Mexico City - město plné památek

Město se rozkládá ve Valle de México, rozsáhlé údolní oblasti, vyplňující centrální Mexiko, vysoko posazené v nadmořské výšce 2 240 m. Je rozděleno do šestnácti obvodů.

Specifická poloha zajišťuje městu subtropické vysokohorské klima. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 12 – 16º C. Nejníže teploty klesají zpravidla v době během ledna a února (-2 až –5 º C), v jižním regionu jsou doprovázené sněžením. Jinde ve Valle de México sníh padá jen velmi zřídka. Naopak nejvýše se rtuť teploměru šplhá na konci jara a v létě, a to k zhruba ke 32º C v průměru. V období léta spadne nejvíce srážek, často v podobě krupobití. Doba sucha trvá od listopadu do května.

Mexico City je nechvalně proslulé svým značně znečištěným ovzduším, jedním vůbec nejhorším na světě. Z velké části toto způsobuje hustá doprava a rozvinutý průmysl.

Špatnou situaci umocňuje poloha města na dně údolí, obklopeném prstencem hor, které zabraňují rozptylování vzduchu. Svou roli sehrává také velká nadmořská výška a s ní spojený nižší obsah kyslíku v ovzduší. Kritický stav kulminuje v chladnějších měsících, kdy teplý vzduch plynoucí nad Valle de México drží studený znečištěný blízko nad zemí a brání mu ve stoupání a rozptýlení se.

Ve snaze problémy alespoň o něco zmírnit byl v Mexico City v roce 1989 zaveden řád, podle něhož každé auto nesmělo jeden den v týdnu vyjet do ulic, tzv. program Hoy No Circula (Dnes neřiď). Zároveň všechna nová vozidla musela být opatřena katalyzátory. Navzdory těmto snahám se situace příliš nezlepšila a hladina ozónu neklesla. Lidé totiž opatření obešli tím, že si zkrátka pořídili ještě jeden automobil. V současné době jezdí po Mexico City hodně přes 5 miliónů automobilů, což znamená, že od roku 1980 se jejich počet zdvojnásobil.

Přestože v tepnách Ciudad de México pulzuje shon a chaos typický pro moderní svět, zůstává neustále pevně spjato se svou domorodou a koloniální minulostí.

Historickým srdcem města je Centro Histórico. Rozkládá se v místech, kde kdysi stálo věhlasné aztécké sídliště Tenochtitlán. Valná část budov pochází převážně z koloniální éry a z období po získání nezávislosti.

Epicentrem veškerého dění je jeho hlavní náměstí Plaza de la Constitución, známé též jako Zócalo (v překladu sokl či podstavec). Toto označení se začalo obecně používat pro pojmenování mnoha dalších městských centrálních náměstí v Mexiku.

Náměstí patří svou rozlohou k těm největším na světě, každá z jeho stran je dlouhá přes 400 m. Na východní hraně stojí budova prezidentského paláce Palacio Nacional, na severní pak velkolepá Catedral Metropolitana, jižní část zabírají převážně budovy vládních kanceláří Distrito Federal. Plaza je též oblíbeným dějištěm politických protestů a místem táborů stávkujících a účastníků kampaní.

Každý den v 18 hodin členové mexické armády provádějí slavnostní sejmutí státní vlajky, která po celý den plápolá uprostřed náměstí na vysokém stožáru. Poté ji odnášejí do paláce, aby ji opět ráno hrdě vyslali vzhůru k nebesům. Na náměstí se nacházejí i další veřejné objekty, hotely a restaurace. Nejúchvatnější pohled na Zócalo se nám nabízí z terasy hotelu Majestic stojícího na ulici Francisco I. Madero.

Palacio Nacional je sídlem mexické prezidentské kanceláře a úřadu ministerstva financí. Dnes má budova výrazně renesanční ráz a je vyhledávána obzvláště milovníky díla významného mexického muralisty Diega Rivery.

Catedral Metropolitana  je považována za největší stavbu svého druhu v celé Latinské Americe. Její budování započalo v roce 1573 a probíhalo dlouho v několika fázích až do roku 1813. Pýchou katedrály je pět hlavních oltářů a úchvatná šestnáctiboká kaple, která v sobě skrývá vzácnou sbírku obrazů a skulptur.

Necelý kilometr západně od Zócalo se rozkládá jediný rozlehlejší park městského centra – Alameda Central. Za dob Aztéků se zde nacházelo velké tržiště, v počátcích koloniální doby pak prostranství sloužilo jako místo konání veřejných poprav oběšením či upálením.

Dnes je Alameda ostrovem klidu a relaxace uprostřed rušného srdce velkoměsta. Východnímu konci Alamedy vévodí překrásný Palacio de Bellas Artes (Palác krásných umění) vystavěný z bílého mramoru. Budova plní funkci divadla, koncertní síně a uměleckého centra. Divadlo má překrásnou vitrážovou oponu s výjevem údolí Valle de México. Z téměř miliónu kousků barevných sklíček ji sestavila newyorská studia Tiffany Stuidios.

V okolí Alameda Central se nacházejí nejvybranější a nejzajímavější budovy a muzea v Mexico City, např. Museo Franz Mayer, Museo Mural Diego Rivera a další.

Náměstí Plaza de la República leží 600m západně od Alameda. Dominantu tvoří ohromný památník Monumento de la Revolución s kupolí.

Hlavní třída Mexico City Paseo de la Reforma  se táhne od Alameda Central jihozápadním směrem napříč městem a parkem Bosque de Chapultepec. Kdysi ji lemovaly nádherné výstavní domy, dnes na jejich místě stojí méně honosné administrativní budovy a hotely, přesto však zůstává Paseo jednou z nejznámějších ulic Latinské Ameriky. Její kruhové objezdy, tzv. glorietas zdobí pomníky se sochami významných mexických osobností.

Paseo de la Reforma nás dovede také do největšího parku města Ciudad de México a údajně i celé Latinské Ameriky, zvaného Bosque de Chapultepec (Les Chapultepec). Jeho rozloha činí asi 686 ha. Mimo jiné tu nalezneme zoologickou a botanickou zahradu, několik výtečných muzeí (Národní antropologické muzeum, Muzeum moderního umění aj.) a galerií, jezero s loďkami, místa na pikniky, fontány a kilometry cestiček, často se v parku pořádají koncerty a představení pod širým nebem.

V severní části města na náměstí Plaza de las Americas se nachází snad nejnavštěvovanější katolická svatyně amerického kontinentu Basílica de Nuestra Seňora de Guadalupe. Tvoří ji komplex objektů na úpatí vrchu Cerro del Tepeyac, jež bývá souhrnně označován jako La Villa de Guadalupe.

Autor: Eva Špačková