Dominanta Železných hor Lichnice bývala pyšným sídlem pánů z Lichtenburku

Ronovci, jeden ze starých a nejmocnějších českých rodů, expandovali za krále Přemysla Otakara I. do oblasti na pomezí Čech a Moravy, která byla porostlá hustým neprostupným pralesem.

Velký rod Ronovců se dělil na pány z Lichtenburka (Lichtemburka), dalšími spřízněnými rody byli páni z Lipé, Berkové z Dubé, páni z Klinštejna, páni z Pirkenštejna.

Za praotce Ronovců, a tedy i Lichtenburků, je považován Smil Světlický, který odešel do vyhnanství s knížetem Přemyslem (1193 až 1197), snášel s ním bídu a hlad. Měl dva syny - Častolova, ten založil rod Ronovců a začal používat jako erbovní znamení ostrve, hrubě přitesaný kmen s pozůstatky větví sloužící jako žebřík.

Jeho bratr Smil si vydobyl roku 1248 na říšském sněmu v Mohuči pověst úspěšného turnajového bojovníka, v klenotu erbu na přílbě získal znamení kapra. Smil, oblíbenec krále Václava I., založil rodovou větev pánů z Lichtenburka. Nesmírně zbohatl na stříbrných dolech v okolí hradu, horní Posázaví bylo prosperujícím nalezištěm, bohatství si užíval jako opravdový velmož. Jeho pečeť byla mnohem větší než pánů z dalších rodů. I on byl udatný v turnajích a bojích.

Válečnickou slávu šířil i o mnoho let později Hynek Krušina z Lichtenburka, hejtman husitských vojsk ve východních Čechách. V bitvě u Vyšehradu měl velení nad všemi husitskými vojsky.

Roku 1423 ho zvolili zemským hejtmanem, nakonec ale kališníky zradil a přešel za tučnou odměnu k Zikmundovi. Nashromáždil obrovský majetek, ten ale jeho potomci nezachovali.

Světlíkem hrad pojmenovali proto, že se od jeho zdí odráželo při slunečných dnech světlo do daleka. A jelikož v té době bylo módou pojmenovávat sídla v němčině, ze Světlíku se stal Lichtenburk.

Zajímavostí z období lichtenburského panování je, že v roce 1287 přepadl Oldřich z Lichtenburka svého bývalého spojence Záviše z Falkenštejna, který jel do Uher za svou novou manželkou princeznou Alžbětou. Cestoval s velkým doprovodem a vezl množství darů. Vše mu Lichtenburk uzmul, Záviš si zachránil život útěkem do kláštera ve Vilémově. Měl docela štěstí, že klášter vypálený po porážce Přemysla Otakara II. na Moravském poli vojsky Rudolfa I. Habsburského mniši záhy obnovili.

Když ho v roce 1421 vyplundrovali východočeští husité ve spolupráci s vojsky pražanů, obnova už nenastala, Záviš by musel prchat bůhví kam.

Z hradu je vidět daleko do kraje, takže lupiči měli dokonalý přehled, kdo se jim v rajonu potlouká. Velká kolona nemohla uniknout pozornosti.

Někdy ve 30. letech 14. století připadl hrad Janu Lucemburskému, a jak bylo u tohoto krále zvykem, okamžitě Lichnici zastavil. Usadili se tu páni z Lipé, taktéž s ostrví v erbu. Karel IV. postupně otcem zastavené hrady vykupoval, do královského majetku se dostala i Lichnice.

Při husitských válkách se posádka roku 1421 vzdala bez boje husitům. Od roku 1422 zde sídlil Jan Měštecký, odpadlík od kališnické víry, který se svými lidmi terorizoval Čáslavsko a vraždil přívržence podobojí. To posléze vyvolalo vojenský zásah.

V roce 1428 hrad oblehli sirotci, po jejich opevnění a táboře se našly stopy na nedalekém návrší. Obléhání trvalo přes rok, proti hradu byl zřejmě použit obří metací prak. Což zase vyvracejí jiné informace, kde se vrhací a palné zbraně vylučují, šlo jen o dlouhodobé obklíčení. Jenže u toho byli jen zainteresovaní, a dnes už je to jedno. Obránců bylo na tři sta.

Bylo to jedno z nejdelších obléhání v té době, v podstatě se čekalo, až obránci dostanou hlad a vzdají se.

Pokud nemáte k dispozici letecké snímky, uděláte si představu o velikosti hradu z plošiny rozhledny zabudované do zbytků věže. Je odtud vidět rozsáhlé nádvoří, ale také okolí. Nahoru, kde jsou rozmístěny orientační panely, vede 63 schodů.

