V srdci Šumavského národního parku leží obec Modrava, která kromě jiného proslula také tím, že je to obec s nejvyššími obecními příjmy na obyvatele. Modrava je díky své poloze ideálním výchozím bodem k výletům do nejznámějších koutů našich pohraničních hor. Vedou odtud v létě značené trasy, v zimě potom množství strojově udržovaných běžeckých tras. Pro lyžaře začátečníky nebo děti je tu k dispozici i vlek s krátkým svahem. Ale i přímo v centru obce je dost zajímavostí.

Dřevění ptáčci a hudební nástroje

Dřevařské muzeum se nachází v nové budově v Modravě přímo u cesty na Březník, kde je v létě vyhledávaná rozhledna. Muzeum nabízí nejen pohled na historii zpracování dřeva, ale interaktivní formou seznamuje s různými strukturami dřeva a samozřejmě také s jeho druhy. Zajímavá je například ukázka dřev pro výrobu hudebních nástrojů. Šumava totiž byla a dosud je jednou z mála evropských lokalit, kde lze kvalitní rezonanční dřevo najít.

Pro děti je v zadní části stavby připravena dílna, kde se mohou podívat na ruční výrobu krásných dřevěných ptáčků, ale také si sami jednoho mohou zkusit pomalovat. Vstupné do muzea je 20 Kč, a pokud není venku ideální počasí, bývá to velice dobrá alternativa hlavně pro rodiny s dětmi.

Kanál se stezkou

Jen kousek za Modravou směrem na Antýgl se z řeky Vydry odděluje Vchynicko-tetovský plavební kanál. Řeka Vydra je tady totiž v několika úsecích nesplavná, a tak kanál sloužil k dopravě dřeva ze šumavských lesů směrem ku Praze. Vznikl v letech 1799–1801 podle plánů schwarzenberského inženýra Josefa Rosenauera.

Délka kanálu je přes 14 kilometrů a podél jeho břehu vede naučná stezka, která je v létě využívána cyklisty a v zimě běžkaři. Z jednoho břehu na druhý se lze dostat po celkem osmi kamenných klenutých můstcích, které byly v roce 1997 zrekonstruovány a přispívají k historické atmosféře celého díla.

Kanál v současnosti již k dopravě dřeva neslouží, ale svůj význam neztratil. Dnes je součástí vodního díla Sedlo, které napájí vodní elektrárnu na Čeňkově pile.

Hradlový most je unikát

Součástí kanálu je také unikátní hradlový most – rechle, který především zachytával dříví, plavené z horního toku Vydry a nasměrovával ho do plavebního kanálu. Po 2. světové válce most bez údržby chátral, až byl v roce 1953 stržen. Na původních kamenných pilířích byl obnoven v roce 2001.

Hned vedle mostu nad vtokem do kanálu je domek, ve kterém je uložen mechanismus vpustí. Pokud budete mít štěstí, potkáte tady pracovníky ČEZ, kteří průtok pravidelně kontrolují, a ti vám o fungování celého vodního systému rádi povědí i podrobnější technické informace.

Pila se proměnila v elektrárnu

Čeňkova pila je známá především mezi vodáky. Právě tady je elektrárna, kterou zásobuje původní plavební kanál. Ale kromě budov elektrárny z roku 1937 je tady i původní budova pily, jež dala obci název. Pila zpracovávala dřevo, plavené sem po Vchynickotetovském kanálu.

V roce 1912 byla pila, ležící na soutoku Vydry a Křemelné, přebudována na vodní elektrárnu s jednou turbínou o výkonu 125 HP. Unikátní je částečně vyzděný a částečně dřevěný nadzemní náhon. V letních měsících je tu možné domluvit i komentovanou prohlídku. V zimě je na celé dílo určitě hezký pohled.

Jak se tam dostat
Vlastní dopravou je nejlepší přístup po silnici z Renštejna, která je udržována pravidelně i v zimě, protože tu jezdí autobusová linka. Druhou možností je silnice z Kvildy. V zimních měsících je třeba počítat s tím, že silnice tu nejsou soleny, ale pouze sypány štěrkem. Takže zimní výbava, včetně sněhových řetězů, je více než nutná. Pravidelné autobusové spojení má Modrava se Sušicí, odkud jezdí pět spojů denně. www.modrava.cz