Unikát v Kestřanech u Písku. Jedinečnou tvrz zachraňuje nadšenec

„V dětství jsem jezdil po hradech a zámcích s bratrem a rodiči. Také jsem lepil zmenšené modely a měl romantické představy, jak budu na zřícenině trávit čas u ohníčku,“ usmívá se Pavel Halada. Rodák z Děčína si tento sen sice splnil, ale cesta vedla dlouhou oklikou.

„V devadesátých letech jsem začal podnikat ve světě počítačů a také jsem koupil nájemní dům v Brně. Vydělal jsem zkrátka nějaké peníze a řekl si, že bych měl společnosti zase něco vrátit. Společně s bratrem jsme začali hledat zříceninu, kterou bychom mohli koupit,“ vzpomíná Halada na začátek tohoto milénia. „Projeli jsme celou republiku a hledali památku, jakou bychom odkoupili třeba za korunu a pak na ní pracovali,“ vypráví nadšenec.

Nakonec skončili v jižních Čechách v Kestřanech, kde se prodávala Horní tvrz a hospodářský dvůr. Za korunu však nemovitosti nezískali. Gotická památka je vyšla na částku, za kterou si tehdy mohli pořídit několik bytů v Praze. Nadšení pro historii však bylo silnější. V roce 2005 se tak Haladovi stali majiteli gotické tvrze.

Tvrzí nás samozřejmě provádí sám Pavel Halada. „Návštěvníky už běžně neprovádím, měl jsem totiž příliš dlouhé prohlídky. Po třech hodinách už lidé začínali odpadat,“ usmívá se současný pán tvrze a říká nám něco málo z historie.

Vůbec prvním majitelem Horní tvrze byl na přelomu 13. a 14. století Albert z Kestřan. Tvrzi postupem času přibývaly věže, hradby a brána a stávala se pohodlným sídlem. „Zřejmě i proto si v roce 1452 král Jiří z Poděbrad vybral Kestřany jako místo, kde se položil se svým vojskem. Tehdy totiž táhl na odbojné město Písek,“ dozvídáme se.

Na konci 15. století se tvrz dostala do vlastnictví rodu Švamberků a ti ji přestavěli do podoby, jak ji z velké části vidíme i dnes. „Tvrze bývaly často přestavovány na zámečky, stávaly se z nich sýpky. Mnohdy se na tvrzích něco zbouralo, něco přistavělo - tady se ovšem nic takového nestalo, tvrz je v původní podobě,“ říká k tomu Halada.

I proto sem jezdí odborníci na architekturu a obdivují detaily, kterých si běžný návštěvník ani nevšimne. Například docent Michael Rykl, který učí na Fakultě architektury pražského ČVUT, sem jezdí se svými studenty pravidelně. „Každý rok vznikne na téma tvrze v Kestřanech nějaká bakalářská či diplomová práce,“ říká náš průvodce.

„Švamberkové přistupovali k malým sídlům stejně jako k velkým stavbám. Inspirovali se třeba Pražským hradem,“ vysvětluje Halada. „Důkazem toho je místní palácová budova, kde byla šestidílná okna a bohatá výmalba,“ ukazuje nám. Studenti architektury tu žasnou, zatímco „běžní“ návštěvníci se majitele tvrze často ptají: Co jste tu za těch téměř dvacet let vlastně udělal?

„Podívejte se na tento kousek stěny. Na ploše deset krát deset centimetrů se tu nachází malba květiny, která vyrůstá ze šaškovské čepice,“ ukazuje náš doprovod. „Musí se odkrýt vrstvy omítek a přemaleb, jsou to měsíce práce se skalpelem a špachtlí. A pak přijdou návštěvníci a řeknou nám: vypadá to tu trochu zanedbaně,“ směje se Halada.

Na stavu památky se podepsala její bohatá historie. „Od roku 1700 patřila tvrz Schwarzenbergům, ale ti ji v době první republiky prodali státu. Poté tu byly státní statky, později tedy JZD, v samotné tvrzi se až do 70. let bydlelo,“ zjišťujeme. Haladovi ji ve zmíněném roce 2005 získali od Zemědělského družstva Kestřany.

„Kdyby bylo na mně, vše bych prozkoumal a zakonzervoval. Nechal jsem se ovšem přesvědčit, abychom se pustili i do rekonstrukce,“ říká k tomu majitel tvrze. „Vše budeme dělat původní technologií. Pořádáme tu například truhlářské kurzy, kde se dobrovolníci učí dobové postupy,“ pokračuje průvodce. Ručně se vyráběly třeba dubové dveře, hotová jsou také okna a chystají se na obnovu maleb ve zmíněné palácové části.

Zaujala nás také impozantní brána. „Ta je z polystyrenu, zůstala tu po filmařích,“ překvapuje nás Halada. Do ruky bere na první pohled těžký kus kamene a zvedá jej jako nic. Opět polystyren. „Stejně tak černá kuchyně tu zůstala po natáčení,“ dozvídáme se.

Horní tvrz si totiž vybrala velká zahraniční produkce, která tu natáčela svůj seriál, po tvrzi se ještě nedávno pohybovaly stovky filmařů. V tomto případě je náš doprovod vázán mlčenlivostí, může však prozradit, že se tu v minulosti natáčel třeba vánoční snímek Pravý rytíř (2016) nebo pohádka Jestřábí moudrost (1989).

Horní tvrz pravidelně hostí také milovníky středověku. Konají se tu historické slavnosti a také svatby, kde se všichni účastníci oblečou do dobových kostýmů. „Tvrz nasvítíme jen ohněm, peče se sele a kachny a já připravuji víno v alembiku. To je nádoba, kterou jsme vyrobili podle archeologických nálezů,“ přibližuje Halada.

Tvrz samotná je totiž jedním velkým nalezištěm. „Na pokladně si u nás můžete prohlédnout jen zlomek toho, co zde bylo objeveno,“ ukazuje náš doprovod. Šípy z kuše, ostruhy nebo třeba kamnový kachel z přelomu 15. a 16. století, na němž jsou zvěčněni Adam a Eva u stromu poznání.

Zatímco jeho bratr tráví většinu času v Praze a tvrz v Kestřanech už je stranou jeho zájmu, Pavel Halada péči o památky propadl. „Vlastním toho víc, ještě pracuji na raně barokní faře v Blansku, obci na Českokrumlovsku. Zároveň působím asi v pěti spolcích, jeden se třeba snaží o záchranu fary v Malontech,“ zmiňuje nadšenec práci v obci rovněž v okrese Český Krumlov.

„Práce na památkách se nepočítá v letech, ale desetiletích, možná staletích,“ dodává k tomu. Musím se proto zeptat, zda už si vychovává svého nástupce. „Mám tři dcery, jedna mi vypomáhá s administrativou, a syna, ten je truhlář a pracuje se mnou na různých památkách. Vypadá to nadějně,“ uzavírá Pavel Halada spokojeně.