V izolované italské obci žijí jen dva obyvatelé. Nošení roušek přesto nepodceňují

Obec Nortosce sedí nad údolím ve výšce 900 metrů nad mořem a přístup do ní není snadný. Je tak přirozeně izolovaná od světa, a díky tomu by se dalo předpokládat, že i přirozeně chrání své dva obyvatele před vlivy okolního světa. Carilli i Nobili ale nenechávají nic náhodě, píše server CNN.

„Mám z viru strašný strach. Jsem sám, a pokud bych onemocněl, kdo by se o mě postaral? Jsem starý, ale chci dál žít a starat se o svoje ovce, vinice, včelíny a sad. Hledat lanýže a houby. Užívat si života,“ tvrdí starší z mužů.

V Itálii aktuálně platí mnoho nařízení, mimo jiné povinné roušky ve všech veřejných prostorech, ať už venkovních či vnitřních. Podle Nobiliho by nebylo správné opatření ignorovat, přestože žije ve zcela jiných podmínkách než lidé ve městech.

„Nošení roušek a respektování rozestupů není jen o zdraví. Pokud jsou nastavena nějaká pravidla, musíte je dodržovat kvůli sobě i ostatním. Je to otázka principu,“ myslí si muž.

Oba sousedé se samozřejmě potkávají, a nejen na ulici, rovněž se navštěvují doma. Když si však vychutnávají odpolední espresso, sedí každý na jednom konci stolu, aby mezi nimi byla mezera. Na distanc dbají také, když pravidelně chodí na procházky ke studni, kde nabírají vodu.

Obec je jinak vylidněná. Většina někdejších obyvatel prchla po sérii zemětřesení v 90. letech do Říma, a tak dva muži, kteří jsou zároveň příbuzní — Nobili je bratrem Carilliho švagra — mají Nortosce pro sebe. Jedinou společnost jim dělá stádo pěti ovcí a pes. I když se svou rodinou se občas potkávají mimo vesnici.

„Silnice tu končí, takže sem nikdo nejezdí, pokud tedy nemá namířeno přímo do Nortosce. Trochu to tu žije jen během léta, kdy se spousta rodin vrací do domů svých předků,“ vysvětluje Carilli.

Jelikož ve vsi nejsou bary, hotely, restaurace, a dokonce ani žádná malá samoobsluha, dvojice obyvatel si musí vystačit s málem, v případě potřeby navštěvuje přilehlá města. „Vedeme velmi prostý život, vše, co tu můžeme nabídnout, je čerstvý vzduch bohatý na kyslík, klid, ticho a zdravá horská voda,“ míní Carilli. „To je naše spása. Kdykoli musím do velkého města, je mi zle. Nesnáším hluk,“ doplnil.

Zimy jsou ve vesnici tuhé a vzhledem k odlehlosti a izolovanosti také velmi náročné. Oba obyvatelé na to upozorňují případné zájemce, kteří by se chtěli nastěhovat do několika renovovaných domů — jeden se nedávno i prodal.

„Životní styl je příjemný, ale musíte se na něj adaptovat. Není tu obchod, lékárna ani lékař. Pokaždé, když si potřebujete koupit chleba nebo si nechat napsat recept na prášky, musíte sjet do nedalekého městečka Borgo Cerreto,“ vysvětluje Nobili.

Oba obyvatelé se shodují, že život v Nortosce zkrátka není pro každého, ani jeden by však neměnil. Jejich domov jim totiž prý umožňuje být blízko k přírodě.