Hlavní obsah

Španělské Kantabrijské moře láká milovníky hor i pláží

Právo, Miluše Válková

Nádherné písčité pláže, rybářské vesnice, města aristokratická i méně honosná, zelená údolí, horské štíty, jeskyně vyzdobené malbami pradávných obyvatel. Ale také poněkud nestálé počasí, na které musí být návštěvník připraven na španělském pobřeží Kantabrijského moře.

Foto: Profimedia.cz

Španělské pláže jsou vhodným místem k odpočinku.

Článek

Kraj, který se jmenuje Kantabrie, leží v severním Španělsku, na atlantickém pobřeží, mezi Asturií a Baskickem u Biskajského zálivu, jemuž dal tento malý region jméno. Španělé mu totiž říkají Kantabrijské moře.

Také horský masiv táhnoucí se podél tohoto zálivu se jmenuje Cordillera Cantábrica, čili Kantabrijské pohoří, jehož nejsevernější výběžek, Picos de Europa, se pyšní několika dvouapůltisícovkami.

Není divu, že i pro římské legie, jimž se jako jediným podařilo odbojné Kantabrijce podmanit, bylo dobytí tohoto území těžkým oříškem.

Foto: Profimedia.cz

Španělsko je známo svou historií, krajinou a krásným mořem.

Po pádu Římské říše uspěli o několik století později se svými klidnými křesťanskými misemi až mniši z La Riojy, Kastilie a Leónu. Zakládali tu kostely a kláštery, kolem nichž vznikaly nové osady.

Zmínky o osadě rozvíjející se kolem opatství sv. Emeteria, z níž vznikl Santander, jsou sice z 11. století, ale na svou velkou příležitost si dnešní hlavní město Kantabrie muselo dalších sedm století počkat.

Tehdy jeho přístav díky rostoucímu obchodu se zámořskými koloniemi začíná nabývat na významu. Bohatnoucí měšťané byli rozhodnuti učinit ze Santanderu elegantní aristokratické letovisko.

Na letní byt tam přijížděli Isabela II., Amadeus Savojský, Alfons XII. Až Alfons XIII. se stal pravidelným hostem. Však taky dostal od obyvatel města dar vskutku královský.

Uspořádali veřejnou sbírku a vybudovali pro něj na vršku vybíhajícím do moře nádherné sídlo – Palacio de la Magdalena – s nádhernou pláží a zahradou.

Dnes je tento palác, který město v roce 1977 odkoupilo od královské rodiny za symbolickou jednu pesetu, sídlem Mezinárodní univerzity Menéndeze Pelaya.

Nábřeží, přístavy, pláže

Králova přítomnost urychlila především přestavbu nábřeží. Procházíte-li se po Paseo Pereda s výstavnými budovami, zahradami i památníky významných osobností zdejšího kraje, dýchne na vás atmosféra oné doby, i když auta, zvláště v dopravní špičce, jsou docela rušivým prvkem.

Větší klid najdete ve sportovním přístavu s desítkami nádherných jachet, které dokonale souzní s okolními noblesními budovami.

V nedalekém rybářském přístavu se ponoříte do úplně jiného světa, který je často velmi tvrdý, ale má i svou sympatickou tvář – typické rybářské restaurace, kde si pochutnáte na nejrůznějších rybích pokrmech, které tu umějí připravit skvěle.

Není divu, že je zde neustále plno, není-li zrovna pondělí. To se tu většinou odpočívá a mají zavřeno.

Foto: Jan Holý, Právo

Pláž na ostrůvku Agios Sostis

Největším magnetem Santanderu však jsou pláže. Ze všech třinácti je nejproslulejší El Sardinero, lemovaná promenádou s proslulým kasinem, spoustou restaurací se zahrádkami, kde to v létě vře do pozdních nočních hodin.

Toužíte-li potěšit oko i duši historickými památkami, neměli byste vynechat Santillanu del Mar. Městečko vzdálené pouhých 36 km od Santanderu je skutečným středověkým klenotem. Je tak zachovalé, že vám bude připadat jako filmová kulisa.

Auta do měst nesmějí

Nepotkáte tu auta, protože ta do městečka nesmějí, zato tu můžete narazit na povoz naložený slámou, tažený traktorem či koňmi.

Dlážděné uličky a kamenné panské domy a věže zdobené šlechtickými erby napovídají, že město hrálo v minulosti důležitou úlohu. Najednou se před vámi objeví Kolegiátní kostel svaté Juliany.

Dříve tu stála malá kaplička, v níž byly pravděpodobně uloženy ostatky mučednice, a benediktinský klášter, který byl přebudován ve 12. století na tento románský skvost.

Portál, na němž zanechala stopy pozdější přestavba, zdobí soška svaté Juliany. Nejdéle se zdržíte v klášterním ambitu se sloupy, jejichž hlavice, zdobené pestrou škálou nejroztodivnějších románských motivů i gotických výjevů, jsou obdivuhodné.

Dalším z míst, které by návštěvník neměl vynechat, je městečko Comillas. Do všeobecného povědomí se dostalo díky svému rodákovi Antoniu Lópezovi, prostému to muži, pozdějšímu markýzi z Comillas, který získal pohádkové bohatství na Kubě a po návratu se s velkou vervou pustil do zvelebování rodného města.

Podařilo se mu přesvědčit Alfonse XII., že Comillas je tím nejvhodnějším místem k letnímu odpočinku. Návštěva krále přilákala celou řadu aristokratických rodin, které si toto městečko vybraly za své letní sídlo.

Comillas je i dnes vyhledávaným letoviskem. Uličky a náměstíčka starého města zvou po dnu stráveném na některé z nádherných pláží k podvečerní procházce, zahrádky restaurací a hospůdky k příjemnému posezení.

Foto: Profimedia.cz

Pena Vieja ve španělsku.

Na první pohled by se mohlo zdát, že strmé štíty Picos de Europa jsou vyhrazeny pouze zkušeným a náležitě vybaveným horolezcům.

Ale i ti méně zdatní turisté se mohou přiblížit takřka na dosah třeba i nejvyššímu vrcholu kantabrijské části masívu – Pena Vieja (2613 m). Stačí se nechat vyvézt z obce Fuente Dé lanovkou.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám