Hlavní obsah

Výlet Křivoklátskem: Z 50. rovnoběžky až k medvědům

Novinky, Ondřej Kořínek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nenáročný letní výlet, na kterém si můžete užít nejen procházku lesem kolem potoka, ale také navštívit zámek, oppidum, rozhlednu nebo medvědárium. Takové je putování po hranici CHKO Křivoklátsko na Berounsku.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Lesy Křivoklátska z rozhledny

Článek

Jako nejvýhodnější doprava se zdá vlak, který projíždí celým Křivoklátskem od Berouna po Rakovník. Náš dnešní výlet začíná v Nižboru, který mnozí znají díky Tomáši Hanákovi a jeho nádražní restauraci z vagonu. Nižbor však nabízí mnohem víc.

Především je to zámek na skalním ostrohu nad Berounkou, z něhož je nádherný výhled do údolí. Cesta k němu vede malinko náročnějším kopcem a pakliže sbíráte krabičky ve hře geocaching, cesta nahoru vás nemine.

Předchůdce zámku byl na strategickém místě postaven zřejmě už ve 13. století. V jeho útrobách je dnes pracoviště archeologického ústavu a také informační centrum keltské kultury. Otevřeno má jen v letní sezóně. Pod zámkem ve stráni je dřevěný kříž, u kterého se protíná 14. poledník a 50. rovnoběžka.

Foto: Ondřej Kořínek

Zámek Nižbor byl v obležení historického tábora

Komu nestačí osm set let do minulosti, může vyrazit na protější kopec. Slavné keltské oppidum Stradonice se zde rozkládalo na téměř stovce hektarů a ve své době patřilo mezi nejmodernější.

Hradiště naši předci postavili 150 let před naším letopočtem, mělo předhradí s akropolí, jakýmsi centrem všeho dění, kde se scházela tehdejší elita a padala zde důležitá rozhodnutí. Hradiště mělo několik bran do všech světových stran, mnoho staveb, polozemnice i několik cisteren, kde se shromažďovala dešťová voda.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Krajina Křivoklátska

Podle jednoho z našich největších odborníků na Kelty Jiřího Waldhausera trval ekonomický vzestup hradiště asi sto let. Na oppidu si tehdejší lidé mohli pořídit výrobky od hrnčířů, kovářů, slévačů a samozřejmě šperkařů, nechyběly skleněné výrobky a korálky.

Oppidum je známé také díky šťastlivcům, kteří léta páně 1877 na severní straně našli minimálně 200 zlatých mincí. Podle některých zdrojů jich však mohlo být až 700, tzv. duhovek ve tvaru mušle. Byly údajně v měšci a majitel je tam schoval v letech 90 až 70 před naším letopočtem.

Vzhůru na Děd

Dost ale o Keltech, poněvadž naše výprava začíná pod zámkem, kde je východiště značených tras. Vydáváme se po žluté kolem domků, chat až do lesa. Údolí kolem Habrového potoka lemují louky plné kvítí, cestu zkrášlují zvonky, vikve, šťovíky nebo třezalky.

Pohodová cesta ubíhá rychle, jak by také ne, když kopce téměř žádné nejsou a slunce příliš nepálí. Žluté se držíme několik kilometrů až na samou hranici chráněné oblasti, kde ji vyměníme za červenou.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Rozhledna Děd z 19. století

Rozhledny už podle svého názvu nabízejí rozhled, a tak musejí být zákonitě na kopci. Začíná tudíž trochu náročnější cesta do ne příliš velkého kopce, na jehož konci nás čeká kamenná rozhledna Děd.

Stejnojmenný vrch se tyčí nad okolím ve výšce 492 metrů nad mořem a jeho název údajně vznikl od slova bdět (bdít), protože měl mít strážní funkci. Kousek odtud Na Lísku našli odborníci několik mohyl, kde se kdysi pohřbívali lidé. Kdybyste na tomto místě stanuli před 460 milióny let, byli byste v chladném moři někde u Antarktidy.

Foto: Ondřej Kořínek

Výhled z rozhledny Děd na Beroun

Dvanáctimetrová rozhledna byla postavena Klubem českých turistů a Okrašlovacím spolkem Beroun v roce 1893. Náklady na stavbu byly vyčísleny na 3000 zlatých. V roce 2011 byla vyhlášena druhou nejkrásnější rozhlednou ve Středočeském kraji a Praze. Mimochodem vrch Děd je rovněž významným paleontologickým nalezištěm.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Talichova vila na okraji Berouna

Na vrchol kamenné stavby vede kovové schodiště, otevřeno je nonstop. Překrásný výhled je na Beroun, do korun stromů i na křivoklátské hvozdy. Přes stromy částečně není vidět, nic to ale neubírá na malebné chvíli ozvučené hrou listů a větví a tu a tam zpěvem nějaké ptačí celebrity.

Studánka bez vody

Z vrcholu vede několik cest, my si chceme výlet ještě prodloužit, a tak jdeme po červené. Ve stínu lesa letní slunce nemá šanci, a i když se občas proplétá mezi větvemi, je tu příjemná teplota. Ochladit bychom se mohli v Markově studánce, avšak byla téměř vyschlá a vypadá spíš jako zapomenutá louže.

Na okraji Berouna si pak zpovzdálí prohlédneme vilu dirigenta Václava Talicha, který vedl orchestry v Národním divadle i České filharmonii.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Jeden z berounských medvědů

Seběhnutí do města zabere sotva hodinu, a proto je dostatek času prohlédnout si historické centrum s městskými branami nebo navštívit muzeum. Leckdo však dá přednost medvědáriu na Městské hoře. Těší se tam na vás dvojice filmových medvědů Kuba a Matěj, kteří si zahráli ve večerníčku Méďové. Do loňského dubna byli medvědi tři, Vojta však zemřel na selhání srdce.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Výhled z rozhledny na Městské hoře

Kousek odtud je další rozhledna, tentokrát ve výšce pouhých 290 metrů nad mořem, která byla postavena v roce 1936. Samozřejmostí je občerstvení a dětské hřiště.

Pohodový celodenní výlet měřil přibližně 14 kilometrů a dá se zvládnout nejen v létě. Vlakem se pak z Berouna dostanete kamkoli.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.

Reklama

Související články

Barevným lesem k nejmenšímu českému hradu

Podzimní les je jeden z nejkrásnějších, a když je to navíc les v chráněné krajinné oblasti, dostává jakýsi punc výjimečnosti. A protože bezcílné toulání lesem...

Výběr článků

Načítám