Článek
Na Fidži prý žijí nejšťastnější lidé na světě. Dave Lister ze seriálu Červený trpaslík asi věděl, proč sní o životě právě na Fidži, Fušálu. Možná viděl romantický film Modrá laguna, který se tu natáčel v roce 1980.
Vítaní turisté
Poslední známý snímek, který se tu filmoval, je Trosečník s Tomem Hanksem. Ostrov Mondriki je stále opuštěný, poznáte jej bezpečně podle skaliska, kde si chtěl ztroskotaný hrdina vzít život a odkud vyhlížel záchranu.
Když jsme připluli k Mondriki, ocitli jsme se v ráji. Ve filmu sice vypadá ostrov opuštěně, ve skutečnosti jsou na dohled desítky malých ostrůvků. Naše plachetnice však byla jedinou lodí na obzoru.
Pod hladinou moře bychom vydrželi celé hodiny pozorovat hejna drobných rybek, obrovské korály – modré, oranžové, okrové, bílé i pískové – a pestrobarevné ryby. Skupina turistů dala přednost opalování na bílé písečné pláži, na které tu a tam zavadili o skořápky kokosových ořechů či pěkné mušle.
Všude vítají turisty s otevřenou náručí. Na letišti jsme poprvé slyšeli písničku Bula, o níž ještě bude řeč. Když přijede k hotelu autobus s turisty, sejdou se zaměstnanci, kteří nemají nic důležitějšího na práci, než aby je přivítali. Stejné je to, když k ostrůvku dorazí loď. Pohostinnost místních je obdivuhodná.
Ostrov Moundriki, kde se natáčel TrosečníkVideo: Pro Novinky Dana Kotková, Novinky
V autobuse jsme potkali český pár cestující po vlastní ose, který nám vyprávěl, jak čekali na autobus téměř dvě hodiny. Slunce v poledne tolik pálilo, že se jich místní Fidžijce zželelo a přinesla jim oloupanou okurku na osvěžení.
Na Fidži nikdo moc nepospíchá, platí tu totiž fidžijský čas. Jednoduše žádný stres, pokud vám v hotelu slíbili, že přinesou adaptér na elektrické zásuvky, časem vám ho přinesou. Možná za hodinu, možná za dvě. Jak říkal zahradník Meky: „Až budeš v hektické Evropě, nezapomeň na fidžijský čas a občas hoď něco za hlavu.“
Nejvíc se nám líbila pláž na ostrově Mana.
Napříč souostrovím vede 180. poledník, čímž se zároveň ocitají na východní i západní polokouli. Začíná tu zemský den. Podobně jako popisoval Jára Cimrman Dobytí severního pólu: „Jdu na sever a už jdu na jih.“ Můžete tak cestovat časem, mezi včerejškem a dneškem, nebo zavolat domů z budoucnosti. Když je na Fidži sedm hodin ráno, v Česku je devět večer předchozího dne.
Dva světy
Na ostrovech Fidži se střetávají dva světy – indický a fidžijský. Indy jsme potkávali v obchodech a seděli snad v každém taxi, které okolo nás projelo.
Indové jsou tu obecně hodně podnikaví a drží se nejvíce na hlavním ostrově. V obchodě v Nadi jsme se ptali po tričku s potiskem v menší velikosti. Prodavač s indickými rysy mávl rukou – žádný problém. Odnesl tričko na konec obchodu, kde ho paní otočila naruby a projela na šicím stroji. Z velikosti XXL se rázem stalo M, na bocích ale vznikl přebytek látky. Cukaly nám koutky smíchy.
Pohled na malebný ostrov Malolo Lailai
Zdvořile jsme prodavače požádali, jestli by mohl odstranit přečnívající kus látky. Do pěti minut se k nám vracel s vítězným úsměvem a my jsme odcházeli s požadovanou velikostí.
Na okolních malých ostrůvcích žijí převážně Fidžijci, usměvaví lidé, kteří mají srdečnou radost, když vám mohou s něčím pomoci. Nikde jinde ve světě jsme se zatím nesetkali s takovým vřelým zájmem. Nejen na recepci hotelu, ale každý prodavač, kolemjdoucí, který vám poradí cestu, se zeptá na to, odkud jste, jak dlouho jste a budete na ostrovech, co jste viděli…
Misionáře snědli
Na ostrovech občas narazíte v obchodech se suvenýry na zvláštní dřevěné nástroje. Jsou asi metr dlouhé a každý prodavač vám s neskrývanou radostí a zájmem bude vysvětlovat, na co je předkové používali.
„Toto byla vidlička a tady toto položili oběti na krk takto, aby jí zlomili vaz,“ bere do ruky prodavač další hezky vyřezávaný nástroj ve tvaru hada s otevřenými ústy a přikládá si ho pod bradu. Trochu nás to děsí. Můžeme být ale v klidu, protože kanibalismus tu Fidžijci nepraktikují téměř 150 let, stali se z nich křesťané.
