Sicílie: Pod horkým jižním sluncem

Sicílie je "pouhý" ostrov, oddělený od zbytku italské pevniny Messinskou úžinou, ale je to ostrov nesmírně rozmanitý a bohatý. Jeho obyvatelé o něm s oblibou říkají, že je to vlastně samostatný kontinent.

V antických dobách byla Sicílie obilnicí Říma a dodnes se tu obilí ve velkém pěstuje. Kromě něj také olivy, vinná réva, fíky, pistácie, broskve, nebo pomeranče. Jsou tady také místa, kde se nepěstuje vůbec nic. Pouštím podobná vyprahlá krajina v těžko přístupném hornatém vnitrozemí.

Na ostrově jsou řeky a jezera, vysoké hory, v nichž je sníh od listopadu do pozdního jara. V Jónském i v Tyrhénském moři se dá koupat od jara do podzimu. Sicilané říkají - a pravděpodobně tomu tak je - že na jejich ostrově se nachází polovina všech antických památek, co jich Itálie má. Také obyvatelé ostrova se v mnohém liší od ostatních Italů. Jsou milí, přívětiví a pohostinní, ale tvoří poměrně uzavřené společenství a když spustí sicilsky, znalost italštiny je člověku k ničemu.

Jací ještě jsou obyvatelé nejmenšího "světadílu"? Záleží jim na tom, jak vypadají, snaží se být vždy jako ze škatulky. Totéž se týká i domácnosti. Sicilské ženy tráví neuvěřitelné množství času uklízením, leštěním a mytím všeho, co jim padne do ruky.

Jsou družní a společenští, rádi se baví i dlouho přes půlnoc. Dopravního policistu ale ani nenapadne, aby dával řidiči, který sedá v noci za volant, dýchnout. Skleničku si dá každý, ale opilost je naprostou výjimkou.

Lidé na Sicílii jsou na sebe hodní. Asi i jeden na druhého, ale především každý sám na sebe. Mají rádi dobré jídlo a tamní hospodští si toho jsou vědomi, poctivě dodržují siestu, v práci se většina z nich nepřetrhne. Na všechno, co se děje za Messinskou úžinou, pohlížejí s mírnou neúčastí, jako by se jich to příliš netýkalo. Itálie se stala fotbalovým mistrem světa. To berou na vědomí, ale důležitější je, že fotbalisté Katánie postoupili do nejvyšší národní soutěže.

O policistech už byla zmínka. Vyslechli jsme si tuto historku: Zaparkoval jsem v zákazu zastavení, ve druhé řadě. Než jsem vystoupil, už byl u mě policista, že tady nesmím stát. Řekl jsem, že si jen koupím cigarety. Když jsem se vracel, viděl jsem, jak se policista dohaduje s mužem, jemuž moje auto bránilo v odjezdu: "To nemůžeš chvíli počkat? Šel si jen koupit cigarety!"

Letos zřejmě poprvé se nám naskýtá výjimečná příležitost v podobě přímých letů mezi sicilskou Katánií a Prahou (viz Rady na cestu). Místo zdlouhavého cestování po silnici, nebo různých kombinací letadel a autobusů, se vzdálenost zkrátila na dvě hodiny letu.

Sicílie je sice v Evropě, ale je to místo se silným nádechem exotiky. Marně bychom ji hledali v seznamech zlevněných zájezdů, volných míst v letadle není mnoho a zájem o tuto exkluzivní letošní novinku je velký.

Sicílie, jako prázdninový cíl, není tím pravým místem pro ty, kteří chtějí dovolenou strávit na lehátku u moře. K tomu jsou jiná, levnější místa. Přírodní i historické bohatství ostrova je tak rozsáhlé, že to chce půjčit si auto, nebo si zaplatit organizované výlety a alespoň to nejdůležitější zhlédnout.

Noc byla jasná a obloha plná hvězd. Náměstí v městečku Castiglione se proměnilo ve velkou kavárnu. Návštěvníci pili ledovou kávu a vedli řeči. Všichni jsme čekali, až se ještě více setmí.

Tou dobou byl provoz na silnicích na úbočí Etny jako v dopravní špičce. Celá Katánie i lidé z dalekého okolí se přijeli podívat, jak čerti v podzemí vaří kameny. Z dálky byl vidět sloup ohně, vysoký několik desítek metrů, který se při každé nové erupci vyhoupl vzhůru. Pod ním zářily dvě řeky pomalu tekoucí lávy, každá dlouhá kolem tří kilometrů.

V místě, kde vyvěrá z kráteru, může mít láva 1100 stupňů Celsia a než úplně vychladne, trvá to šest až sedm let. V minulých desítkách let potoky lávy několikrát přerušily železnici i silnice, které jim stály v cestě.

Několik dní před nočním divadlem jsme si udělali výlet na Etnu za bílého dne. Pohodlná silnice (bodejťby ne, když se každých pár let staví znovu) vede k Rifugio Sapienza, odkud se pokračuje lanovkou do výšky 2500 metrů a pak můžete překonat poslední čtyři stovky výškových metrů pěšky, nebo se svézt terénním náklaďákem.

Zejména poslední úsek připomíná měsíční krajinu. V temně hnědém "oraništi" jsou barevné skvrny podle toho, jakou látku láva obsahuje: červené železo, jedovatě žlutá síra, bělavý křemík...

Kromě čtyř hlavních je na úbočích Etny spousta dalších kráterů. Některé jsou již dávno vychladlé, ze dna jiných se dosud valí pára a země kolem je nepříjemně teplá. Když jsme odjížděli z Katánie, bylo tam přes třicet stupňů, ale na konečné lanovky (to jsme ještě nebyli v cíli cesty) ukazoval teploměr sotva polovic a při zpáteční cestě navíc padal studený déšť.

Údaje o výšce největšího evropského vulkánu se liší, pohybují se zhruba od 3325 do 3350 metrů. Je to tím, že výška se mění s každou další erupcí, při níž se na povrch dostane značné množství lávy. Při té v roce 2002 to podle průvodce bylo na 50 miliónů kubíků.