Velký okruh východní Kanadou: Den 2 - Kingston a plavba oblastí 1000 ostrovů

Ve snídaňové místnosti je živo už od sedmé hodiny. První ráno po příletu musím všem trochu asistovat a vysvětlovat kanadskou snídani. Nejtypičtější variantou jsou omelety pancakes a javorovým sirupem. Ten všem doporučuji, je nejtypičtější potravinou pro východní Kanadu. Tak ho všichni ochutnávají. Stejně tak se nedůvěřivě tváří na nasládlé párečky, nebo marně hledají nesladké pečivo nebo slaný chléb. S tím se budou muset na nějakou dobu rozloučit.

Nejpodivněji působí hutná buchta, zalitá bílou houbovou omáčkou, do té se pouští jen ti, komu nevadí kalorie navíc. Užijeme si spoustu legrace, a to jsme teprve na první snídani.

Pak přejdeme do jiné diskuse, typické pro první den. Všem se moc líbí postele na hotelu, velké, měkké a hlavně vysoké. Obzvlášť starší lidé vždy ocení vysoké postele, které jsou v severní Americe standardem, ale v Evropě na ně téměř nenarazíte. I na dvoulůžkovém pokoji jsou dvě velké postele, každá široká 120 cm a několik polštářů.

Všichni jdeme do auta nasnídaní jako opravdoví Kanaďané  - s lehce přecpaným žaludkem.

Prohlídku Toronta máme v plánu až na konci zájezdu, ale mně je jasné, že klienti musí vidět aspoň siluetu centra města, protože jsou zvědaví, jak to tam vlastně vypadá. Jedu proto po silnici s názvem Gardiner EXPW, která prochází centrem města. Popisuju jednotlivé budovy, těsně míjíme i známou věž CN Tower. Pak přejíždíme Young Street – nejdelší ulici na světě. Klienti mají dokonce šanci zahlédnout i slavnou hokejovou síň slávy. Až se za pár dnů vrátíme na prohlídku města, budou mít představu, co nás čeká, teď jsem aspoň trochu ukojil jejich zvědavost.

Pak další dvě hodiny pokračujeme po silnici číslo 401 podél jezera Ontario směr Kingston. Každého zaskočí rozlehlost jezera, které vlastně vypadá jako moře. Město Kingston bylo jedním z hlavních historických a strategických bodů. Právě tam se řeka Sv. Vavřince vlévá do jezera Ontario. Vždy tedy platilo, že kdo kontroluje Kingston, má pod kontrolou i vodní dopravu až k moři. Proto zde odedávna sídlila vojenská jednotka, později univerzita.

Před 100 lety se zde vyrábělo nejvíce lokomotiv v celém Commonwealthu.

Před Kingstonem sjíždíme k jezeru k rozlehlé budově, která vypadá jako zámek. Nechám klienty hádat, co to je, a nikdo to neuhodne. Jedná se o věznici a těch je v Kingstonu ještě několik. Podíváme se ještě na nejstarší muzeum hokeje na světě. V Kanadě je hokej téměř náboženství, ještě mnohokrát se s tím setkáme.  V Kingstonu ještě zhlédneme slavnostní vojenský pochod v centru města, z nějž se pořádají vyjížďky po jezeře Ontario.

Je to hezký zážitek, ale my dnes pojedeme z Rockportu, tam je to o hodně hezčí a můžete vidět spoustu obydlených ostrůvků. Rockport je zhruba 45 minut daleko po malé silnici na břehu řeky Sv. Vavřince. Zde se nalodíme a další hodinu a půl strávíme na lodi na Plavbě  po 1000 ostrovech.

Loď odplouvá z maličké vesničky a lodní trasa nás vede podél nespočetného množství ostrovů. Na každém stojí většinou pouze jeden dům. V oblasti je i jedna zajímavost, která se jmenuje Boldt Castle a jedná se vlastně o malý hrad, který postavil tiskový magnát pro svoji manželku.

Jedeme až na stranu řeky na území USA. Samozřejmě, že ke vstupu do USA bychom museli přes celnici, ale tady na řece se klienti fotí za pomyslnou čarou státní hranice a mají radost, že se při zájezdu do Kanady podívali aspoň na kousek do USA.

Po projížďce jdeme do restaurace na molu s krásným výhledem na řeku a na mé doporučení si většina klientů dává místní specialitu. Jmenuje se Poutine a jsou to vlastně hranolky s kuřecí omáčkou se sýrem. Po obědě ještě nakoupíme mapy Kanady, které mají v místním obchůdku se suvenýry nejlevnější v celém Ontáriu, a pokračujeme malebnou silničkou podél řeky Sv. Vavřince se spoustou ostrůvků směr Montreal. Tak pokračujeme několik desítek kilometrů až do města Cornwall, kde se napojujeme na dálnici.

Za půl hodiny už nás vítá modrobílá vlajka se znakem lilie. Přejíždíme do provincie Quebec a najednou je vše jinak. Nápisy na orientačních cedulích jsou buď jen francouzsky, nebo je vedle nich sice nápis anglický, ale o mnoho menším písmem. V návštěvním centru nabíráme mapy.

V Quebecu jsou horší silnice a proti provincii Ontário relativně nepořádek na ulicích. Ontario je až sterilně čisté a uspořádané, Quebec má naopak příjemnou ležérní atmosféru a často si připadáte spíš jako ve Francii než v Kanadě. To vidíme obzvlášť na předměstí Montrealu, které je cílem dnešní cesty. Prohlídku tohoto města ale necháváme na zítřek.

Náš hotel je v centru Montrealu, proto se po ubytování vypravíme na podvečerní procházku. Ve čtvrti Old Montreal je spousta útulných restaurací nabízejících místní speciality. Většina z nich nemá licenci prodávat alkohol. Je tady normální, že když  jdete na slavnostní večeři, tak si koupíte láhev vína v jednom z obchodů s alkoholem a odnesete si ji do restaurace. Tam si dáte večeři a vaše víno vám zdarma vychladí a servírují. Je to zvláštní a běžné pouze v této části Montrealu.

Společně odcházíme do čínského bufetu, který je i mezi našimi průvodci hodnocen jako jeden z nejlepších v Severní Americe. S plným žaludkem pak odcházíme na hotel, kam už dorazilo i ztracené zavazadlo.

Zítra nás čeká prohlídka Montrealu.

Autor: Jan Kužel America Tours