Stezka není náročná, má jen asi kilometr a půl a vede většinou po rovině, proto se na ni mohou vypravit i netrénovaní jedinci. Začíná u kostela Nanebevzetí Panny Marie, o němž existují první zmínky už ve 14. století. Válečné běsnění za třicetileté války i roky chátrání se ale na něm podepsaly tak, že musel být zbořen a na konci 19. století vznikl nový svatostánek v pseudogotickém slohu. Na jeho zdi se použil nejběžnější kámen, který se v okolí dodnes nachází – žula.

Kostel stojí v Tyršově ulici, právě tento zakladatel Sokola do Mukařova pravidelně jezdil na letní byt. Pamětní deska je hned naproti, na domě číslo 13. „Zde letního času bydlíval Dr. M. Tyrš. Věnovala Těl. jednota Sokol v Mukařově s přispěním rodiny Tučkových,“ hlásá tabulka. V Mukařově pobývali také arcibiskup Josef Beran, autor seriálu Chalupáři spisovatel V. P. Borovička nebo herec Theodor Pištěk. Ostatně jedno ze zastavení stezky (č. 3) je těmto osobnostem věnováno.

Štěrkové cesty

Ještě chvíli se budeme pohybovat po území Mukařova – od kostela Příčnou dojdeme k obecnímu úřadu a pak Sportovní ulicí až ke třetí zastávce u ulice U Zelené cesty, kterou se dostaneme až na křižovatku, kde přejdeme na protější štěrkový chodník a vydáme se ven z obce. I když stezka není značená a není na první pohled hned tak jasné, kam jít dál, směr dobře ukazují plánky na každé informační tabuli.

A už jsme konečně v lese. Štěrkový chodník sice otrocky kopíruje vedlejší silnici, les ale krásně voní a na podzim je plný hub. Na čtvrtém zastavení se dozvíme také něco o historii Mukařova. Ještě na konci 19. století měla obec jen 11 domů, dnes má spolu se Srbínem a Žernovkou popisných čísel přes sedm set. Největší rozmach zažil Mukařov po 1. světové válce, kdy sem začali jezdit na víkendové pobyty Pražané. A po sametové revoluci jich sem hodně uteklo před ruchem velkoměsta natrvalo.

Blížíme se k závěru a naučná stezka přechází do krásné nové aleje, kde je bohužel cesta vysypaná ještě ostřejšími kamínky, než jaké byly použity v lese. Zvláště psi – ti sem na rozdíl od koní mohou – by mohli mít při jejím zdolávání nečekaný a také bolestivý problém. Po pravé straně aleje je pomník věnovaný českým vojákům padlým v první válce, po levé vystupuje moderní rodinný dům. Ostré úhly šedivých zdí zjemňují vybíhající dřevěné konstrukce. Mladé stromy mají cedulky se jmény donátorů, kteří je obci věnovali.

Pataki je v Žernovce

Sedmá zastávka je poněkud zapadlá, najdete ji hned naproti vchodu do restaurace a hotelu Mlýn Pataki, kde si můžeme dát při správném načasování třeba oběd. Svíčková s karlovarským knedlíkem přijde na 160 Kč, steak z lososa s listovým špenátem a bazalkovou omáčkou stojí 249 korun. Pataki už je na území Žernovky, která získala jméno díky svému žulovému podloží. Kvalitní kámen se tady těžil už v raném středověku a mimo jiné se z něho vyráběl i ruční mlýn na obilí, tzv. žernov.

U hasičské zbrojnice v Žernovce je sice konec stezky, pro milovníky regionálních produktů máme ale ještě jeden tip: dejte se za zbrojnicí dál po silničce vlevo, až dojdete k místnímu rybníčku. Prudká odbočka doleva s ostrým stoupáním vás dovede na dvůr farmy, kde vám majitelé během doby určené na dojení (kolem 17. hodiny) prodají ze dvora nejen čerstvé mléko, ale také odtučněný jogurt nebo domácí máslo. Vyzkoušeli jsme všechny produkty a můžeme je bez zaváhání doporučit.