Hlavní obsah

Brdami z Neřežína po hraně vojenského prostoru

Právo, Josef Hora

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Střední Brdy představují území civilizací zcela zapomenuté, celé totiž spadají do vojenského újezdu, a pro veřejnost jsou tudíž nedostupné. Až letos v březnu přišla dobrá zpráva. Armáda ČR se rozhodla některé části zpřístupnit veřejnosti.

Článek

,,Valdek je tímhle směrem, asi kilometr po silnici. Radím vám ale nejezdit tam ve všední dny autem, mohli byste dostat vysokou pokutu. Lepší pěšky nebo na kole," radí nám paní v Neřežíně.

Chceme objevit místa, která od března 2007 otevřela po desítkách let armáda veřejnosti. I dnes tu ale platí přísná pravidla. Vstup je možný totiž pouze o víkendech a státních svátcích od 7 do 21 hodin.

Projekt brdské střelnice byl schválen v roce 1926, o rok později byly položeny základy. Za německé okupace byl prostor rozšířen, k dalšímu rozšíření o obce Velcí, Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín došlo v 50. letech. Tak se ve vojenském prostoru ocitá i romantická zřícenina hradu Valdek.

Černá a bílá paní

Samotný vstup na hrad je údajně z bezpečnostních důvodů oficiálně zakázán. I když ceduli zákazu vstupu zde nenajdete a vstup není nijak omezen.

Na zříceninu se dostanete z Neřežína. Po kilometru dojdete na velké parkoviště, projdete lesem a v záplavě stromů se před vámi zničehonic vynoří Valdek. Ale pozor! Jde jen o uvolněnou trasu ke zřícenině.

Hrad byl vybudován v 50. letech 13. století jako rodinné sídlo Zajíců z Valdeka. Jeho zvláštností je okrouhlá obranná věž stojící volně za hradební zdí, dosud 18 m vysoká o průměru 10 m, se zdmi silnými 3,6 m. Do věže se dá vstoupit probouraným vchodem. Pokud se o to na vlastní nebezpečí rozhodnete, dejte si pozor, kam šlapete, protože je tam tma.

Hrad si zamiloval i Mácha

Roku 1263 Oldřich Zajíc z Valdeka odtud zakládal první augustiniánský klášter v Čechách, Svatou Dobrotivou. V říjnu 1346 byl Valdek poprvé a naposledy obléhán Děpoltem z Rýzmberka a po třech dnech dobyt. Vzápětí jej však opravili a za husitství se stal oporou katolické strany. V roce 1623 se poprvé hovoří o Valdeku jako o pustém zámku. Hrad Valdek si oblíbil i Karel Hynek Mácha.

Jako každý správný hrad měl i Valdek svou Bílou paní, ta prý byla naposledy spatřena v roce 1920 místním lesníkem. Jednalo se údajně o zlou Bílou paní, která se vrhla na každého, kdo jí přišel do cesty.

Hlídá totiž poklad - zlatý stůl s dvanácti zlatými židlemi. Původně šlo o zámeckou paní, kterou tu vedví roztrhli dva zločinní augustiniánští mniši. Jako jeden z mála hradů má Valdek také Černou paní. Ta se tu ale zjevuje čas od času.

Valdek je rozlehlý hrad se spoustou zachovalých gotických oken, z nichž je výhled do širokého okolí.

Na nádvoří je velké ohniště, které napovídá, že se sem někteří dobrodruzi vydávají přenocovat. Je nutné ale každého varovat: i když vás nevyprovodí z krásných ruin žádná úřední stráž, nejásejte, protože v okolí Valdeku se toulá zlý rytíř Divoký Prokop.

Největším lákadlem jsou houby

I přesto, že se sem od pondělka do pátku nesmí, je v lesích na pomezí normálních a vojenských Brd sedm dní v týdnu plno.

Hlavní důvod jsou houby. Letos je totiž první sezóna, kdy sem houbaři mohou vstoupit, a vypadá to jako vojenské cvičení v hledání min. Skoro všichni mají totiž maskované oblečení.

"To, co roste tady, se jinde málo vidí. Celý les je plný těch nejkrásnějších hub, hlavně praváků," říká houbař, který si jako mnoho dalších odnáší plné koše a tašky obrovských hřibů.

Z Valdeku se vracíme do Neřežína. Hlavní silnice do vesnice Chaloupky vede přes hluboký les, kde odbočíme do Kvaně a sjíždíme do Zaječova na náměstí. Za ním je klášter sv. Marie Dobrotivé, založený pány z Valdeka v roce 1263. Tady začíná první ze tří nových cyklotras.

Zaječov-Stašice-Těně

,,Otevření nových cyklostezek a turistických tras se povedlo, jezdí sem teď hodně zvědavců a my máme napilno, hlavně o víkendech," říká hostinský v zaječovské hospodě.

Dejte ale pozor. Na nových cyklotrasách nebo turistických stezkách nejsou žádné bufety ani hospody, jen vy, cesta a les. Vyrážíme po nové cyklotrase č. 2252 směr Strašice.

Za vesnicí uhýbá cesta vpravo. Po tříkilometrové rovince začíná několikakilometrové nepříjemné stoupání. Ale i tady platí, že pokud jste se dřeli nahoru, pojedete také dolů. Asi dvoukilometrový sešup je pak odměnou. Po žlutých značkách cyklotrasy přijíždíme na rozcestí k Padrťskému potoku a dáme se vpravo do Strašic.

Přes strašické náměstí, osadu Smolná přijíždíme do vesnice Těně. Název prý pochází ze staroslovanského jména Tienna - to znamenalo stíny.

Dub starý 300 let

,,Jeďte asi půl kilometru za vesnici směrem na Zaječov, tam je po pravé straně starý dub, po levé pak cesta, která vás dovede k zaniklé trati Kolvínka. Je ale skrytá v lese, musíte hledat," ukazuje nám pán z posledních domků.

Starý Peškův dub, jehož stáří je odhadováno na 300 let, má obvod kmene 470 cm a je vysoký 16 m. Podle pověsti jsou pod ním zakopáni padlí švédští vojáci z třicetileté války. Po nenápadné cestě napříč loukou přijíždíme k lesu, kde nakonec nalézáme zaniklou Kolvínku, porostlou vysokými stromy.

Z Tění po silnici č.117 jedeme do vesnice Dobřív, kde je vyhlášená Stará hospoda. ,,Stará hospoda je nejlepší v zimě, když v ní není moc turistů, kolařů a jiného loupežnictva. Mají skvělá kamna a delikátní svařák," říká místní starousedlík. Ve vesnici je také historická památka - vodní hamr.

Železo se tu kulo od doby Karla IV., v 17. století byla postavena první vysoká pec impozantní šestimetrové výšky. Kvalitní litina, kterou produkovala, se osvědčila např. pro výrobu dělostřeleckých koulí, cvočků i zemědělského kovaného nářadí.

Tomu poslednímu hamr slouží dodnes. Můžeme si tu nechat překoval motyky a krumpáče, vyučit se kovářské práci, dát si po kovářsku vytrhnout zub či udělat pás cudnosti na míru. Otevřeno mají duben až říjen 9.00-12.00, 12.30-17.00 středa až neděle, zavírací dny pondělí a úterý. Začátek poslední prohlídky je v 16.30 hodin. Vstupné dospělí 30 Kč, děti a senioři polovinu.

Z Dobřívi pokračujeme po další nové cyklostezce do Skořice, odtud do Mirošova, kde nasedáme na vlak a vracíme se přes Rokycany do Prahy.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám