Hlavní obsah
Dominantou města je zámek, v němž sídlí Muzeum Vimperska. Foto: ČTK

Historický Vimperk: Víc než jen brána na Šumavu

Vimperkem na Prachaticku, kterým vede hlavní tah do centrální části Šumavy a dál do Německa, turisté zpravidla jen projedou, nanejvýš se zastaví v restauraci u silnice na jídlo nebo doplní zásoby v jednom ze supermarketů. Malebné historické městečko na úpatí Boubína se zhruba sedmi tisíci obyvateli je přitom jako stvořené k procházce.

Dominantou města je zámek, v němž sídlí Muzeum Vimperska. Foto: ČTK
Historický Vimperk: Víc než jen brána na Šumavu

Ta sice — vzhledem k nadmořské výšce kolem sedmi set metrů — nevede zrovna po rovině, ale zároveň není tak náročná, aby ji nezvládl každý, kdo se ve Vimperku, byť jen na skok, zdrží. Putování ulicemi středověkého jádra, které představuje kontrast k pobytu v horské divočině rozkládající se doslova za humny, uvítáte nejen jako zpestření, ale také jako možnost strávit čas venku i za nepříznivého počasí.

Obejít hlavní pamětihodnosti včetně prohlídky zámku nezabere více než dvě hodiny. Pomoct vám při tom může červená značka naučné stezky, která ty zdatnější přivede až na konec křížové cesty. Poutníci po ní chodili od osmdesátých let devatenáctého století do konce druhé světové války. Po odsunu Němců v roce 1946 chátrala, ale před dvaceti lety bylo čtrnáct zastavení v podobě dřevěných očíslovaných skříněk opraveno a kalvárie byla znovu vysvěcena.

Slavný rodák

O založení křížové cesty se zasloužil vimperský rodák, zakladatel tamního knižního průmyslu Johann Steinbrener (1835–1909). Dům, kde se narodil i zemřel, minete po cestě z náměstí dolů k řece Volyňce. Poznáte ho podle pamětní desky a řady medailí na fasádě. Jde o ocenění z mezinárodních knižních veletrhů, které Steinbrenerova firma získala.

Steinbrenerův dům s pamětní deskou.

Foto: Markéta Mitrofanovová, Právo

Začínal s knihařskou dílnou a prodejnou v domě svého otce a v roce 1872 postavil na břehu říčky továrnu. Tiskl hlavně modlitební knížky a kalendáře, s nimiž pronikl na evropské trhy i do zámoří.

O pár desítek metrů níže ve svahu pod náměstím narazíte na domy s dřevěným roubením, takzvané srubové domy, které vznikly pravděpodobně v 17. století a jsou typickou ukázkou šumavské lidové architektury. Ve 20. století prošly celkovou rekonstrukcí. Tímto úsekem stejně jako samotným náměstím vedla v minulosti vimperská větev Zlaté stezky, dnes značená žlutou barvou, která spojovala Čechy s Bavorskem a sloužila zejména k dopravě soli.

Srubové domy prošly ve 20. století celkovou rekonstrukcí.

Foto: Markéta Mitrofanovová, Právo

Protáhlé náměstí leží na skalním svahu, který klesá od západu k východu. Jeho dominantou je pozdně gotická zvonice a dvě čtvercové kašny.

Velkou část měšťanských domů převážně z období renesance a baroka, ale i starších, zničil na začátku roku 1904 požár, se kterým šestnáct hasičských sborů s pomocí dvaatřiceti stříkaček bojovalo bezmála dva dny. Při akci se vyznamenala parní stříkačka vimperských hasičů, která pracovala nepřetržitě osmatřicet hodin a spotřebovala téměř čtyřicet metráků uhlí.

Dům pod náměstím je ukázkou původní lidové architektury z konce středověku.

Foto: Markéta Mitrofanovová, Právo

Přesto z některých domů zbyly jen komíny, o střechu přišlo více než tisíc lidí a pět obyvatel zemřelo. Rychlou přestavbou získaly budovy většinou secesní vzhled, přestože v podzemí skrývají gotické základy. Na některých domech se dochovaly i původní fasády.

U kostela Navštívení Panny Marie, jehož nejstarší části jsou nejspíše raně gotické, zahnete do ulice směřující k zámku. Cestou narazíte na další pozoruhodný objekt, dům U Jelena, jehož fasádu zdobí lovecké motivy včetně hlavy jelena.

Unikátní opevnění

Vimperk se pyšní mimořádně dochovaným městským opevněním. Město bylo na počátku třicetileté války obléháno střídavě stavovským a císařským vojskem, jenže jeho obránci se pokaždé po krátkém boji vzdali. I proto hradby nedošly újmy, což se změnilo v 19. století, kdy se kvůli rozšíření města část zbourala.

Přístup po strmé cestě k hradu (dnešnímu zámku) hlídala dvoupatrová Černá brána, která se jako jediná ze čtyř dochovala. Ve dvacátých letech 20. století ji obývala městská chudina – na dobové fotografii je zachycena s komínem.

Černá brána jako součást opevnění

Foto: Markéta Mitrofanovová, Právo

Součástí opevnění byla i dělostřelecká bašta Haselburg, která měla střežit hrad od severu. Vznikla v roce 1479 během propojování městského a hradního opevnění a její součástí byla válcová věž s výklenkem pro padací most. V roce 1729 se měla zbourat a zdivo použít na opravu zámku, ale z rozhodnutí sešlo.

Jde o jedinou přesně datovanou předsunutou dělostřeleckou baštu v Čechách, která je v současné době v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupná.

Dominanta města

Vimperku vévodí zámek, který byl ve třináctém století založen, pravděpodobně Přemyslem Otakarem II., jako strážní hrad na Zlaté stezce. V 16. století ho vlastnili Rožmberkové, kteří v něm hledali útočiště během morových epidemií. Už v té době ho začali rozšiřovat a přestavovat na pohodlnější zámecké sídlo. K rozsáhlejším renesančním úpravám včetně budování zahrad a umělecké výzdoby došlo za pozdějších majitelů, Novohradských z Kolovrat.

Vyhlídka na zámek i kostel a zvonici na náměstí (vpravo)

Foto: Markéta Mitrofanovová, Právo

Jako poslední vlastnili zámek Schwarzenbergové, a to více než dvě stě let (1719– 1947). Krátce po druhé světové válce připadl areál státu, který v něm zřídil kanceláře Jihočeských státních lesů a byty pro úředníky. Po listopadu 1989 v zámku nějakou dobu sídlila Správa NP a CHKO Šumava, ale objekty dál chátraly.

V roce 2015 ho na pokraji havarijního stavu převzal Národní památkový ústav, který začal s jeho obnovou. V současné době se v zámku nachází Muzeum Vimperska se stálými expozicemi skla, knihtisku a šumavské přírody. K prohlídkové trase Dolním zámkem letos přibyl nový okruh interiéry Horního zámku po jeho rozsáhlé obnově.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků