Sailing Rocks - plující kameny

Poháněny jakousi záhadnou silou, některé jako kdyby ‘putovaly’ synchronně v párech a zanechaly za sebou koleje jako od automobilu. Jiné zase jako by samy svobodně ‘vandrovaly’ sem a tam. Jako svědectví za nimi zůstala rýha dlouhá až několik set metrů. V některých případech na konci suvné trasy nalezneme jejího původce – balvan, větší či menší, mnohdy jen malou hromádku navršeného materiálu, něco jako krtinu.

“Sailing Rocks” – fenomén, jehož tajemství zahaluje kalifornské Údolí smrti v oblasti zvané Racetrack Playa. “Pohybující se kameny” (nebo také “plující či plachtící”) zde a v několika podobných místech ve státech Kalifornie a Nevada zkoumají odbornici již od 40. let minulého století.

Cesta k Racetrack trvá z nejbližší větší civilizace – města Beatty v Nevadě - dvě hodiny jízdy autem. Asfaltová silnice se vlní rozeklanými horami Amargosa a Panamint a najednou přechází v prašnou hrbolatou cestu. Dovede nás k místu nazývanému playa – dnu jezera, které po většinu roku zůstává bez vody. Playa je až neuvěřitelně rovná a plochá bez většího náznaku sklonu. Její povrch je pokryt rozpraskanou vrstvou světlého jílu. Jediným rušivým elementem, který zde shledáme, jsou již zmiňované kameny a rýhy.

Samotné balvany nejsou ničím zvláštní. Jedná se o kusy tmavého dolomitu, které se svalily na dno plošiny ze strmých svahů okolních hor. Podle výzkumníků však brázdy, jež za sebou kameny zanechávají, rozhodně nevznikly při jejich sesuvu, ale teprve někdy poté. Některé tyto kusy hornin váží sotva půl kilogramu, jiné 12-15 kg a více. Jedním z nejtěžších, pojmenovaný Karen, má odhadem přes 350 kg. Bez pochyby, k tomu, aby se takový kolos pohnul, je zapotřebí ohromné sily. Ale kde hledat její původ?

Na to se názory odborníků mnohdy výrazně rozcházejí. Jedni se domnívají, že balvany se sunou za pomoci divokých zvířat, která je z nějakého důvodu tlačí před sebou. Jiní sázejí na gravitaci nebo zemětřesení. Dokonce, některé se prý posouvají rychlosti chůze člověka. Ve skutečnosti však neexistuje jediný očitý svědek, který by s určitosti mohl popsat, k čemu a jak opravdu ve zmíněné oblasti dochází. O všem existuji pouze teorie a nezbývá, než aby si každý vybral tu, která se mu zdá nejpravděpodobnější.

Nedávné výzkumy ukazují, že možnou a nejvíce pravděpodobnou příčinou pohybu kamenů jsou abnormálně silné větrné poryvy, které se v této oblasti velmi často vyskytuji a běžně dosahuji rychlosti až 240 km/h. To samotné nestačí. Za normálních okolností i při sebesilnějším nárazu větru, by se nejspíše balvan posunul nebo překulil, ale nevytvořil by za sebou takovou vyrytou dráhu, jaké jsou zde v oblasti Racetrack Playa k vidění. Zde opět nezbývá než uvěřit slovům odborníků. Ti tvrdí, že v období silných dešťů se jílovitý povrch plošiny stává velmi kluzkým, schopnost tření se znatelně snižuje a pro vítr je mnohem jednodušší pohnout i těmi těžšími kusy hornin.

Tato teorie se po dlouhou dobu zdála uspokojivá, až před několika lety přišli vědci s dalšími objevy. Na základě podrobného zkoumání a provedení několika pokusu předstoupili před odbornou i laickou veřejnost s následujícím: Racetrack Playa je v zimním období zasažena poměrně silnými mrazy. Kameny mají vysokou schopnost udržovat chlad, i když teplota okolí stoupne, a tak se kolem jejich bází vytvoří jakési ledové límce. Za jejich pomoci se při silných poryvech větru balvany kloužou po ploše, jejíž povrch je v tu chvíli rozbředlý, a zanechávají za sebou viditelné brázdy. Když límec ledu roztaje, kus horniny se nakonec usadí. Záhadou zůstávají místa, kde na konci vyryté stopy není nic, kamen jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizel.

Je těžké vyvodit si z předešlého nějaký logický úsudek a jediné, co nám zbývá, je vyčkat, s jakými novými poznatky nás v budoucnosti odbornici překvapí.

Autor : Eva Špačková