Ostrov Kampa: oáza pod Karlovým mostem

Dnes je Kampa turistickým magnetem a oázou klidu v centru města. I když od devadesátých let minulého století se tu opět konají neformální akce, jarmarky i trhy, svou někdejší volnomyšlenkářskou atmosféru už zpět nezískala. Na to je tu příliš mnoho turistů. Pořád jde však o nádherné místo v samém centru Prahy.

Až půjdete po Královské cestě směrem na Hrad či z Hradu, sejděte z Karlova mostu a právě tady si odpočiňte. Sedněte si na lavičku a pokochejte se nádhernými výhledy.

O vzniku Kampy se toho mnoho neví. Kroniky uvádějí, že nějaký uměle vytvořený ostrov tu byl už v roce 1169. Neměl však dnešní tvar a ani název. Neví se stoprocentně ani to, jak místo získalo dnešní název. Názory se různí.

Jedni tvrdí, že slovo Kampa je odvozeno z latinského campus neboli planina, druzí zase, že název vznikl ze staročeského zákampí (stinné místo). Nejpravděpodobnější se zdá, že ostrov získal svůj název ve 2. polovině 18. století podle měšťana Gangsela z Campu, který tu v 17. století vlastnil dům.

Dnešní tvar vznikl po obrovském požáru v roce 1541, který zachvátil celou Malou Stranu a rozšířil se až na Hradčany. Důvodem byla údajně kapka oleje, která ukápla služebné v jednom z malostranských domů při vaření.

Služebnictvo mělo zakázáno vycházet v nepřítomnosti pánů mimo dům a pouštět kohokoli dovnitř, takže služka nezavolala požárníky a následky šířícího se ohně byly mimořádně ničivé. Shořely zemské desky (dnešní katastrální úřad) i soudní zápisy.

Popeliště se během úklidu vyváželo na Kampu, která se tak stala vyvýšeným ostrovem. Definitivní tvar dostaly břehy po roce 1600. Kampa byla nejprve zahradou. První stavby tu vyrostly až v 15. století.

Dům s číslem 514 v ulici Na Kampě dostal název podle svatého obrázku ve štítě domu. Nejlépe je vidět z Karlova mostu. Obrázek je osvětlený lampičkou umístěnou na balkónku, na nějž lze vystoupit jen z půdy. Po stranách obrazu uvidíte dva válečky z mandlu.

Obraz údajně zachránil během ničivých povodní v roce 1784 tehdejší majitel domu, pražský advokát František Pelcl. Říká se, že skočil do rozbouřené Vltavy a s nasazením vlastního života plátno z vody vytáhl a umístil na štít domu.

K válečkům z mandlu se váže několik historek. Jedna praví, že mandl vtáhl ruce mladé služebné, která ho obsluhovala. Zoufalá dívka, když viděla, že si sama neporadí, modlila se k Panence Marii a prosila ji o pomoc. Válce se náhle rozestoupily a služebná byla zachráněna.

Podle jiné pověsti tu žil mladý krejčí, který si myslel na jednu ze zdejších slečen. Jenže krejčími se stávali hubení a neduživí chlapci a vysněné děvče se mu vysmálo. Krejčí tedy začal posilovat pomocí válců z mandlu a záhy se z něj stal urostlý muž. Kolik je na příbězích pravdy, už nikdo neví.

Doloženou skutečností je, že v domě U Mariánského obrazu žili čeští malíři, bratři Petr, Čeněk a Karel Maixnerovi. Nějaký čas tu žil nejprve v podnájmu i malíř Adolf Kašpar.

Po svatbě s dcerou bytné se stal majitelem jednoho z bytů. Na fasádě domu byste našli i jeho pamětní desku. Zajímavý je i příběh ševce pana Rouska, jemuž ševcovina příliš nevynášela, provozoval tu v zimě kluziště a během celého roku zachraňoval sebevrahy, kteří skákali z Karlova mostu.

Přihlížející z mostu zapalovali noviny, svítili mu a navigovali ho, takže to bývala i celkem drsná show. Za svůj život prý zachránil na dvě stě tonoucích.

Jedním z nejstarších domů na Kampě je dům u Modré lišky, který pochází ze 17. století. Nepřehlédnutelné stavení už jen pro své domovní znamení dnes slouží jako velvyslanectví Estonské republiky. Od roku 1935 tu až do své emigrace, pochopitelně s válečnou přestávkou, žil Jiří Voskovec. Nedaleko bychom našli stavení, jemuž dnes nikdo neřekne jinak než Werichův dům. Sám Werich tu však žil až po válce.