Děti z vesnice pózují turistům.
Poslední známý případ, kdy byl někdo sněden, je z roku 1867. Ratu Udre Udre je považován za největšího kanibala, za každého člověka si totiž dělal jeden zářez – sbíral kameny na jednu hromadu. Na té se jich našla skoro stovka.
Jeho poslední obětí byl anglický misionář Thomas Baker, který pravděpodobně zapomněl na pravidlo, že se Fidžijcům za žádnou cenu nesmí sahat na vlasy. Z Bakera tak zbyly jen boty, jež dodnes vystavují v muzeu v Suvě. Od té doby se potomci náčelníka Ratua Udre Udre omluvili anglické rodině misionáře Thomase Bakera už třikrát. Naposledy roku 2003.
Jak dnes pijí kavu
Obřad kava-kava dnes může vyzkoušet každý turista. Dříve se ho účastnily jen čestné návštěvy nebo výše postavení příslušníci kmene. Jen pro upřesnění, kava nemá nic společného s kávou.
Sbírání kokosů vyžaduje cvik, ale i velkou sílu. Pro některé Fidžijce je to ale snadné.
Za tradičním obřadem jsme se vydali do domorodé vesnice. V obecní chýši (bure, kde se všichni scházejí) nás přivítal Fidžijec oblečený-neoblečený. Kolem krku mu visel věnec z lýka a květin, v pase měl uvázanou sukni z pestré látky a míchal připravený nápoj v dřevěné misce tanoi. Obsah připomínal barvou spíše kalnou louži. Nápoj, kterému se tu říká také ynagona, vyrábí z rozemletého kořene tichomořského pepřovníku za studena.
Tradiční silná kava prý pomáhá proti bolestem hlavy, podporuje trávení, pročišťuje močové cesty a má uklidňující až uspávací účinky. Při vstupu jsme si sundali obuv, čepice, klobouky a muži usedli do tureckého sedu, ženy nohama k sobě a zakryly si šátkem kolena a ramena. V obecní bure se musí dodržovat pravidla, která nám průvodce dopředu řekl.
Celý obřad provázelo tleskání, proslovy a také zvědavé dotazy, odkud pocházíme. Nejvíce turistů bylo z Austrálie, Kanady a Spojených států, pak už s námi byly jen menší skupinky z Japonska, Ruska a podobně. Za celou skupinu vystupovali dva Australané, kteří ochutnali jako první. Po nich pak mohli postupně upíjet ostatní. Nápoj většině turistů nechutnal, hned jak vyšli z bure, hledali v taškách, čím by si tak mohli napravit chuť.
| Bula bula! |
|---|
| Bula bula je výraz, bez něhož se na Fidži neobejdete. Budete ho slýchat na každém kroku a zakrátko ho budete i sami ochotně používat. Je to výraz, který v sobě zahrnuje všechno: pozdrav na uvítanou i na rozloučenou, radost ze setkání a přání všeho nejlepšího. To všechno v sobě má i písnička, kterou nás vítali na letišti a kterou jsme pak slyšeli ještě mnohokrát. Zcela neznámí lidé, které potkáte cestou, se usmějí a pozdraví: bula. Když už se to naučíte a pozdravíte jako první, odpovědí vám bude: bula bula. Fidži je prostě bula bula, výraz vyjadřující mimo jiné i radost ze života. |
Pár informací o souostroví Fidži
Souostroví Fidži tvoří přibližně 333 ostrůvků v Tichém oceánu. Leží asi 1800 km severně od Nového Zélandu a asi 2600 km východně od Austrálie. Cestovní ruch na ostrovech se začal naplno rozvíjet před několika lety. Teprve před pěti lety se stal hlavním příjmem pro ostrovany a předběhl tak vývoz cukrové třtiny, která se stále ve velkém vyváží.
Na největším ostrově Viti Levu, kterému Fidžijci říkají pevnina, leží hlavní město Suva. Mezinárodní letiště je ale na opačné straně ostrova v Nadi (čte se Nandi), kde najdete také největší hinduistický chrám v jižním Tichém oceánu. Ostrovy objevil roku 1643 holandský mořeplavec Abel Tasman.
Britové pod velením Jamese Cooka přistáli poprvé na fidžijských ostrovech v roce 1755. Když jeden fidžijský náčelník požádal o pomoc Brity roku 1874 proti druhému náčelníkovi, zavázali se být poddanými britské koruny. Až roku 1970 získalo Fidži nezávislost. Dodnes žije na ostrovech početná skupina Indů, největší koncentrace je na Viti Levu. Na přelomu 19. a 20. století je přivezli Britové jako pracovní sílu. Mezi Fidžijci a potomky Indů je dodnes cítit mírné napětí.
