Hlavní obsah
Mladá Češka Manuela Coufalová žije na Tahiti svůj sen. Foto: archiv Manuely Coufalové

Mladou Češku uvěznil koronavirus na Tahiti, už o ní mluví celý ostrov

Třicetiletá Manuela Coufalová z Prahy byla v České republice naposledy v srpnu roku 2019. Od loňského března žije ve Francouzské Polynésii, kde uvázla kvůli epidemii koronaviru, když tam jela na dovolenou z Nového Zélandu, kde žila v dodávce. A zalíbilo se jí tam natolik, že po rozvolnění exotickou destinaci – Tahiti – neopustila a zakotvila tam. Doslova.

Mladá Češka Manuela Coufalová žije na Tahiti svůj sen. Foto: archiv Manuely Coufalové
Mladou Češku uvěznil koronavirus na Tahiti, už o ní mluví celý ostrov

Člověk by si uměl představit i nehostinnější místa na uváznutí než Francouzskou Polynésii. Kdy jste se na jednom z nejkrásnějších míst na světě „zasekla”?

Uvázla jsem tady v rámci první koronavirové vlny v březnu 2020, když jsem tu byla na výletu z Nového Zélandu. Už to bude skoro rok.

Když jste opouštěla Nový Zéland, kde jste v té době už zhruba rok žila, napadlo vás, že byste se tam už nemusela vrátit?

Vůbec mě nenapadlo, že by to mělo takhle skončit. Na Zélandu jsem nechala svou obytnou dodávku a všechny své věci a odjížděla jsem pouze s krosnou sbalenou na měsíc.

Takže máte na Zélandu po roce ještě věci a dodávku?

Do konce ledna tomu tak opravdu bylo. Nedávno se však mému kamarádovi, který se mi o auto staral a užíval jej, konečně podařilo ho prodat. Všechny mé věci, což je ve skutečnosti jen krabice o 16 kilogramech, jsou na cestě do Polynésie.

Rok života v dodávce na Novém Zélandu? Jste typická sólo cestovatelka, anebo jde o souhru náhod?

Teď už se považuji za sólo cestovatelku, ale na Nový Zéland jsem jela s tehdejším přítelem a velkou část roku strávila v dodávce s ním. Bohužel nám to ale nevyšlo a od té doby cestuji sama a musím to každému jen a jen doporučit. Člověk tak pozná nejlépe místní obyvatele, život a kulturu.

Jaké byly vaše začátky ve Francouzské Polynésii? Na jakém jste ostrově a jak jste reagovala, když se hranice uzavřely?

Přiletěla jsem sem na začátku března, několik dní jsem strávila na hlavním ostrově Tahiti, pak jsem si „odskočila” na týden na Rapa Nui (Velikonoční ostrov) a po přistání zpět zde na letišti Fa’a’ā jsem zjistila, že se uzavírají hranice a začíná tu karanténa.

Později jsem se dozvěděla, že jsem z Velikonočního ostrova přiletěla posledním letem. První noc jsem strávila v hostelu v Pape’ete, kde jsem se rozhodla nezůstat, a druhý den ráno se mi podařilo chytit poslední trajekt, který přepravil turisty na přilehlý ostrov Moorea.

Letecký pohled na ostrov Bora Bora

Foto: Profimedia.cz

Ten je obvykle považován za úplný vrchol exotiky, to jste si nevybrala špatně. Jak to pokračovalo?

Ubytovala jsem se v hostelu Fare Om, kde jsem pak strávila následující dva měsíce. V tu chvíli, kdy se tohle začne dít, si člověk bezprostředně vůbec neuvědomí, co ho vlastně čeká a co to znamená. Ani ve snu mě nenapadlo mnoho věcí.

Například?

Že budu takovou dobu v exotické karanténě, že už se na Nový Zéland nevrátím, že už neuvidím svoji dodávku, že všechny plány, které jsem měla, jsou fuč a v neposlední řadě, že tady nakonec budu žít. Pořád jsem očekávala, že se to všechno nějak vyřeší. V tu chvíli jsem na Zéland ještě stále měla platná Working Holiday víza a letenku.

Podle toho, že je únor 2021 a vy jste stále ve Francouzské Polynésii, tak to vypadá, že se to úplně nevyřešilo a vy jste našla nový domov. Nenapadl vás ani návrat do Česka?

Na ostrově Moorea jsem strávila téměř tři čtvrtě roku, ale nyní bydlím na Tahiti na své plachetnici. Návrat do Čech mě samozřejmě napadl, možnosti zde byly, ale chtěla jsem tu zůstat, něco mě tu zkrátka drželo a myslím, že jsem nakonec udělala dobře, když se teď zpětně dívám na koronavirový rok v Evropě.

Na své plachetnici? Vypočítala jste si, že vás vyjde levněji bydlet na vodě než na pevnině?

Ano, přesně tak.

Francouzská Polynésie je pro plachtění ideální destinací.

Foto: archiv Manuely Coufalové

Jaké máte plány dále? Mít svou plachetnici v takto exotické lokalitě zní trochu jako životní šance...

Nyní se učím plachtit a opravovat na lodi, co je třeba. Do budoucna bych chtěla Čechům udělat Francouzskou Polynésii dostupnější. Až bude zase možnost cestovat, ráda bych dalším Čechům pomáhala poznávat krásy Polynésie z paluby mé plachetnice.

Takže plánem je, že bych chtěla být v budoucnu takový cestovní agent a kapitán v jedné osobě. To, jak je tato vize vzdálená, však není v mých rukou. Musíme teď jednoduše jen čekat. Všichni.

A když jste už zmínil tu životní šanci, tak mým osobním snem je obeplout na plachetnici svět, ale to už je opravdu volání budoucnosti. Teď si můžu čekání na návrat turistů zkrátit aspoň tím, že zveřejňuju fotky z místního „obyčejného” života na svém Instagramu.

To zní jako pohádka, ale teď otázka ze zcela praktického soudku – jak se tam uživíte?

Aktuálně pracuji v oblasti informačních technologií na dálku do Česka a zde pracuji na lodích, kde je mě potřeba a částečně se tu také živím modelingem.

Modeling ve Francouzské Polynésii? To také nějak jde?

Sama jsem tomu nevěřila, ale našla si mě tu skrz Facebook modelingová agentura. Vysvětlili mi, že jsem tu pro ně velice zajímavá a exotická, takže jsme navázali spolupráci.

Takže až Češi dorazí na Tahiti, uvidí vás na plakátech?

I to by se mohlo stát. Aktuálně jsem na titulní straně celkem prestižního tahitského kalendáře pro rok 2021. Je to tu celkem velká věc, lidé mě poznávají, odvážnější pánové si chodí pro podpisy. Trochu jsem tu na sebe upozornila.

Manuela Coufalová už se na Tahiti objevila i ve zdejším kalendáři.

Foto: Polynesia Advertising

Teď zpět ke krásám Francouzské Polynésie. Jak dlouho by tak trvalo objet na plachetnici nejkrásnější místa? Je to záležitost na pár dní nebo týdnů?

Souostroví Societé, jehož součástí je například hlavní ostrov Francouzské Polynésie Tahiti, dále pak Bora Bora či Maupiti, se dá na plachetnici velice pohodlně objet za 14 dní. Pokud by člověk chtěl navštívit jiné souostroví, bude potřeba více dnů. Z vlastní zkušenosti bych každému, kdo se sem bude chtít vypravit, doporučila minimálně těch 14 dní.

Můžete ve zkratce popsat život ve Francouzské Polynésii? Jaké tam je podnebí nebo třeba gastronomie?

Je tu stále teplo a slunečno, aktuálně je období dešťů, ale musím říci, že prší spíše sporadicky a teplota je okolo 25 stupňů Celsia. Co se jídla týče, každý si tu přijde na své, evropskou kuchyni sem přivezli Francouzi, je zde patrný i vliv čínské menšiny a lokální pokrmy zde najdete na každém jídelním lístku.

Musím zmínit třeba Poisson cru au lait de coco, což je syrový tuňák se zeleninou v kokosovém mléce.

V exotice chutná všechno lépe. A s nekvalitní gastronomií není ve Francouzské Polynésii problém...

Foto: Profimedia.cz

Jací tam jsou lidé?

Lidé jsou tu zlatí, nápomocní, starostliví. Kolikrát se mi dostalo pomoci od cizích lidí, že jsem si říkala, že tohle by se mi v Česku asi nestalo. Život je tu pohodový, věřím, že je to částečně díky zdejšímu podnebí. Stálé teplo a sluníčko mají na psychiku jistě pozitivní vliv, atmosféra je tu po celý rok téměř dovolenková, stres velkoměsta tady nezažijete.

Jen člověk potřebuje umět aspoň trochu francouzsky. To se hodí všude – v restauraci, na ulici i u lékaře.

Když už jste na to narazila, lékařská péče je tam obstojná?

Ta je tu trochu překvapivě na vysoké úrovni, i díky lékařům a lékařskému systému Francie. Celkově je tu zajímavý mix francouzské a polynéské kultury. Na druhou stranu ta pravá exotika už je jen na odlehlejších ostrovech. Ale tam se můžu pohodlně dostat právě na své lodi...

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků