Hlavní obsah
Brána do pekla vynikne hlavně v noci, kdy je zář vidět na několik kilometrů daleko. Foto: Tormod Sandtorv, Wikipedia.org, licence CC BY-SA 2.0

Po chybě Sovětů vznikl uprostřed pouště kráter. Podle místních je branou do pekla

Kde je vstup do pekla? Uprostřed pouště Karakum v Turkmenistánu! Z obrovského kráteru tady dnem i nocí šlehají plameny, jejichž zář je vidět na kilometry daleko. Místní tomuto místu přezdívají „Brána do pekla”. Země se tady před více než 40 lety ale neotevřela vlivem přírody – za tímhle děsivým, ale zároveň dech beroucím divadlem stojí lidská chyba. Bránu do pekla tady omylem stvořili sovětští inženýři.

Brána do pekla vynikne hlavně v noci, kdy je zář vidět na několik kilometrů daleko. Foto: Tormod Sandtorv, Wikipedia.org, licence CC BY-SA 2.0
Po chybě Sovětů vznikl uprostřed pouště kráter. Podle místních je branou do pekla

„Kde asi udělali soudruzi ze SSSR chybu?“ musí nutně napadnout každého, kde se poprvé postaví na okraj obrovského kráteru, zahledí se do mohutných plamenů pod sebou a… po pár vteřinách couvne, protože horko, které z ohromné díry sálá, je veliké.

Kde udělali soudruzi chybu? Hodili tam granát!

„Postavili průzkumnou vrtnou plošinu nad obrovskou podzemní jeskyní,“ zněla by nejspíš oficiální odpověď. Poušť Karakum, ve které Brána do pekla leží, je totiž ohromnou zásobárnou ropy a zemního plynu. A právě tyto suroviny chtěli Sověti v roce 1971 nedaleko oázy Darvaza těžit. Průzkumný vrt však začali provádět na místě s nestabilním podložím a…

Kráter vznikl v roce 1971, po chybě sovětských inženýrů, kteří zde prováděli zkušební vrt.

Foto: Wikipedia.org, Public Domain Image

… celá vrtná plošina se propadla do ohromného kráteru, který vznikl propadem stropu podzemní jeskyně. Pádem navíc došlo k poškození plynové kapsy a průduchy v zemi začal do okolí unikat metan. Sovětské inženýry pak nenapadlo nic lepšího než unikající plyn zapálit – mimochodem, to prý provedli vhozením granátu –, čekat a věřit, že po pár dnech vyhoří.

Černá poušť

Tak se říká poušti Karakum, která pokrývá zhruba 70 % území Turkmenistánu. Nekonečná pustina, ve které pořádně zaprší jen jednou za deset let, ukrývá ohromné zásoby ropy a zemního plynu a jen minimum obyvatel. Osídlení je tu opravdu řídké. Jedinou výjimkou je její jihovýchodní část, kterou vede zavlažovací Karakumský kanál, měřící 1375 kilometrů.

K tomu ale po pár dnech nedošlo a nedošlo k tomu ani za pár týdnů, měsíců, roků ani desetiletí. Plyn hoří v obrovském kráteru dodnes, tedy už téměř 43 let. A to i přesto, že prezident Gurbangulli Berdymuhamedov při inspekční cestě napříč Turkmenistánem v roce 2010 nakázal, že má být kráter uhašen. Prý z obavy, že je oheň živený plynem i ze vzdálenějších ložisek, která chce Turkmenistán vytěžit.

Máte žízeň? Přečtěte si o nejdivnějších nápojích světa: Nejzvláštnější nápoje světa: V Thajsku pijí netopýří krev, v Japonsku prasečí placentu 

Kromě Brány do pekla stojí v Turkmenistánu rozhodně za vidění hlavní město Ašchabad.

Foto: ESO travel

Osada Darvaza prý děsila turisty

K tomu ale nedošlo. Kráter hoří dál – a dál láká turisty. Nejsou jich tisíce, ale spíš jen stovky každý rok. Vždyť nic jiného kromě kráteru v okruhu několika desítek, možná stovek kilometrů není. Dříve tu bývala „poslední oáza“ v poušti Kazakum, osada Darvaza, ta ale byla v roce 2004 na příkaz tehdejšího prezidenta Türkmenbašiho srovnána se zemí.

