské zázemí, sladovna či pivovar. V roce 1629 ho od generála koupila Veronika Přehořovská z Dlouhé Vsi a po ní zámek získal František Ferdinand Küenburg, který zde založil knihovnu. Ta byla z prostor odvezena roku 1947. Za rodu Küenburgů byl také původně renesanční zámek přestavěn do dnešní barokní podoby. Po druhé světové válce se zde dokonce nacházel podnik KOH-I-NOOR.

Na náměstí nalezneme v těsné blízkosti zámku kostel sv. Martina, vystavěný v roce 1794 na místě kostela původního. Na zídce v popředí kostela nás zaujala pamětní deska s hebrejským nápisem a židovskou hvězdou jako vzpomínka na 2. září 1942, kdy bylo z těchto míst odvlečeno na smrt do plynových komor 99 obyvatel Mladé Vožice. Na levé straně kostela si potom můžeme prohlédnout otevřenou výklenkovou kapličku svatého Jana Nepomuckého.

Naší pozornosti neunikne ani sousední útlá stavba, jež je místní zvonicí. Tato věž byla postavena po zboření královského hradu (1425) a řadí se mezi jednu z nejstarších staveb Mladé Vožice. Pobořením hradu přišlo tehdy město o strážní místo, z kterého by mohli být obyvatelé varováni před možným nebezpečím, jímž býval především požár. Proto byla uprostřed města postavena tato věžovitá stavba — hláska.

V přízemí se skladovala sůl, o patro víš sloužily prostory jako radní síň spolu s vězením a v nejvyšším patře se nacházela místnost pro strážce požární bezpečnosti. Po rozpadu místní zvonice byly do nejvyšší části věže umístěny zvony.

V přízemí se později až do roku 1953 nacházela hasičská zbrojnice a dnes je prostor využíván jako garáž pro sousední městský úřad. Nad vjezdem visí mladovožický znak.

Obejdeme zvonici a vydáme se dále kolem fary a základní školy, kde nás turistické značky nasměrují přímo na vrch zvaný Hrad, kde začíná křížová cesta ke kapli Nanebevzetí Panny Marie. Kaple se nachází v místech, kde dříve stával právě královský hrad, což nám dokazují zbytky hradního zdiva.

V roce 1646 ji nechal postavit tehdejší držitel vožického panství Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic. Na samotný vrchol se přistupuje po kamenných schodech. Z kopce je sice pěkný výhled, který však trochu kazí hustý porost. Za kaplí se nachází i menší vyhlídka s názvem Paraplíčko, odkud se nám otevírá pohled na Podhradní rybník.

Dominantou Mladovožicka je zcela jistě zřícenina hradu Šelmberk, za kterou se vypravíme po červené značce na kopec vzdálený necelé tři kilometry od města. Prohlídku začneme u blízké myslivny. Ta byla postavena kolem roku 1840 jako sídlo lesní správy výše zmiňovaného rodu Küenburgů, kteří sídlili na mladovožickém zámku. Po válce se v objektu nacházelo např. muzeum.

U myslivny si můžeme pak prohlédnout informační tabuli, která nám dává povědomí o středověké bylinné zahrádce, jež se rozprostírá kolem.

K našemu překvapení není zřícenina jediným lákadlem. Hrad je totiž součástí historicko-řemeslného vzdělávacího centra a v průběhu roku se zde konají různé „workshopy“. Areál je v majetku města a o obnovu pečuje organizace, díky jejíž práci si tak v samotném areálu můžeme prohlédnout například chlebovou a hrnčířskou pec, střelnici nebo kovárnu. Do budoucna se počítá také s tkalcovskou dílnou, papírnou a pivovarem.

O Šelmberku se písemnosti poprvé zmiňují v roce 1318 a spojován je s českým rodem Buziců, které zdobil erb s hlavou černé svině ve zlatém poli. Poté místní větev rodu přijala jméno „ze Šelmberka“. Za husitských válek byl hrad poškozen a jeho majitelé se často střídali. Původně gotický hrad byl přestavěn koncem 16. století a doplněn novou hradbou, avšak netrvalo dlouho a za třicetileté války byl již opuštěn a začal chátrat.

Koncem 18. století je 26 metrů vysoká věž upravena na rozhlednu a ve 20. letech 19. století jí přibude romantické cimbuří. Roku 1963 byla stavba zapsána jako chráněná kulturní památka.

Kromě věže se z hradu dochovaly pouze základy se sklepením, zříceniny renesančního traktu a obvodové hradby s pilíři. Říká se, že v přízemí věže bývala temná hladomorna, do které páni uvrhali zejména místní lapky, pozdější úvahy odborníků se však přiklání k názoru, že tyto prostory plnily jiný účel.

Zřícenina hradu je bergfritového typu, což bývá zpravidla menší šlechtický hrad tvořený základními hradními prvky (bergfrit, hradby a palác).

Onen bergfrit je vlastně námi viditelná okrouhlá hlavní věž hradu, jež v případě potřeby sloužila obráncům jako jejich poslední útočiště. Bývala přístupná pouze po snadno odstranitelném můstku, který se nacházel ve vyšším patře. Dalšími hrady tohoto typu jsou u nás například Zvíkov či Křivoklát.

Zřícenina je volně přístupná. Uzavřen však bývá vstup na věž a dvůr areálu. Dovnitř je možné dostat se pouze v době oficiálního otevření (duben–říjen: soboty, neděle a svátky 10:00 – 17:00).