Pevnost tepla, kde v srpnu ani nekápne

Město Elvas je jednou z hlavních dominant regionu Alentejo. Kdybyste po silnici, která vás do Elvas dovedla z Lisabonu, pokračovali ještě necelých 15 kilometrů, pohybovali byste se už po španělském území. Navzdory tomu, že se toto město dostalo i díky svým mohutným opevněním v roce 2012 na seznam světového dědictví UNESCO, o turisty tu zatím zakopávat nebudete.

Naprostá většina turistů při cestě do Portugalska míří do Lisabonu, Porta a populárního Algarve. Alentejo leží stranou toho hlavního zájmu. Tedy alespoň prozatím. Druhý největší portugalský hotelový řetězec, Vila Gale, nyní investuje v Elvas zhruba pět miliónů eur (127 miliónů korun) do přeměny bývalého kláštera na luxusní hotel.

Na lukrativním místě v Elvas tak vznikne v budově ze 17. století luxusní čtyřhvězdičkový hotel, který bude mít zhruba 80 pokojů. Otevřen by měl být už v roce 2019.

„Jsme přesvědčeni, že až bude v Elvas kvalitní hotel, tak zde budou turisté rádi zůstávat,” uvedl Jorge Rebelo de Almeida, prezident společnosti Vila Gale, která získala státem vlastněnou budovu do 40letého pronájmu.

Rozhodně to však není tak, že byste zde neměli kde přespat. Zatím jde spíše o maličké rodinné penzionky, kdy jsou v domě třeba dva pokoje pro turisty, ale i to patří ke zdejší romantické atmosféře, kdy se skoro všichni místní znají a zdraví na ulici.

Teploty jsou tu vysoké celoročně - takový květen a červen či pozdní září a říjen se ale dají vysloveně doporučit. V létě se tu totiž rtuť v teploměrech často šplhá až přes 40 stupňů a statistiky mluví poměrně jasně - v srpnu zde nebývá ani jeden deštivý den. Pokud ovšem patříte mezi zaryté fanoušky tepla a potřebujete si vskutku prohřát kosti, nenajdete v Evropě mnoho míst, které budou větší sázkou na jistotu.

Centrum města Elvas není velké. S trochou nadsázky se dá říci, že jej na kole projedete i za hodinku. Přesto je tu toho k vidění opravdu hodně zajímavého, což koneckonců UNESCO před šesti lety přidáním města na listinu světového dědictví potvrdilo. Opevnění města totiž patří k nejzachovalejším městským opevněním v Evropě vůbec. To tvoří jakousi hvězdu, která ochraňuje město ze všech směrů.

I pokud ale nejste fanda hradeb, asi vás nemůže nefascinovat akvadukt Amoreira ze 16. století, který od pramene v Serra do Bispo až po městskou fontánu měří přibližně 7,5 kilometru. Jeho mohutné pilíře vytváří zejména při východu a západu slunce úchvatnou hru světla a stínů.

Pokud si při svých cestách nenecháte ujít návštěvu unikátních architektonických kousků, měli byste rozhodně zavítat do kostelu Panny Marie Utěšitelky, který je značený cedulí „kostel Dominikánů”. Navenek nezajímavá budova totiž ve svém nitru ukrývá překvapení, které umí vyrazit dech i těm otrkanějším cestovatelům.

Hned po vstupu do budovy vám bude jasné, že nejde o jen tak ledajaký kostel. Osmiúhelníkový tvar, malované sloupy a zejména obložení z tradičních portugalských glazovaných keramických kachliček azulejos, tvoří hypnotickou kombinaci.

Kostel je postavený na místě templářské kaple, a pokud budete mít štěstí, najdete uvnitř i hlídače, který vám plynnou angličtinou řekne o kostele první poslední. Když budete mít pocit, že vám kostel svým způsobem připomíná mešitu, nebudete se svým úsudkem vůbec mimo. Maurské vlivy jsou totiž poměrně patrné a jen malý kousek od kostela stojí tzv. Arabská brána. Kostel je tak skutečně jedinečnou kombinací architektonických prvků a kultur Portugalska minulých stovek let.

A když už se podíváte na vyhlídku města z vrcholku kostela a budete mít pocit, že jste viděli už úplně všechno, neodcházejte. Požádejte hlídače, zda by vám nemohl ukázat to nejúchvatnější tajemství tohoto kostela. Úniková chodba z kostela prý v historii zachránila nejeden lidský život. A jak už to tak u podobných chodeb bývá - ukryta byla na vskutku nápaditém místě...