Hlavní obsah
Metropole Salu Espargos Foto: Zdeněk Kovařík

Kapverdy: Větrná výspa v Atlantiku

Desítka vulkanických ostrovů pojmenovaných podle nejzápadnějšího bodu kontinentální Afriky – Zeleného mysu (Cabo Verde, z něhož se zkomolením do češtiny stal Kapverdský mys) – láká čím dál víc českých turistů. Překvapením pro našince bude, že pár se jich tu dokonce usadilo.

Metropole Salu Espargos Foto: Zdeněk Kovařík
Kapverdy: Větrná výspa v Atlantiku

Navzdory svému názvu nemají Kapverdy, vzdálené od České republiky 5000 kilometrů a 570 kilometrů od pobřeží Senegalu, s mysem nic společného a nejsou ani stále zelené. Objevili je Portugalci v roce 1456 a po staletí je využívali jako vojenskou základnu, překladiště otroků a zboží, s nímž se plulo dál až do Indie.

Stahovali se sem také lovci velryb a piráti. Jinak ale ostrovy trpěly opakovanými hladomory. Nedařilo se tady téměř nic vypěstovat, a kdo mohl, stěhoval se pryč.

Turisté jsou na Salu

Kapverdy jsou od roku 1975 republikou a tvoří je 10 ostrovů a pět menších ostrůvků. Většina z nich je obydlených, jen ostrov Santa Luzia, na němž stojí pouze dva rozbořené domky a ruina kapličky, vyhledávají prý pouze pašeráci drog.

Pouliční prodavačka suvenýrů

Foto: Zdeněk Kovařík, Právo

Turisticky nejživější je Sal, na němž už v roce 1939 vybudovali Italové mezinárodní letiště. Tam míří nejčastěji i čeští turisté. Hlavním městem ostrova je Espargos. Z turistického centra, městečka Santa Maria, kde stojí většina hotelů, se tam dostanete pohodlně za 20 minut po jediné silnici vedoucí z jihu na sever ostrova. Silnice je asfaltová a poloprázdná.

Pestrobarevný domek v městečku Santa Maria

Foto: Zdeněk Kovařík, Právo

Jezdí tudy jen turisté v mikrobusech, taxících, na čtyřkolkách a místní převážně ve sběrných mikrobusech – alugerech. Ostrov poznáte za jediný den, ostatně na délku měří jen 30 kilometrů a ve svém nejužším místě má pouhé čtyři kilometry, takže ze silnice vidíte z obou stran moře.

Surfaři i umělci

Na Salu žijí hlavně mladí lidé, kteří pracují v turismu. Věkový průměr obyvatel je pouhých dvacet let. Jejich rodiče a prarodiče se většinou přestěhovali na jiné, zelenější ostrovy, kde si mohou něco vypěstovat. Na některých místech se daří kukuřici, bramborám, manioku, hrachu, kokosu, cukrové třtině, banánům a datlím. K zemědělství je využíváno zhruba 16 procent půdy. Na Salu se pokoušeli pěstovat alespoň žluté melouny – marně.

Obchod v pustině

Foto: Zdeněk Kovařík, Právo

Jediné, co zdejší obyvatele v minulosti jakžtakž živilo, byla těžba soli (od ní je odvozen název ostrova). Ale ani ta se už dávno nevyplatí, a tak se solný důl Pedra de Lume, situovaný uprostřed kráteru, proměňuje díky zahraničním investorům na lázeňské zařízení. Slané jezírko obsahuje 26 procent soli. Je to sice míň než v Mrtvém moři, ale má rovněž pozitivní účinky na nejrůznější neduhy.

Největším lákadlem ostrova tak zůstává Atlantský oceán a silný vítr, který tu vane prakticky po celý rok. Proto se tu konají mezinárodní surfařské závody a stahují se sem milovníci kitesurfingu, jejichž prkna nepohání obvyklá plachta, ale vysoko se vznášející drak.

Ostrov, který působí poměrně pustým dojmem, a tvoří jej převážně písek a kamení, láká také umělce. Tady můžete díky minimálnímu světelnému znečištění pozorovat hvězdnou noční oblohu podobně jako uprostřed Sahary. Malíři a spisovatelé si oblíbili vesničku Murdeiru, v níž se usadili také němečtí lékaři na penzi, gynekolog a zubařka, a otevřeli si tu malou ordinaci.

