Žádná sprostá slova ani mytí vlasů. Svět vítá nový rok různě

To platí zejména o zemích, v nichž se sleduje tradiční lunární kalendář. V občanských záležitostech všude platí, že nový rok se počítá od 1. ledna, ale mnohé tradice se opírají o pohyb Měsíce. To se týká například muslimských zemí.

V Íránu slaví tamní Peršané Nový rok 21. března. Několik týdnů před tím vysévají lidé obilná zrna do mělkých květináčů tak, aby s příchodem Nového roku vzešlo zelené osení, symbol nového života. Zvyky, které se třeba u nás praktikují na Velikonoce, dokazují, že novoroční oslavy a rituály sahají do doby starší, než jsou současná náboženství, a jsou spojeny s příchodem jara.

Podle lunárního kalendáře se řídí oslavy Nového roku také v Číně nebo ve Vietnamu. Konkrétní dny se liší, ale rozpětí je od poslední lednové dekády do závěru února a stanoví se podle fází Měsíce. V obou zemích i v národních společenstvích v zahraničí se příchod nového roku slaví velmi intenzívně.

Nejviditelnějším, respektive nejvíce slyšitelným projevem oslav jsou petardy, jejichž výbuchy mají odehnat zlé duchy. Svazky petard visí na zárubních dveří a všude kolem obydlí, kde je lze zavěsit. Jejich rachot je o novoročních svátcích opravdu ohlušující. Dalším průvodním jevem oslav, zejména v Číně, jsou lampióny v pouličních procesích.

V některých částech Vietnamu platí, že to, zda rok bude příjemný a úspěšný, ovlivní první návštěvník, který o novoročním ránu vstoupí do obydlí. Proto se mnohde lidé již dopředu domlouvají s přáteli a příbuznými a prvního návštěvníka netrpělivě vyhlížejí. Oslavy příchodu nového roku trvají od úplňku do úplňku, celkem tedy 15 dní. Každý den má svůj význam a charakter.

Jeden je věnován předkům, jiný přátelům a příbuzným, další den se naopak na návštěvy chodit nesmí, neboť to nosí smůlu, zvláštní den je vyhrazen snachám a zeťům, aby vyjádřili úctu svým tchyním a tchánům. V patnáctidenních oslavách se najde místo pro každého. Druhý den nového roku si zvlášť užijí psi. Lidé jsou k nim laskaví a podstrojují jim, neboť Číňané věří, že tento den je dnem zrození všech psů.

Vzhledem k tomu, že čínská kultura je velmi ceremoniální a postavená na tradicích, mají novoroční oslavy spoustu dalších pravidel a zvyklostí: nemyjí se vlasy, neboť to spláchne štěstí. Neužívají se nůžky, neboť ty mohou štěstí přestřihnout. Dveře i okna musejí být v noci na Nový rok otevřená, aby ten starý mohl odejít.

Jsou i pravidla, která se velmi zjednodušeně dají shrnout do u nás známého jak na Nový rok, tak po celý rok: do konce roku se musí splatit všechny dluhy a na Nový rok si člověk nepůjčuje peníze ani nic jiného a nepůjčuje nic ani jiným.

Nemluví se neslušně, člověk musí zapudit špatné myšlenky a dělat jen dobro. Děti se netrestají ani za provedené lumpárny, neboť dítě, které pláče na Nový rok, pak pláče celý rok. O tom špatném, co se v uplynulém roce přihodilo, se nemluví, aby to nepřeskočilo do letoška. I kdyby měl člověk smrt na jazyku, oblékne se na Nový rok slavnostně, vstane z postele, aby alespoň nejvzácnější hosty důstojně přivítal.

Do Skotska je to z Vietnamu přes půl světa, ale i tam mají podobnou pověru. I tam první návštěvník předznamenává celý rok. Nejvítanější je ráno po Silvestru urostlý tmavovlasý muž s dárkem v podpaží. Dodnes tam v některých krajích přežívá i zvyk koulení ohnivého sudu. Sud se naplní dehtem, zapálí a v plamenech zmizí starý rok.

V Řecku je symbolem Nového roku sv. Vasil, světec známý svou laskavostí a dobrotou. Děti nechávají u krbu nebo na jiném viditelném místě své boty a věří, že jim v nich svatý Vasilios nechá dárky.

V mnoha zemích se mísí zvyky, které jsou u nás poměrně přesně rozděleny mezi vánoční a novoroční. Staří Řekové při březnových oslavách věnovaných bohu vína Dionýsovi nosili v košíku mimino jako symbol znovuzrození. Raně křesťanská církev odsuzovala tento pohanský zvyk, ale nakonec jí nezbylo nic jiného než ho vzít za svůj.

Většinou se z mimina stal Ježíšek, zosobnění Vánoc a narození Spasitele, ale někde ho užívají jako novoroční symbol. Kromě prvního návštěvníka může dění v novém roce ovlivnit i řada dalších věcí. Třeba to, co člověk jí. Osvědčené jsou pokrmy ve tvaru kruhu symbolizující cyklus štěstí a úspěchu. U nás, ale i v řadě dalších zemí je to například trdelník.

V některých oblastech USA se jí na Nový rok vepřové s černými fazolemi. Fazole jsou symbolem štěstí a vepř je v mnoha kulturách symbolem prosperity. Významnou roli hraje i kapusta. Kapustové lupeny symbolizují papírové bankovky, další atribut celoroční prosperity.

Pravoslavná církev nepřevzala gregoriánský kalendář a zůstala u juliánského. Vánoce se podle něj slaví mezi 6. a 7. lednem, Nový rok pak 14. ledna. Četná dějinná zmatení, jimiž prošlo Rusko, se odrazila i ve vánočních a novoročních tradicích.

Do 90. let minulého století se o Vánocích moc nemluvilo. Na 1. ledna přijel na saních děda Mráz, rozdal dárky a tím to končilo. Málo se ví, že děda Mráz je v původní mytologii vládce Severu, zlý stařec, který přináší nelítostnou zimu a sněhové bouře. Nejenže nenosí dárky, ale vyžaduje, aby sám byl uctíván.

Petr Veliký, car reformátor, narazil za svého pobytu v západní Evropě na holandského sv. Mikuláše, světce, který dětem dával dárky do punčoch. Z Holandska se světec přesunul do Ameriky jako Santa Claus a Petr ho na konci 17. století přivezl do Ruska. Postupně se z něj stal dnešní vánoční děda Mráz. Podobou se ostatně nezapřou.

Málo se už ví o tom, že dárky původně roznášela po Rusi osoba známá jako Bábuška. Byla to zlá mrcha, která odmítla poskytnout přístřeší třem králům, když putovali do Betléma poklonit se Mariinu miminku. Jejím pokáním pak bylo putovat po zemi a obdarovávat děti.

V Rusku ona Bábuška z vánoční tradice prakticky vymizela. Usadila se v Praze, kde ji na Královské cestě prodávají Chorvati a kosovští Albánci americkým a korejským turistům jako typicky český suvenýr.