Rady na cestu
Před odletem
Turisté, kteří chtějí navštívit Fidži, musí mít platný pas ještě alespoň půl roku. Je zakázáno přivážet na ostrovy zvířata, semena rostlin, ovoce, zeleninu a drogy. Vízum je pro nás zdarma, platí jen čtyři měsíce a automaticky jsme jej obdrželi na letišti.
Kontrola na letišti
Při příletu jsme vyplňovali dlouhý seznam, kde se nás ptali, co převážíme v zavazadlech. Ptali se, jestli máme s sebou jídlo, ovoce, zbraně, jestli jsme v posledních 10 dnech byli ve střední Africe, jihovýchodní Asii a podobně. Jestli náhodou nemáme kašel, chřipku. Pak si s námi povídali, proč jsme na Fidži přiletěli, celý rozhovor byl velmi přátelský a krátký.
Pak jsme procházeli skenerem. V kufru jsem měla dvě jablka, která našli. Musela jsem na místě otevřít kufr. Kontrolorka se dívala, co vše vezu. Balené jídlo jí nevadilo, jablka ano. Zabavila mi je a varovala mne, že pokud jsem je nenahlásila do formuláře, který jsem již odevzdala, čeká mě pokuta 400 FJD (4000 Kč). Poctivě jsem vše uvedla, nic neplatila. Trochu nás děsil Číňan, který z kufru vyndal neuvěřitelné množství sušených červů a ryb.
Jak se tam dostat
Předem počítejte, že v letadlech strávíte dohromady minimálně 24 hodin. Nejprve se musíte dostat na větší letiště, jako jsou v Londýně či v Paříži, na druhý přestup pak do amerického Los Angeles, korejského Soulu, australského Sydney nebo do Hongkongu – bohužel přímé lety do těchto destinací zatím z Prahy nejsou.
Odtud už létají přímé lety do Nadi, na fidžijské mezinárodní letiště. Ideální je cestu propojit ještě s další zastávkou. My jsme cestovali přes Londýn a Hongkong (kde jsme se na tři dny zastavili).
Doprava
Na ostrovech nám nejvíc pomohla společnost Rosie Holidays – mají pobočku hned na letišti, kde si po předchozí objednávce vyzvednete poukázky na domluvené převozy. Nebo se domluvíte přímo na místě, kdy a jak byste potřebovali někam dopravit.
Mimo jiné na ostrově funguje šest leteckých společností, které převážejí turisty na vzdálenější ostrovy. Dále pak zajišťuje dopravu mezi ostrovy řada plavebních společností.
Replent se hodí
Ačkoliv se to nezdá, v okolí jsme žádnou stojatou sladkovodní vodu nenašli, přesto tu narazíte na komáry. Lepší hotely dávají repelenty na pokoj zdarma a okna mívají zasíťovaná. Pokud si ho zapomenete vzít, nezoufejte. Repelenty jsou k dostání v prodejnách suvenýrů, drogériích i v supermarketech.
Volný čas
Ostrovní život pro turisty zahrnuje hlavně sportovní aktivity. Můžete vyzkoušet osvědčené šnorchlování, organizované rybaření, jízdu na vodním skútru, paintball, projížďku na koni nebo na kajaku. Milovníci adrenalinu si mohou udělat potápěčský kurz a prohlédnout si tak podmořský život z větší hloubky, parasailing, surfování, wakebording (jízda na surfu jako na vodních lyžích), let horkovzdušným balónem, windsurfing a mnoho dalšího.
Pořádají zde také výlety k vodopádům, na nejkrásnější pláž Natadolu či do tradiční domorodé vesnice na obřad kava. Všichni ostrované umí velmi dobře anglicky díky tomu, že jejich země byla dlouhou dobu pod britskou nadvládou.
Podnebí
Na Fidži se nedoporučuje jezdit v období dešťů, které trvá od listopadu do dubna. Teploty tu jsou od prosince do dubna mezi 22 a 33 stupni. Od května do listopadu tu bývá průměrně 30 stupňů.
Ubytování
Na ostrovech najdete luxusní hotely splývající s exotickou přírodou, jako jsou Mana Island Resort nebo Musket Cove Island Resort a Sonaisali Island Resort. Můžete se také ubytovat v napodobenině tradiční domorodé chýše. Všechny hotely nabízejí svatební balíčky a desítky sportovních aktivit.
Bezpečnost
Otázku bezpečnosti otevřelo neštěstí, které se stalo na Novém Zélandu, který leží nedaleko. Turisté bývají občas málo obezřetní, i v oblastech, kde je kriminalita téměř na nule. Přesto by lidé neměli přespříliš důvěřovat každému.
