Po vlnách Lužnice od největšího českého rybníka až do Soběslavi

Tuto a další vodácké trasy si můžete naplánovat v plánovači tras na Mapy.cz.

Procházka po bezmála dva a půl kilometru dlouhé hrázi začíná u kiosku s občerstvením, kde kromě dobře vychlazeného piva, čepovaného do skla (žádné mok degradující kelímky) jsou v nabídce třeba ryby nebo zvěřinové klobásy přímo z udírny.

Místy hráz lemující prastaré odumřelé duby ční jak monstrózní umrlčí pařáty k nebi a na protilehlém břehu snadno každý rozpozná v dáli siluetu Třeboně, působivou zejména průhledem mezi pahýly či olistněnými větvemi. Romantická zákoutí najdeme i na břehu Rožmberka.

Zdrojem vody tohoto díla rybníkářů Štěpánka Netolického (v současné terminologii projektanta, který ale neměl investora) a Jakuba Krčína coby pozdějšího realizátora, není pouze Lužnice, ale samozřejmě Zlatá Stoka i potoky z okolních rybníků. Milovníci pokusů zde mohou na hladině i ověřit fakt zakřivení naší planety, ovšem vyžadovalo by to pozorovat v nejdelší diagonále měrku výše 40 cm, která by již zmizela za klenbou mírně zakřivené vodní plochy.

V blízkém sousedství, jen nepatrný kousek po proudu, se vlevo nachází přírodní rezervace Malý a Velký Tisý, která však ve finále zahrnuje více než deset rybníků, a kde není vhodné rušit tam pobývající ptactvo.

Zhruba dva kilometry pod hrází Rožmberka leží utajeně pozapomenutá víska Lužnice, kde za povšimnutí stojí kaplička na návsi, tábořiště na pravém břehu však vzhledem k letošnímu stavu vody zeje prázdnotou.

Po červené turistické trase je odtud doslova jen skok k přírodní památce Slepičí vršek, malé písečné duně. Trasa, stejně jako řeka, dále pokračují k obci Klec, za níž zaplesá oko a srdce milovníků ptactva, zde se v neskutečném počtu vyskytujícího na tzv. Nadějské rybniční soustavě.

Toto Krčínovo dílo, patřící do CHKO Třeboňsko, je tvořeno k sobě těsně přiléhajícími rybníky, oddělenými průchozí hrází.

Zajímavé jsou i jejich názvy - Blaník, Dobrá vůle, Víra, Láska, Naděje, Rod a Překvapil. Běžně lze pozorovat spoustu vodního ptactva, od racků, kachen a labutí po četné bukače, a kdo bude mít stejné štěstí, narazí i na ledňáčka.

Následující ves Vlkov je známá příznivcům povalování u vody na pláži i nudistům tamními zatopenými pískovnami, jejich letitý rekreační osud je však víc než nejistý, jelikož se plánuje obnovení těžby novým majitelem, a to k velké nevoli místních i rybářů.

Snad stejný osud nestihne díky statutu přírodní rezervace malé návrší nad největší z pískoven, kde se nachází písečný přesyp.

Tato odkrytá a proti náletovému porostu udržovaná lokalita vátých písků je domovem suchomilných rostlin a tvorů (např. z čeledi blanokřídlého hmyzu), a i když rozměrem se jedná o nevelký vzorek pouště, alternativní pojmenování Česká Sahara napovídá, že se návštěvník zde bude mít dozajista na co dívat.

Pískovny zasahují prakticky k samému okraji Veselí nad Lužnicí, kde na Masarykově náměstí stojí např. budova renesanční, po požáru barokně přestavěné radnice, renesanční Weissův dům, kde je umístěno muzeum, nebo barokní socha sv. Jana Nepomuckého a nová radnice z 19. století, kombinující klasicismus, secesi a biedermaier.

Neblaze proslulý „jez smrti“ u Dráchova při letošním suchu vypadá zdánlivě nevinně, některé z obětí vodního válce pod ním ale stále připomínají pomníčky na jeho betonovém břehu po pravé straně.

Naproti přes most dojdeme k malé elektrárně u Fouskova mlýna, sloužícího jako hotel, můžeme tu pozorovat pravidelně hnízdící čapí rodinku na vysokém továrním komínu.

Na soutoku Lužnice a Černovického potoka stojí Soběslav, malé město s chráněnou centrální památkovou zónou. Dominantní bezesporu je silueta děkanského kostela sv. Petra Pavla, na jehož věž je možno v provozní době vystoupat, půvabný, dobou vzniku gotický, drobnější kostel sv. Víta umožňuje nahlédnout průzorem do svého interiéru.

Národopisné muzeum s expozicí Soběslavských blat je umístěno v prostorách budovy se dvěma obloučkovými štíty - Smrčkova domu z roku 1565, budova radnice z 15. století pak je pro změnu charakteristická dvojicí barokních štítů.

Místní rožmberský hrad Hláska je opravdovým mini hrádkem, o vkusnosti a citlivosti jeho nedávného zvelebení sklem a železem si může každý udělat svůj vlastní úsudek.

Tuto a další vodácké trasy si můžete naplánovat v plánovači tras na Mapy.cz.