Hlavní obsah

Avignon býval papežským městem. Dnes překypuje historickým bohatstvím

Právo, Petr Veselý

Stál jsem na náměstí před Papežským palácem v Avignonu a marně se ho snažil vyfotit. Nevešel se mi do záběru. Ne náhodou se o něm mluví jako o největším středověkém paláci v Evropě - zvenčí vypadá jako pevnost, zevnitř jako klášter. Ale nejen on stojí v jihofrancouzském městě za návštěvu.

Foto: Profimedia.cz

Papežský palác je tak rozsáhlý, že je prakticky nemožné ho vyfotit zblízka.

Článek

To, že se vysoké zdi paláce snaží budit dojem nedobytnosti, mělo svou příčinu. Vznikl v dobách, kdy to pro papeže nebylo v Římě zrovna bezpečné, kvůli bojům různých mocenských skupin. Ctižádostivý a vychytralý francouzský král Filip IV. navíc odstranil panovačného papeže Bonifáce VIII. a podařilo se mu dosadit na papežský stolec poddajného hypochondra Klimenta V. Aby na něj mohl uplatňovat co nejvíc svůj vliv, nabídl mu jako sídlo Avignon, kde to pro něj bylo bezpečnější.

Během krátké doby tu ve dvou fázích vznikl rozlehlý komplex. A v něm žil za mohutnými hradbami papežský dvůr svým svérázným a barvitým životem. Papežové tu sídlili téměř 70 let, než se zase vrátili do Říma. Na každého, kdo palác tehdy navštívil, muselo zapůsobit ohromné bohatství katolické církve a její moc.

Místo luxusu holé stěny

Dnes je tu všechno jinak. Procházíte hezky zrestaurovanými sály, které mají téměř holé stěny a je v nich jen minimum předmětů. Kam se poděl luxus a přepych, který tak milovali vypasení církevní hodnostáři, kteří tu spřádali své intriky? Kam se vypařila vůně drahých voňavek, které používaly jejich více nebo méně vznešené milenky či souložnice? Kde jsou všechny ty klenoty, šperky a drahé dary, kterými si obchodníci snažili získat přízeň papežů?

Foto: Profimedia.cz

Zvenčí vypadá jako pevnost, zevnitř jako klášter. Tak či tak, Papežský palác je úchvatnou památkou.

Foto: Petr Veselý, Právo

I pozdní léto a začátek podzimu jsou na návštěvu Avignonu ideální.

Že by tu církevní úředníci inspirovaní zbožným Urbanem V. začali tak důsledně naplňovat zásady skromnosti a odříkání, ke kterým je nabádala křesťanská věrouka? Vůbec ne. To se jen palácem prohnal vichr bouřlivých událostí, včetně těch revolučních.

Stalo se to hned několikrát v průběhu pár staletí. Okázalá nádhera při nich vzala za své. Řadu fresek se sice podařilo zrestaurovat a některé věci obnovit, ale celkově působí palác velice stroze. Pro někoho to může být zklamání.

Mně se naopak líbilo, že se organizátoři prohlídkových tras pokusili udělat z této nevýhody výhodu. Domluvili se s programátory, kteří sídlí v Avignonu, a ti společně s historiky vytvořili speciální grafický program využívající 3D technologií. Nazvali ho Histopad.

Když přijdete do paláce, dostanete tablet. V každé místnosti si do něj nad speciálním boxem bezkontaktně nahrajete program. Stačí pak, abyste tablet zamířili určitým směrem do místnosti, a on vám na displeji ukáže, jak to v ní vypadalo v dobách papežů.

Foto: Petr Veselý, Právo

Pomocí tabletu se mohou návštěvníci podívat, jak to v Papežském paláci v minulosti vypadalo.

Díky Histopadu jsem viděl, jak v pěkně vyzdobené zasedací a přijímací místnosti sedí v křeslech kardinálové a na vyvýšeném podstavci samotný papež. Stoly v krásně vyzdobeném hodovním sále se zase prohýbaly pod tíhou jídla. A pod těmito obrázky běžel komentář v jednom ze sedmi jazyků, který jsem si mohl vybrat.

Mimochodem informace našeho průvodce o tom, že v hodovní místnosti nesměl mít nůž nikdo jiný než jenom papež, a to z bezpečnostních důvodů, ledacos napovídá o metodách vládnutí v těch dobách.

Most, který proslavila dětská písnička

Když seběhnete od Papežského paláce k řece Rhôně a projdete jednou z bran městských hradeb (Porte du Rocher), ocitnete se u slavného Avignonského mostu. Původně měl 900 metrů a spojoval Avignon s protějším městem Villeneuve. Většinu z původních 22 oblouků zničila v 17. století povodeň a nakupené ledové kry. Zachovaly se jen čtyři oblouky. A tohle torzo mě trochu zklamalo.

Foto: Profimedia.cz

Torzo mostu je symbolem Avignonu. Názor na něj si ale musíte udělat sami.

Zbytek mostu, jehož základy sahají až někam do 12. století, je dnes výjimečný jen svým stářím a hlavně legendami. Podle jedné z nich ho měl vybudovat pasáček Bénézet, kterému se ve snu zjevila světice. Uložila mu, aby ho postavil. A on to přes nejrůznější potíže dokázal. Samozřejmě s pomocí boží a zázraků.

Pravda se však zdá prostší. Bénézet byl zřejmě šikovný podnikatel. Skoupil pozemky a sehnal peníze na stavbu, kterou potom organizoval. Řadu let po jeho smrti se objevila zmíněná legenda, a církev ho nakonec prohlásila za svatého.

O mostě vznikla také populární dětská písnička, která ho proslavila asi nejvíc. V té se zpívá o tancování na mostě. Někteří historici však upozorňují, že se v Avignonu netancovalo na mostě, ale v hospodě nebo na lidových slavnostech na ostrově pod ním. Písni je to ale jedno, žije si dál svým vlastním životem.

Největší festival na světě

Avignon se proslavil také největším mezinárodním divadelním festivalem na světě. Koná se tu v létě, trvá tři neděle a město v té době navštíví tisíce diváků. Představení se tu neodehrávají jen v divadlech, ale i na jednom z nádvoří Papežského paláce, na improvizovaných pódiích nebo prostě kdekoliv, třeba v ulicích města.

Vidět slavný obraz Sandra Botticelliho Madona s dítětem, to je pro milovníky umění nepochybně zážitek. Visí v muzeu v Malém paláci, hned naproti Papežskému paláci. Spolu s dalšími plátny významných malířů z 13. až 15. století. V Muzeu Angladon vystavují zase díla Van Gogha, Cézanna nebo třeba Modiglianiho.

Foto: Profimedia.cz

Na nádvoří Papežského paláce se konají i různé akce.

Avignon ale není jen o umění a historii, ale také o jídle a hlavně pití. Dveře od vinného sklepa v restauraci Carré du Palais mi trochu připomínají dveře do bankovního trezoru. Skladují tady za nimi několik set lahví vína. Samozřejmě v chladu a stálé teplotě. Jde o vína z údolí Rhôny (Côtes du Rhône), na jehož konci Avignon leží. Stal se jakýmsi hlavním městem vín z této oblasti. Ta je největší ve Francii a zároveň jednou z nejslavnějších. Ostatně i u nás lidé znají věhlasné víno z papežských vinic v Châteauneuf-du-Pape, které pravidelně končilo na stolech svatých otců.

Když vás chození po Avignonu unaví, sedněte si na sklenku místního vína třeba na zahrádce některé z restaurací v centru města, kam chodí hodně místních. A pokud budete v Avignonu v neděli, zaposlouchejte se v poledne do zvuků zhruba stovky zdejších zvonů. I když jsou různého stáří a mohou patřit různým církvím, jejich zvuk se v tu pohodovou chvíli slévá do jednoho velkého barvitého orchestru.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz:

Praktické rady

Autem je to do Avignonu z Prahy kolem 1300 km, tedy asi 13 hodin. Většina cesty vede po dálnicích. Auto vám navíc umožní cestovat po jihu Francie.

Další možností je letět do Marseille a auto si půjčit na tamním letišti. S ním se můžete vydat i třeba do Nimes nebo na další místa v Provence. Mezi Marseille a Avignonem jezdí rovněž rychlovlaky TGV či jejich nízkonákladová varianta Ouigo.

Řadu užitečných informací o městě vám sdělí v kanceláři Avignon Tourisme. Tam si také můžete zdarma nahrát do mobilu aplikaci MyVizito, která vám usnadní naplánovaní prohlídkových tras města podle toho, co vás zajímá, kolik vám je, nebo jak se chcete po Avignonu pohybovat.

Reklama

Výběr článků

Načítám