Původně byla v domě koželužna, což má vzhledem k blízkosti vody svou logiku. Později dům koupil hrabě Nostic pro Josefa Dobrovského, učitele svých čtyř dětí, aby se zotavil po těžké nemoci. V letech 1929 až 1941 tu žil historik a teoretik Zdeněk Wirth, který musel dům přenechat německému lékaři a jeho rodině. Doktor se tu údajně příliš dlouho neohřál, odešel na frontu a vilu obývala jeho žena s korejským milencem.

Jan Werich se do domu nastěhoval těsně po válce a obýval první patro. V přízemí žil v letech 1948 až 1968 básník Vladimír Holan, který se pak přestěhoval do domu v těsném sousedství Čertovky. Od roku 2002, kdy dům poničila povodeň, tu nikdo nebydlí.

O stavení projevila zájem mj. Nadace Medy Mládkové, která už na Kampě provozuje Museum Kampa v bývalých Sovových mlýnech. Po skončení nutné rekonstrukce vznikne v domě Kulturněspolečenské centrum Voskovce a Wericha.

Nepřehlédnutelnou stavbou, jíž se přezdívá vodní zámek, je Lichtenštejnský, dříve Kaiserštejnský palác na rohu ulic U Sovových mlýnů a Na Kampě. Kolem roku 1555 tu byla rozlehlá zahrada se dvěma dřevěnými domy. O sto let později, když zahradu získal jiný majitel, tu byl postaven velký dům a v letech 1697 až 98 vznikl na tomto místě nádherný barokní palác podle návrhu architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho.

Na palác navazovala rozlehlá zahrada se stájemi pro koně a s přístavištěm pro loďky. Právě kvůli poloze na břehu Vltavy a tunelu, který spojoval přístaviště s palácem, se mu říkalo vodní zámek.

Lichtenštejnům, po nichž dnes nese název, patřil v letech 1831 až 1864. Poté palác koupili manželé František a Marie Odkolkovi a opět ho stavebně upravili, zřejmě podle návrhu architekta Josefa Zítka. Přistavěli balkóny a zvedli budovu o patro. Necitlivým zásahem tehdy rozzlobili nejen odborníky, ale i obyvatele Prahy.

Lidé rodině vyčítali, že ze sobeckých důvodů narušila komorní ráz ostrova a zničila nádherný výhled z Kampy na druhý břeh Vltavy, dnešní Smetanovo nábřeží. Lichtenštejnský palác je dnes chráněnou památkou, prošel nákladnou rekonstrukcí a patří Úřadu vlády.

V místě dnešních Sovových mlýnů stály mlýny od nepaměti. I když nejstarší doložené zprávy pocházejí až z konce 14. století, není pochyb, že nějaké mlýny tu bývaly už v 10. až 11. století. Mlýny to na Kampě neměly snadné. Sotva je někdo postavil, shořely nebo je vzala voda.

V roce 1478 získal pozemek Václav Sova z Liboslavě, který se rozhodl vrátit místu původní význam a opět tu mlýny postavil. Právě podle něho se mlýny dodnes jmenují. Pověst ovšem praví, že název získaly podle moudré sovy, která v těchto místech hnízdila.

V roce 1858 koupil objekt František Odkolek, člen významné pražské pekařské rodiny, a změnil je po americkém vzoru na parní, což vedlo k další přestavbě. Přibyl vysoký komín, rekonstrukcí prošly samotné mlýny, a nově nechala rodina postavit dvoupatrový obytný dům v novogotickém stylu.

Ani Odkolkovým se však přírodní katastrofy nevyhnuly a v roce 1896 mlýny opět vyhořely. Rodina od další renovace upustila a přesunula živnost do Vysočan. Vyhořelé mlýny koupila v roce 1920 pražská obec, napůl se tu bydlelo, sídlily tu kanceláře, sklady, truhlárna…

V roce 1998 prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí s vizí vytvoření moderní umělecké galerie. Od roku 2003 tu působí Nadace Medy Mládkové, která získala objekt do pronájmu na devadesát let.

Meda Mládková se do České republiky přesunula po smrti manžela Jana, ekonoma a rovněž českého exulanta, s nímž prožila většinu života ve Spojených státech. Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových pečuje zejména o obrazy Františka Kupky a Otty Guttfreunda, které si můžete v Sovových mlýnech prohlédnout. Kromě stálé expozice těchto dvou malířů a Sbírky středoevropského moderního umění, pořádá Musem Kampa i krátkodobější výstavy.