Hlavní obsah
Arviat Foto: Nunavut Tourism

Nunavut - země půlnočního slunce

Název znamená v dialektu místních Inuitů arktického východu „Naše země“. Jde o samosprávné území Inuitů, které vzniklo ze Severozápadních teritorií. Původní obyvatelé tvoří asi 85 % celkové populace Nunavutu.

Arviat Foto: Nunavut Tourism
Nunavut - země půlnočního slunce

Nunavut je největší a nejsevernější teritorium Kanady. Jde o jedno z nejřidčeji osídlených území na Zemi (0,01 obyvatele na 1 km² neboli na 100 km² jeden člověk). Je to především polární a subpolární oblast severu Kanady, většina plochy obrovského zálivu Hudson Bay. Pozemní hranici má jen se Severozápadním teritoriem a Manitobou. Dále hranice spíš kopíruje pobřeží zálivu v oblasti provincie Quebec a dál na východ až k nejsevernějšímu cípu Labradoru. Úzký pruh asi 20 km oceánu odděluje nejseverovýchodnější cíp Nunavutu a zároveň Kanady od Dánska (Grónska). Jeho rozloha je obrovská. Kdyby byl samostatným státem, pak by byl rozlohou 14. největším na celé zeměkouli.

Kimmirut

Foto: Nunavut Tourism

Historie Nunavutu jako teritoria je velice krátká. Zahrnovala by jen posledních 10 či 11 let. Proto se částečně shoduje s historií Severozápadních teritorií, ze kterých Nunavut 1. dubna 1999 vznikl. Roku 1557 projížděl Martin Frobisher při hledání tzv. severozápadní cesty i zálivem Hudson Bay a dále na západ Severním ledovým oceánem. Byl tak vůbec prvním Evropanem, který se do těchto polárních končin dostal. Od roku 1820 docházelo k občasným kontaktům místních obyvatel Inuitů s evropskými rybáři.

Iqaluit

Foto: Archiv

Expedice Williama Parryho a George Lyona se v letech 1821–23 zapsala do dějin jako první, která přezimovala v Arktidě. Od 40. let 19. století se tu aktivita rybářů, hlavně těch lovících velryby, zvýšila. Angličtí velrybáři projeli průlivem Cumberland Sound a založili velrybářské osady na ostrovech Kekerten a Blackhead. Tragicky skončila výprava Sira Johna Franklina v letech 1845–48, jejímž cílem bylo také nalezení severozápadní cesty. Jejich lodě totiž uvízly v ledu v úžině Victoria Straight a všichni členové posádky zahynuli.

Nunavut

Foto: Nunavut Tourism

Roku 1864 se rozhodl americký průzkumník Charles Francis Hall, že najde ztracenou Franklinovu expedici. Pět let procházel oblastí Repulse Bay a snažil se najít nějaké stopy. Jako první průzkumník se naučil žít v oblasti Arktidy mimo pevninu podobným způsobem, jakým žili a žijí dodnes Inuité. Roku 1894 anglický misionář Edmund Peck založil první misii na Baffinově ostrově. V roce 1911 si obchodní společnost Hudson´s Bay Company postavila první obchodní stanici v přístavu Lake Harbour na Baffinově ostrově.

Whale Cove

Foto: Nunavut Tourism

V průběhu 2. světové války (1942) si vojenské letectvo USA vybralo Iqualit jako místo pro obrovskou leteckou vojenskou základnu. Roku 1954 se Inuité konečně dočkali i toho, že získali volební právo, což do té doby neměli. Protože jim to bylo málo a snažili se dlouhou dobu o určitý druh samostatnosti, došlo roku 1971 k založení tzv. Inuit Tapirisat of Canada (ITC, což by se dalo přeložit jako Bratrstvo kanadských Inuitů). Organizace měla za cíl především zachování kultury a jazyka Inuitů a vývoj kanadského severu pod jejich správou. Mluvila za zhruba 55 000 Inuitů v jejich 53 komunitách celé Kanady, a to především v Severozápadních teritoriích, severním Quebecu, Labradoru v oblasti Baffinova ostrova.

Arctic Bay

Foto: Nunavut Tourism

Organizace měla nejdříve hlavní sídlo v Edmontonu v Albertě, poté se přestěhovala do hlavního města Kanady do Ottawy. Šest let nato přichází ITC s myšlenkou vytvoření vlastního teritoria, kterému by dali jméno Nunavut. Roku 1992 je jejich požadavku vládou Kanady vyhověno a Nunavut se stává skutečností. Následující rok jsou přesně vyměřeny jeho hranice a roku 1995 je Iqualit zvolen hlavním městem Nunavutu. Čtyři roky poté je oficiálně Nunavut oddělen od Severozápadních teritorií a vzniká 3. kanadské teritorium, což je vůbec první taková změna od roku 1949, kdy se Labrador a New Foundland stal poslední 10. provincií Kanady.

Pond Inlet

Foto: Archiv

Roku 2002 se Nunavut stal hostitelem Arktických zimních her. Roku 2005 se od ostrova Ellesmere odlomil obrovský kus ledu, který měl plochu minimálně 100 km². Roku 2009 podepsal Nunavut společně s Grónskem a Kanadou dohodu o nelovení ledních medvědů.

Pangnirtung

Foto: Nunavut Tourism

Zajímavosti:

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky.
• Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady.
• Počet aut na 1000 obyvatel je jen 80. V provincii je více sněžných skútrů než automobilů. Skútr je hlavní dopravní prostředek teritoria. V celé provincii je jen asi 1000 km silnic.
• Na jednoho obyvatele Nunavutu připadá 25 losů.
• Hlavní město provincie leží na ostrově Baffin Island.
• Nejvyšší teplota naměřená na území dnešního Nunavutu byla 34,9 °C v roce 1989.
• Nejnižší teplota z roku 1973 měla hodnotu ‑57,8 °C a byla naměřená v Shepherd Bay.

Autor: PaJa AmericaTours

Anketa
Slyšeli jste někdy o Nunavutu?
Ano
31.2 %
Ne
68.8 %
Celkem hlasovalo 679 čtenářů.

Fakta o Nunavutu:

Rozloha: 1 932 255 km2, včetně 160 935 km2 vody je to 2 093 190 km2. Představuje 21 % celkové rozlohy Kanady.
Nejvyšší bod: Barbeau Peak, 2 616 m
Počet obyvatel: 32 000
Hlavní město: Iqaluit (5 274 obyvatel)
Další města: Rankin Inlet (2 177), Arviat (2 115)
Přijetí do federace: 1999 jako část Severozápadních Teritorií
Přezdívka: The Land of the Midnight Sun – Země půlnočního slunce
Vlajka: modrá a žlutá barva má symbolizovat oblohu, bohatství země, vody.
Provinční pták: Rock Ptarmigan (Lagopus muta, u nás známý jako bělokur horský)
Provinční květina: purple saxifrage (saxifraga oppositifolia, český známá jako lomikámen vstřícnolistý).

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Výběr článků