Nejprve nás přilákal do své blízkosti kostel Narození Panny Marie z konce 14. století (jeho současná barokní podoba pochází z poloviny 18. století). Bělostná věž zářila ve vodopádech slunečních paprsků, nebeská azurová klenba se v tu chvíli zdála blízká i vzdálená, jaro bylo cítit i pod zbytky sněhových závějí... A právě v takové chvíli má člověk pocit, že se musí rozejít k nejbližšímu horizontu, že už za ním jsou další místa, která nevidět by bylo málem osudné.

Blízký vhodný cíl je v Miličíně navíc velice blízko. Na dosah ruky. Vlastně nad Miličínem. Na mysli mám vrch Kalvárii a na něm poutní barokní osmibokou kapli Utrpení Kristova. Ke kouzelnému místu s dalekou vyhlídkou vede křížová cesta, na trase před kaplí se občas naskýtají dílčí výhledy na kaňon plný rulových balvanů a skal. O něco dál je kamenolom, ale z tras poblíž hlavní stezky ke kapli vše vypadá původně. Zdá se, že jediným tvůrcem okolního reliéfu byla jen sama příroda.

Na vrcholu v nadmořské výšce 698 metrů už na příchozí čeká kaple. Stojí tu od roku 1745. Každou první zářijovou neděli se tu koná hlavní pouť.

Video

Miličín a Kalvárie

Miroslav Šára, Novinky.cz

Jedeme dál, od Miličína se vydáváme na západ. Ne moc daleko. Už po zhruba deseti kilometrech se zastavujeme u rybníka. Na dohled stojí novogotická kaple, vítá nás hlas jejího zvonu. Za zády u další vodní plochy stojí barokní zámek. Jsme ve Smilkově.

Díky slunečnému počasí vyhlíží v předchozích řádcích načrtnutá podoba centra obce vysloveně idylicky. Lidé patřící k milovníkům přírody to místo jistě ocení. Ostatně aby si člověk odnesl silný zážitek, nemusí vždy jen stanout u čehosi unikátního či historicky mimořádně cenného.

Na opačné straně rybníka je vidět kamenný mostek. Láká nejen svou podobou, ale i hlasem vody. Přesněji – padající vody. Od rybníka tu spěchá vodní tok o šíři potoka, ale jelikož poměrně strmě padá kamenným korytem, budí zdání vodopádu.

Tvrz, skoro hrad

Obec Kouty leží poblíž Smilkova, dělí je stěží tři kilometry. Jsme v další malebné vesnici obklopené oky rybníků a rybníčků. Ale nejen to. U jednoho z rybníků stojí objekt, který je někdy avizován termínem hrad, i když hrad to není. Ale nevadí. Zdejší tvrz, respektive to, co z ní zbylo, se hradu docela podobá.

Tvrz zde je doložena již ve 14. století. O tři staletí později bylo ovšem koutecké zboží spojeno se sousedním Smilkovem, čímž do té doby se rozvíjející i rozšiřující objekt ztratil na významu. V roce 1813 byl dokonce ze značné části zbořen. Dochovalo se torzo zdí do výše prvního patra. Nutno podotknout, že z turistického hlediska se jedná o torzo – i díky okolní krajině – velice fotogenické a tudíž vlastně i významné.

Velice přitažlivá krajina se rozkládá i o zhruba pět kilometrů západním směrem. Věděl o ní mj. spisovatel Jaroslav Foglar, který tu v roce 1929 pořádal tábor Hochů od Bobří řeky. Dorazili jsme k obci Martinice.

Zde se do centra zájmu naší turistické kamery dostal zejména rybník Velký Mastník a jeho nejbližší okolí. K jeho pozoruhodnostem kromě přírody patří od roku 1709 barokní dvouobloukový kamenný most, významná technická památka.

Video

Smilkov, Kouty a Velký Mastník

Miroslav Šára, Novinky.cz

PŘÍŠTĚ dokončíme putování krajinou České Sibiře. Vydáme se víc na jih k Jistebnické vrchovině. Nejprve se projdeme městem Sedlec-Prčice, poté zavítáme ke skiareálu Monínec, kde i v úvodních jarních dnech si užívali lyžaři. Kolem sjezdovky vystoupáme na vrchol Javorové skály a do osady Ounuz.