V malé muzejní expozici mají ve vitrínce model, jak asi hrad vypadal v dobách své největší slávy, kdy ho v 15. a 16. století přestavěli Trčkové na mohutnou opevněnou rezidenci, ale velmi pohodlnou. Zároveň zbudovali obec v podhradí, která byla součástí opevnění.

Hrad má trojúhelníkovou dispozici, ze dvou stran ho obklopuje mohutný val. Na nádvoří stojí dřevěný přístřešek, zde by měla být studna, ale ještě se nepřikročilo k jejímu pořádnému probádání, i když tu neustále probíhají drobné záchranné práce, jsou to většinou dobrovolníci, kteří se jich zúčastňují.

Byla vykopána část zavaleného zdiva, zakonzervovány ruiny, část nalezených předmětů se nachází v místnosti, kde je model hradu. Lichnice měla rozsáhlé podzemí, část je přístupná, je tu i velké zimoviště netopýrů.

A v horku příjemný chládek, zato na nádvoří je výheň.

Když husité hrad obsadili, správu svěřili hejtmanovi Janu Hertvíkovi z Rušinova.

Posádka Lichnice úspěšně vzdorovala roku 1469 vojskům Matyáše Korvína, ten vedl v poděbradských dobách války se svým extchánem.

Když se tu usadili Robmhapové (též Romhápové) ze Suché, hrad v roce 1610 vyhořel. Třicetiletá válka se dostala i sem, roku 1646 se Švédům lstí podařilo zajmout velitele hradu, ale do pevnosti se nedostali.

Nařízení Ferdinanda III. o boření hradů postihlo i Lichnici, roku 1648 byla pobořena, aby se nestala opěrným bodem nepřítele nebo sídlem loupeživých band, kterých se v té době po království potloukalo velké množství. Značná část zdiva skončila jako stavební materiál.

Jednou ze zajímavostí na tabuli, která visí v průchodu na nádvoří, je informace, že se hrad stal roku 1800 majetkem Nadace zchudlých šlechticů. O ní prameny mlčí. Wikipedie ale mluví o Nadaci zchudlých šlechtičen, to by zřejmě měl být správný údaj.

Vojsko se tu ukázalo i v novodobé historii, o čemž svědčí informační panel nedaleko rozhledny. Jedenadvacátého srpna 1936 začaly na Chrudimsku vojenské manévry, zúčastnil se jich i prezident Edvard Beneš, byla to velká akce, její odtroubení se konalo právě z vyhlídkové věže. Manévry prokázaly připravenost československé armády, ale na obranu republiky jen odhodlání nestačilo.

Na nádvoří stojí řada lavic, neklamné znamení, že hrad, i když staletí mrtvý, žije. Každoročně se tu pořádají folkové a countryové festivaly, své umění tu předvádějí skupiny historického šermu, známé jsou akce pro děti, ezoterické víkendy, jarmarky. Rozhodně stojí za to se tu zastavit.

Ve vsi roste Žižkův dub, ač tu proslulý válečník nikdy nebyl, ale dubů s jeho jménem najdeme v Česku více.

Nedaleko zříceniny se nachází Miladina skála, k té se váže pověst o dceři majitele hradu. Ten se na skále zabil pádem z koně, Milada poté zatrpkla vůči mužům a podmínkou jejího sňatku, kterou si vymínila, bylo, že si vezme toho, kdo se s koněm na skále třikrát otočí.

Samozřejmě si všichni nápadníci srazili vaz a ještě to odnesli jejich oři. Nakonec se jeden akrobat našel, měl koně okovaného diamanty, ale po představení střelil Miladu šípem a zmizel v dáli. Měl to být bratr jedné z obětí.

Ze skály je vidět část Lovětínské rokle, divokého balvanitého údolí.

Parkuje se v obci, asi 100 metrů od vchodu do Lichnice, vedle parkoviště je občerstvení, další najdete ve vsi.

Nedaleko za hřebenem (asi 8 kilometrů) se nachází vodní nádrž Seč, čistá voda vhodná pro rekreaci i pro rybaření.

Momentálně je z důvodů stavebních prací uzavřena přehradní hráz, takže pokud byste se chystali na zříceninu Ohebu, máte smůlu, ale dá se tam přijít velkou oklikou z opačné strany. V Seči je několik restaurací a velký obchod, další občerstvení nabízí kemp.

V nedalekých Žlebech (asi 10 km) je nádherný zámek, další památkou je zámek v Cholticích (15 km).