VIDEO: S kamerou na cestách po střeše Jizerských hor

Dobýt tento vrchol lze z několika směrů, tentokrát jsme si vybrali cestu od Smědavské chaty. Čeká nás tak zhruba sedmikilometrová trasa s převýšením necelých 300 metrů. Skoro celá vede po červené turistické značce, pouze poslední kilometr je po modré. Závěru se říká Nebeský žebřík a je to jednoznačně nejprudší stoupání na trase.

Samotný vrchol Smrku je poměrně plochý a rozložitý. Míříme tu k rozhledně, která veřejnosti slouží od září roku 2003. První, tehdy ještě dřevěná rozhledna na Smrku stála již v roce 1892. Těsně před odbočkou k rozhledně míjíme pomník z roku 1909 – připomíná sté výročí návštěvy básníka Theodora Körnera.

Po modré o žluté se ze Smrku teď vydáme na další skvělé vyhlídkové místo. Po čtyřech kilometrech jsme u žebříků, vedoucích na skalnatý Paličník (944 m. n. m.). Rozhled je odsud skvělý, navíc v těsném sousedství vrchu jsou další až čtyřicet metrů vysoké skalní věže.

Smrk a PaličníkAutor: Miroslav Šára

Jizerské kopce teď necháme za zády (a také vysoko nad našimi hlavami) a sestoupíme na Frýdlantsko. Pravda, na úvod bude v hlavní roli také vrch, ovšem o stovky metrů nižší. Dosahuje nadmořské výšky 399 metrů, nachází se severně od Frýdlantu a znám je pod názvem Frýdlantská výšina.

Zajímat nás tu bude jediná rozhledna na území Frýdlantského výběžku. Postavena byla před více než sto roky (v letech 1906–1907) v podobě dvacet metrů vysoké cihlové věže a po zdolání sta schodů nabízí návštěvníkovi hezký rozhled po krajině, v níž setrváme i po sestupu z věže.

FrýdlantAutor: Miroslav Šára

Město Frýdlant nabízí řadu pozoruhodných staveb – jmenuje alespoň novorenesanční radnici z konce 19. století, děkanský kostel Nalezení sv. Kříže vysvěcený roku 1498 (tehdy ještě pod názvem kostel sv. Kateřiny) či hlavní klenot, zdejší hrad a zámek (přístupný veřejnosti byl již v roce 1801 jako vůbec první zařízení svého druhu v Evropě).

S kamerou ovšem nahlédneme jen na jeho majestátní exteriéry, protože dovnitř turisté s nahrávacími zařízeními (podobně i fotoaparáty) nesmí.

A teď znovu vzhůru do hor. Cílem bude druhý nejvyšší vrchol české části Jizerských hor, 1 122 metrů vysoká Jizera. Od prvenství ji sice dělí dva metry, nicméně svou členitou vrcholovou partií představuje mnohem zajímavější vrch než vítězný Smrk.

Skály na vrcholu, přístupné díky kovovým žebříkům, jsou vskutku víc než členité, možná i proto se dřív Jizeře říkalo také Sedmištít (tak ji pojmenovali Němci, takže ten název správně zněl Siebengiebel). Ani český název nebyl vždy Jizera – dřívější pojmenování znělo Bražec či Bražecká hora.

JizeraAutor: Miroslav Šára

Nejen samotný vrchol s neomezeným kruhovým rozhledem (působivým i za deštivého počasí, které nás přinatrefilo), ale i výstup na horu má své kouzlo. Nejčastěji se k ní turisté vydávají rovněž od chaty Smědavy.

V závěru výstupu je čeká půldruhého kilometru dlouhé stoupání cestou plnou balvanů, skal, lemovanou suchými, ale i novými živými stromy a pochopitelně i dalekými výhledy – například až na Ještěd.