O jídle a pití

Za pocit jisté bezstarostnosti a trvale příjemně teplého počasí se platí určitými nevýhodami. Tou největší je absence pitné vody. Musí se kupovat balená či odsolená v kanystrech z takzvaných fontanarií, místních vodáren, kde barel pro zdejší obyvatele stojí 50 centů. Pro našince však odsolená voda není ideální, neboť má vysoký obsah minerálů a soli a může způsobit zažívací potíže.

Sal je také zcela závislý na dovozu. Stává se, že několik týdnů není k sehnání třeba mrkev, rajčata či jiné potraviny. Typické místní jídlo cachupu je jakýsi guláš z kukuřice, fazolí a další zeleniny, sladkých brambor a zelených banánů, kuřecího masa, slaniny a rajského protlaku. Jedí ho i k snídani s tím, že vyvaří tekutinu a pak si cachupu dají jako přílohu ke smaženým vejcím, klobáse či k pečené slanině.

Na Salu se, stejně jako ve všech přímořských oblastech, konzumuje velké množství ryb

Foto: Zdeněk Kovařík, Právo

Jinak místní samozřejmě konzumují ryby, největší oblibě se těší tuňák na mnoho způsobů. Našince rozhodně nadchne chuť zeleniny a ovoce dovážených ze sousedních ostrovů. Je totiž zcela jiná než u plodů ze supermarketů.

Rady na cestu

Měnovou jednotkou je kapverdské escudo (ECV). Kurz: 1 euro = 110 ECV. Vezměte si s sebou eura, s nimi se dá platit téměř všude, stejně jako kartou.

Ke vstupu na Kapverdy je zapotřebí vízum. Udělí ho na letišti. Když je na Kapverdách poledne, je u nás deset hodin.

Oficiálním jazykem je portugalština, ale nejvíce se mluví kreolštinou.

Počítejte s tím, že ne všude vám bude fungovat mobil a internet v počítači. V hotelích a internetových kavárnách je většinou pokrytí zajištěno.

Místní prodejci v letoviscích ceny velice rádi nadsazují, s některými lze smlouvat, jiní se urážejí. Snaží se ale komunikovat anglicky, nějaká slova zvládají i v češtině. Vnucují se také rádi jako vaši průvodci; pokud se s nimi dáte do řeči, těžko se jich pak zbavíte.

Vhodným dárkem jsou tamní suvenýry (látkové panenky, makety lodí, hračky z plechu a drátků, náramky z mušlí), konzervy tuňáka, káva a grogue, pálenka z cukrové třtiny s různými příchutěmi. Pije se s ledem a s citrónem.

Co je k vidění

Centrem turismu na Salu je městečko Santa Maria – říká se mu Malá Itálie, protože sem jezdí hodně Italů a provozují tady řadu občerstvení. Kromě krásné pláže, kde se podél Atlantiku dá ujít osm kilometrů, je zajímavé zdejší náměstí a katolický kostel.

Středověký solný důl v Pedra de Lume uprostřed kráteru, kde se dá koupat a podstoupit masáž. U něj stojí zachovalá kaplička z 19. století.

Lávové jezírko Buracona – voda v něm se neustále doplňuje z Atlantiku až desetimetrovými vlnami, které se rozbíjejí o skály, jež jsou tvořeny černou sopečnou horninou. Vedle přírodního bazénu se nachází malá jeskyně, kde plavou ryby a langusty.

Na ostatní ostrovy se dá vypravit ve vrtulnících. Celodenní letecké výlety nabízejí agentury za 130 až 190 eur na ostrov Fogo s 2829 metrů vysokou aktivní sopkou nebo na ostrov Santiago, který je z Kapverd největší, nejzelenější a žije zde polovina obyvatel.

Výborné tu mají i přírodní šťávy, kompoty, marmelády a moučníky. Restaurací na ostrově stále přibývá, provozují je hlavně Italové, ale v Espargosu už najdete i podnik vedený Čechem. Před lety odjel na Sal na dovolenou a tak se mu tu zalíbilo, že zůstal.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků