Hlavní obsah
Horských goril žije na celém světě méně než tisícovka. Patří ke kriticky ohroženým druhům. Foto: Andrea Schieber

Když turisté zachraňují gorily: Gorilí turistika je lákadlem Ugandy a Rwandy

Člověk musí být úplně tiše, nesmí se gorilám koukat do očí, a když se k němu přiblíží vůdčí samec, musí zaujmout podřízenou pozici na kolenou. Výprava za horskými gorilami je náročná nejen finančně a fyzicky, tím, že se jde několik hodin deštným horským pralesem, ale i pravidly, která člověk musí dodržet. I přesto všechno je ale gorilí turistika tím hlavním, za čím se do Rwandy a Ugandy jezdí.

Horských goril žije na celém světě méně než tisícovka. Patří ke kriticky ohroženým druhům. Foto: Andrea Schieber
Když turisté zachraňují gorily: Gorilí turistika je lákadlem Ugandy a Rwandy

Nebýt činnosti Dian Fosseyové, autorky slavné knihy Gorily v mlze, patřily by horské gorily na seznam vyhynulých druhů. Na území národního parku Bwindi a v pohoří Virunga žije několik posledních stovek kusů, které jsou přísně chráněny – paradoxně hlavně proto, že je „gorilí turistika“ pro Ugandu a Rwandu ohromný byznys a vyhubení goril by znamenalo zastavení proudu dolarů, které sem od turistů tečou.

Permit – vstupenka mezi gorily a vyvolené

Permit, „vstupenka“ do oblasti, kde horské gorily žijí, vyjde na pět set až osm set dolarů, záleží, odkud se za nimi vydáte. Část peněz jde sice do kapes úředníků a státu, ale nemalá částka z každého permitu míří na záchranu těchto tvorů.

I přes vysokou cenu je ale o gorilí turistiku obrovský zájem, který převyšuje nabídku. Počet turistů, kteří se ke gorilám dostanou, je totiž omezený – denně na osm lidí v jedné skupině. Skupin je tolik, kolik je aktuálně habitualizovaných (tedy lidské přítomnosti přivyklých) tlup – a tohle číslo se pohybuje spíše v řádu jednotek než desítek.

Pro Ugandu i Rwandu je gorilí turistika zdrojem velikých příjmů – část vybraných peněz jde ale zpátky do národních parků na ochranu goril.

Foto: Fiver Lãcker

Cestu za gorilami si tedy cestovatelé, kteří sem míří, rezervují už i několik měsíců dopředu. Permit je navíc nepřenosný, vydaný na jméno a platný jen s cestovním pasem. A člověku rozhodně nezaručuje, že gorily opravdu spatří!

Nekýchat, nekoukat do očí!

Budíček těch, kteří se chystají do nitra deštného horského pralesa, je obvykle velmi časný. Obléci ideálně funkční prádlo, v období dešťů nepromokavé oblečení, které ale stejně před mokrem pořádně neochrání, a hlavně kvalitní boty. Za gorilami do národního parku Bwindi se často vyráží z městečka Kisoro, branou do pohoří Virunga bývá Kinigi.

Tady jsou turisté ještě před cestou důkladně poučeni o tom, co smí a čeho se naopak mají vyvarovat. Průvodci a strážci také velmi pečlivě hlídají, aby se na cestu nevydal někdo s těžkým nachlazením, nebo jiným onemocněním. Jednak proto, že cesta bude fyzicky náročná, a pak i pro dobro goril, pro které by mohla mít případná nákaza fatální následky.

Skupinu goril vede vůdčí samec, silverback – to díky stříbrným chlupům na zádech.

Foto: Andrea Schieber

Člověk se dozví i to, že se ke gorilám nesmí přiblížit na více než sedm metrů, že se hlavně vůdčímu samci nesmí dívat zpříma do očí, že nesmí fotit s bleskem, v přítomnosti goril ani jíst, ani pít, ani hlasitě mluvit, ani kýchat… a že na jejich pozorování má pouhou hodinu. Pokud vůbec.

Brzy ráno, ještě před skupinou turistů, do příšeří deštného pralesa vyrazili takzvaní stopaři. Ti mají za úkol skupinu najít a dát o její poloze vědět průvodcům, nicméně se může stát, že gorilí skupinu neobjeví – pak člověku sice vrátí část ceny permitu, ale ani to nevyváží obrovské zklamání.

Více o cestě za gorilami najdete v článku Trekem za gorilami do srdce rwandské divočiny 

Vsaďte na nosiče!

Skupina turistů vyráží na cestu doprovázená jak průvodci, tak strážci se zbraněmi a nosiči, což jsou místní mladíci, kteří za několik dolarů turistům nosí batohy s fotoaparáty, ale hlavně vodu, které tu člověk vypije během několikahodinové túry až osm litrů.

Drtivá většina trasy vede horským deštným pralesem, v přítmí, kde je dusno a kam nedopadají téměř žádné sluneční paprsky. V období dešťů se navíc často přidávají provazce vody, které rozmáčí vyšlapané stezky a dělají z nich bahenní lázeň, do které se nohy boří až po kotníky. O pády tu není nouze a ti, kteří se rozhodli ušetřit na nosičích, toho už po pár desítkách minut hořce litují.

Za gorilami se vyráží brzy ráno a cesta může trvat i osm hodin.

Foto: Heather Thorkelson

Cesta k tlupě může trvat hodinu, dvě, ale i pět. Záleží, kam se gorilí skupina rozhodne ráno vydat. Po usazení ale už v průběhu dne příliš necestuje, maximálně prý v okruhu půl kilometru od vybraného místa.

Zážitek na celý život

A je to prý velmi silný zážitek, když se z hustého porostu zvedne dva metry vysoký vůdčí samec a zrakem přejede skupinu turistů usazených jen pár metrů od něj. Žádné mříže, žádné sklo, žádné zábrany, jen skupina goril, která po uklidnění ze strany vůdčího samce zkracuje vzdálenost vůči turistům a chová se naprosto přirozeně. A pokud člověk neudělá nic zbrklého, co by je vyděsilo, nemusí se bát.

Po šedesáti minutách pak průvodci zavelí a skupina se vydá na cestu zpátky. Všichni plní zážitků a často i pochopení pro lidi, jako byla Dian Fosseyová, kteří gorilám zasvětili celý život.

Mimochodem – sama Fosseyová je pohřbená v blízkosti výzkumné stanice Karisoke a obklopená hroby zvířat, které zachránila před vyhubením. A i sem se dnes turisté mohou podívat.

Inzertní sdělení: Vydejte se za poznáním do Afriky!

Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů do Afriky: 

Za gorilami do Ugandy a Rwandy

Setkání s horskými gorilami v hustých horských deštných pralesech Rwandy, putování ugandskými savanami plnými zvěře a poznávání pramenů Nilu – to vše během deseti dnů a s maximálním servisem.

Kilimandžáro se safari a Zanzibar

Pro milovníky dobrodružství toužící setkat se s divokými zvířaty, zdolat nejvyšší horu Afriky a poté si odpočinout na bílých plážích „ostrova koření“. Kombinace adrenalinu a relaxu, poznání a odpočinku.

Safari v srdci divočiny

Program pro klienty toužící po vzrušujícím setkání s divokou přírodou a zároveň hledající azyl špičkových pětihvězdičkových hotelů přímo v africké buši. 14 dní luxusu a dobrodružství.

Čtěte dále:

Z dalších článků vybíráme povídání o dovolené pro ženy, Alžírsku a zapomenutých koutech Indie. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky

Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán

Anketa
Vydali byste se na cestu pralesem za horskými gorilami?
Ano, velmi mě to láká.
34.3 %
Ano, ale finančně by to mohlo být příznivější.
45.8 %
Ne, neláká mě to ani trochu.
19.9 %
Celkem hlasovalo 391 čtenářů.

Dian Fosseyová – žena v pralese

Není člověka, který by toho pro záchranu horských goril udělal víc. Dian Fosseyová byla americká zooložka, která v roce 1963 přicestovala nejprve do Konga a pak do Rwandy a celý svůj život zasvětila ochraně těchto zvířat. Odborníci dnes mluví tom, že nebýt jí a jejích aktivit, gorila horská by dnes patřila na seznam vyhynulých druhů.

Dian Fosseyová založila výzkumnou stanici Karisoke, založila také fond na pomoc gorilám, zavedla pytlácké hlídky a tvrdě proti pytláctví bojovala, zároveň ale byla velmi silně i proti tomu, aby se oblast, kde horské gorily žijí, otevřela turistům – což nelibě nesli rwandské úřady.

I to byl možná jeden z důvodů jejího nevyjasněného úmrtí. Dian Fosseyová byla nalezena zavražděná v prosinci 1985 ve svém domě ve výzkumné stanici Karisoke – a ač byl tento čin oficiálně připsaný pytlákům, dodnes nikdo neví, kdo ji zabil.

Památkou na Dian Fosseyovou je knížka Gorily v mlze, která byla následně i zfilmována.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků