Hlavní obsah
Dempster Highway Foto: Petr Kubíček

Dempster Highway - unikátní silnice překračující polární kruh

Nejde určitě ani zdaleka o dálnici, jak by se podle překladu mohlo zdát, nýbrž jen o silnici a k tomu ještě štěrkovou v téměř celé její délce 736 km. Spojuje oblast Klondiku na Yukonu s městem Inuvik v kanadských Severozápadních teritoriích.

Dempster Highway Foto: Petr Kubíček
Dempster Highway - unikátní silnice překračující polární kruh

V zimě, kdy polární oblasti sevřou třeskuté mrazy, se silnice prodlouží přes zamrzlou oblast o dalších 194 km až na břeh Severního ledového oceánu do města Tytktoyaktuk. Na Yukonu je známá rovněž jako Highway 5 a v Severozápadních teritoriích jako Highway 8. Silnice zde totiž mají nejen jména, ale i čísla.

Cesta začíná asi 40 km jihovýchodně od Dawsonu a kopíruje starou stezku psích spřežení. Silnice je projektovaná jako dvouproudová, s celoročním provozem.

Fauna na Dempster Highway

Foto: Petr Kubíček

Liší se od jiných cest, které běžně známe.

V celé své délce je vedena po permafrostem zatěžovaném terénu. Permafrost je trvale zmrzlá půda, která v letním období, kdy roztaje sníh, může do menších hloubek rovněž rozmrzat. Pro stavaře je velkým problémem. Jakmile je totiž tato vrstva narušena nějakou konstrukcí, začne rozmrzat a konstrukce se propadne. To platí i při výstavbě cest. Dempster  Highway je proto navržena tak, aby vydržela v těchto náročných klimatických podmínkách. Vozovka tudíž leží na silném štěrkovém polštáři o tloušťce zhruba dva metry. To stačí na to, aby podloží bylo tepelně izolováno od letních teplot a nerozmrzlo.

Dempster Highway

Foto: Petr Kubíček

Zajímavosti po cestě:

Na Dempster Highway se dostaneme z Klondike Highway, asi 40 km před Dawsonem, jestliže  budeme přijíždět z Whitehorse. Jakmile zahneme doprava, přejíždíme most přes řeku Klondike.

Prvních cca 40 km cesty nás může dobře naladit, neboť pojedeme po celkem pěkné asfaltové cestě. Poté asfalt skončí a až do Inuviku už bude jen štěrk. Na zhruba 70. km budete přejíždět severní rameno řeky Klondike.  Na 75. km už ale uvidíme první známky přítomnosti lidí, a to v kempu u teritoriálního parku Tombstone Mountain.

Lze spatřit nádherné skalní formace známé z obrazových publikací o Yukonu. Dostat se až k samotné hoře je ale dost náročný, několikahodinový pochod, kde vás každou chvíli může překvapit medvěd grizzly.

Dempster Highway

Foto: Archiv America Tours

Sedlo North Fork Pass ve výšce 1 289 m n. m. je nejvyšším místem na celé silnici, zároveň je zde kontinentální rozvodí. Krajina je tady vyloženě tundrovitá, bez většího keříkového porostu, spíše jen mechy a lišejníky. Kdybyste si snad chtěli zkusit, jak se v takovém terénu chodí, zjistili byste, že to není vůbec snadné. Budete se propadat do vrstev mechu, kterým je porostlý nerovný kamenitý terén. Vegetační období je tu velice krátké a tundře trvá mnoho let, než se zotaví ze šlápot, které byste v ní zanechali. Proto je dovoleno chodit jen po vyznačených stezkách.

Asi okolo 120. km si můžete prohlédnout informační ceduli u cesty, která popisuje těžkou práci členů Královské kanadské jízdní policie, kteří tímto místem v zimě projížděli již od roku 1904 se psím spřežením mezi Dawsonem a Fort Mc Phersonem, aby kontrolovali obyvatele, zda je vše v pořádku.

Zmínka je tu i o ztracené patrole v roce 1911. Po 370 km jízdy od Klondike Highway dorazíte do Eagle Plains. Tady můžete poprvé doplnit benzín, nechat případně opravit prasklou pneumatiku a dát si kávu nebo něco k jídlu. Je tu samozřejmě možné i přenocovat.

Dempster Highway

Foto: Archiv America Tours

Za dalších 35 km jízdy se dostanete až k polárnímu kruhu. Je tu několik informačních cedulí s číslem 66° 33′ 44″ severní šířky, které dokazuje, že jste opravdu na polárním kruhu. V letním období tu slunce nezapad. Jen se dotkne horizontu a zase šplhá nahoru. Opakem je samozřejmě zima, kdy slunce ani nevyjde.

Šedesát kilometrů nyní budete projíždět polární krajinou, než dojedete na hranici Severozápadních teritorií. Tady si posuňte hodinky o hodinu napřed oproti yukonskému času.

Po ujetí dalších 75 km se svezete zdarma trajektem přes řeku Peel. Je však nutné tu být mezi 9. hodinou ranní a půlnocí, jinak trajekt nejezdí. Cesta na něm trvá asi 10 minut. Od konce listopadu do konce dubna je řeka zamrzlá a lze jí přejet. Za dalších 15 km se dostanete do osady Fort McPherson, kde žije zhruba 800 obyvatel.

Najdete tu základní ubytování v letním období a zajímavý hřbitov, kde jsou mimo jiné pohřbeny i tři oběti ztracené patroly z roku 1911. Další trajekt vás čeká asi 60 km odtud. Dostanete se s ním na druhý břeh řeky Mackenzie, která odvodňuje téměř pětinu plochy Kanady a je třetí největší řekou na západní polokouli po Mississippi a Amazonce.

Malá osada, kterou uvidíte, se jmenuje Tsigehtchic a je komunitou tradičního kmene Gwich´in. Pozor na konzumování jakéhokoliv alkoholu – zde je to zakázané. Po více jak osmdesáti kilometrech dorazíte na hranice teritoriálního parku Gwich´in s nádhernými vápencovými skalami, které budete mít ve výhledu dobrých 30 km.

A pak vás už čeká jen asi 20 km a jste v Inuviku. Ten má přibližně 3 500 obyvatel, založený byl roku 1953. Nejfotografovanější atrakcí města je kostel ve tvaru iglú. Ve městě ale můžete narazit třeba i na americké fastfoodové restaurace. Po takové cestě snad i něco takového přijde k chuti.

Dempster Highway

Foto: Archiv America Tours

Historie:

Roku 1958 kanadská vláda přišla s historickým rozhodnutím postavit silnici přes divočinu  kanadské Arktidy z Dawson City do Inuviku. Průzkumné práce v oblasti totiž naznačovaly, že by mohlo dojít k nálezu ropy. Bylo však zapotřebí se nějak k těžebním oblastem dostat.

Hned následující rok se pozornost téměř celé Kanady upnula právě k Yukonu. V Eagle Plains byla opravdu objevena naleziště ropy. Najednou se vše rozběhlo velice rychle. Nicméně vysoká cena výstavby, neustálé spory mezi federální vládou a vládou Yukonu, navíc ještě zklamání, že objevená ropa nebude mít možnost komerčního využití, ve svém důsledku vedlo k zastavení všech prací v roce 1961. Bylo postaveno 115 km, a tak to zůstalo až do roku 1970. Protože se po silnici nedalo nikam dojet, dostala přezdívku „Highway to Nowhere“ – „Silnice nikam“.

Dempster Highway

Foto: Archiv America Tours

Situace se podstatně změnila v roce 1968, kdy USA objevily obrovské zásoby ropy v Prudhoe Bay na severním pobřeží Aljašky. Kanada měla najednou obavy, že by její soused začal využívat tyto zásoby ropy bez jakýchkoliv výhod pro Kanadu a bez konzultace s ní. Kanada si chtěla bránit nároky na dno Beaufortova moře a arktické ostrovy oblasti, přestože žádná země předtím oficiálně tuto oblast neprohlásila za svou. Silnice byla nakonec dokončena a slavnostně otevřena pro provoz v srpnu 1979. Stalo se tak ve Flat Creek na Yukonu. Až do té doby nesla jméno Highway 11.

Poté byla přejmenována po inspektorovi Williamu Johnu Dempsterovi, který ještě jako mladý důstojník Královské jízdní policie jezdil na této trase často se psím spřežením. V březnu 1911 už jako inspektor byl vyslán společně s dalšími dvěma strážníky, aby našli jinou tříčlennou policejní hlídku, která nedorazila do Dawsonu. Bohužel našli jen jejich zmrzlá těla o několik dní později.

Autor : Irena Reiterová America Tours

Anketa
Chtěli byste jezdit po takto opuštěné silnici do práce?
ano
80.8 %
ne
7.6 %
vůbec bych tam nechtěl/a žít
11.6 %
Celkem hlasovalo 369 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Výběr článků