Proč? Protože prezident, který si nechal říkat otec Turkménů, usoudil, že chudé příbytky místních nevytvářejí dobrý obraz o zemi a děsí turisty. Obyvatelé (bylo jich asi 350) se tak museli přestěhovat ke svým příbuzným, nebo byli (samozřejmě bez náhrady) přesunuti do měst.

Vstup do pekla nabízejí i vodopády Iguacu

Podle domorodců žijících v okolí vodopádů Iguacu je vstup do pekla i za neprůhlednou vodní tříští místního Ďáblova chřtánu. Vodopády Iguacu leží na hranicích Brazílie a Argentiny a mohou nabídnout dech beroucí podívanou na masy vody, které jsou vyšší než Niagarské vodopády a širší než Viktoriiny vodopády.

Podle domorodců je vchod do pekla i za vodní stěnou vodopádů Iguazu.

Foto: ESO travel

Přes den je Brána do pekla snadno přehlédnutelná, a když o ní člověk neví, snadno ji mine, i když od ní bude jen pár desítek metrů. V noci je to ale jiné. Zář plamenů se zlatě odráží na pozadí noční oblohy a je vidět na kilometry daleko. A jen pár desítek metrů od obrovského kráteru má člověk pocit, jako kdyby vstoupil přímo doprostřed děje nějakého post apokalyptického filmu. Záře, která vystupuje ze země, bere dech.

Kráter má v průměru zhruba pětasedmdesát metrů, hloubka se pohybuje okolo dvaceti metrů a zápach pálících se plynů a vroucího bahna je tak silný, že člověka po pár minutách nutí k ústupu. Což je vlastně dobře – není radno se dlouho zdržovat v místech, odkud je to podle místních blízko k pekelným kotlům.

Inzertní sdělení: Vydejte se za hranice Evropy!

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá, z nabídky poznávacích zájezdů:

Po Hedvábné stezce

Naprosto ojedinělá cesta po nejvýznamnějších místech Hedvábné stezky. Královské paláce, perské koberce, památky UNESCO a pravá exotika – to vše v 15 dnech!

Velký okruh po Izraeli

Objevte Svatou zemi, z níž vzešla velká náboženství i kulturní tradice. Poznejte základ naší civilizace, kolébku náboženství. S možností vyrazit do jordánského skalního města Petra.

To nejlepší z Jordánska

Po stopách Lawrence z Arábie po nejzajímavějších místech Jordánska. Sami budete překvapeni, jaká nádherná místa v poměrně malé zemi navštívíme. Sedm nocí na cestě.

Čtěte dále:

Přečtěte si také o všech tajemstvích Amazonie, o zajímavostech sochy Svobody nebo o nejzvláštnějších nápojích světa. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky

Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán

Anketa
Kolik letos utratíte celkem za letní dovolenou?
Do 15 tisíc za celou rodinu.
47.4 %
Do 25 tisíc za celou rodinu.
14.3 %
Do 40 tisíc za celou rodinu.
4.5 %
Nad 40 tisíc za celou rodinu.
33.8 %
Celkem hlasovalo 154 čtenářů.

Země Turkménů

Právě to v překladu znamená Turkmenistán. Stát střední Asie, který byl až do roku 1991 součástí SSSR, je dnes samostatný, nicméně nepříliš vyspělý. Celých 90 % země pokrývají poušť (v drtivé většině jde o poušť Karakum, která pokrývá asi 70 % území Turkmenistánu) a neúrodné pustiny.

Jedinou výjimkou z pravidla je jih země, kudy protéká takzvaný Karakumský kanál - kolem něj se soustředí většina zemědělské produkce.

Od roku 1991 do roku 2006 stál v čele Turkmenistánu prezident Türkmenbaši, vlastním jménem Saparmurat Nijazov, který během své vlády usilovně budoval kult vlastní osobnosti a kterému se dokonce podařilo prosadit doživotní setrvání vlastní osoby ve funkci prezidenta. V roce 2006 ale zemřel.

Na jeho místo nastoupil prezident Berdymuharedov, který svou funkci už dvakrát obhájil – aby také ne, během druhých prezidentských voleb měli totiž jeho protivníci zakázáno kandidovat.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků