Článek
V obci lze zaparkovat a vydat se k Mandelsteinu pěšky, případně na hlavní křižovatce odbočte doprava a po úzké cestě vinoucí se po loukách a pak lesem dojedete až k parkovišti nedaleko vyhlídky.
Dál už musíte po svých. K přírodní památce, kterou Mandelstein je, vstoupíte branou mezi velkými žulovými balvany s ocelovou kopretinou. Dobře vyšlapaná stezka, dlouhá asi šest set metrů, vede lesem mezi břízami a borovicemi, kolem žulových balvanů.
Cestou na vás čeká několik zastavení u informačních tabulí, ale i laviček pro odpočinek nebo třeba Klangbaum – zvukový strom, ve kterém si můžete zahrát na několik nástrojů.
Klangbaum – zvukový strom, kde si lze zahrát na různé hudební nástroje.
Podloží hor je převážně ze žuly, která je zde bohatá na křemen, a proto velmi tvrdá. Dokonce tak, že místní lidé se někdy častují označením „žulová palice“. Žula podléhá erozi a vytváří ohromné bloky. Geologové jim říkají žokovité balvany.
O zdejších balvanech se říkávalo, že si s nimi kdysi hrávali obři a že balvany podobné siluetou lidem představují ďábla. Ten měl na skalách ve vzteku zanechat otisky svých zubů. Pro některé lidi je Mandelstein výjimečné a takzvaně energetické místo.
Stezka k vyhlídce vede kolem dřevěného kříže, obnoveného před pěti lety, na jejím konci čeká na zájemce řada pamětních cedulí. Jedna z nich je věnována i Anežce České. Pak už si můžete užít nádherný výhled na Nové Hrady, Borovany, známou Dobrou Vodu, ale i Třeboňskou pánev, dohlédnout lze až k Temelínu, Kleti nebo k Šumavě. Pro příchozí je tu připraven i dalekohled.
Symbol odsunu
Skončit u toho, že Mandelstein je pouhou vyhlídkou, by bylo málo. Je rovněž součástí tzv. Zeleného pásu Evropy, dlouhého dvanáct a půl tisíce kilometrů, který se na sever táhne až k Baltu a jižně k Jadranu a nakonec až k Černému moři. Kolem něho se vytvořil pás národních parků a chráněných míst. Podél česko-rakouské hranice do něj patří třeba i národní parky Podyjí nebo Donau-Auen.
Mandelstein je však také „horou touhy“. Toto přízvisko dostal po odsunu po druhé světové válce. Říká se, že mnozí z těch, kteří museli po druhé světové válce z tehdejšího Československa odejít, se sem chodili i denně dívat do staré vlasti. Spolek vysídlených Klemens tu proto postavil oltář, který odsun připomíná, a každý rok v srpnu se zde organizuje setkání.
Oltář jako připomínka poválečného odsunu, kde se každoročně koná vzpomínková akce.
I proto se tu píše hodně o přírodě na obou stranách hranice, kterou už dnes netvoří dráty a je volně průchozí. Nebo o tom, co oba sousedící národy spojuje – třeba zájem o zemědělství i lesnictví nebo o chov ryb či láska k pivu.
Informační tabule tu rovněž zvou k zastavení a společné vzpomínce. Otázka historických vin se neřeší. Mandelstein chce být především místem přátelského setkávání obou národů.