Mexiko nejsou jen výjimečné památky a krásná příroda, ale i znamenitá kuchyně

Španělé pak obohatili skladbu pokrmů o množství nových dovezených surovin, z nichž bezesporu nejvýznamnějším přínosem bylo maso domácích zvířat – hovězí, vepřové, kuřecí, kozí a skopové, dále mléčné výrobky, především sýry a všelijaké bylinky a koření. Během staletí se kuchyně regionálně rozrůznila závisle na místních podmínkách, dostupnosti a tradicích.

A tak jiné názvy a způsob přípravy pokrmů nás překvapí na severu Mexika, jiné v oblasti státu Oaxaca, na poloostrové Yucatán, v hlavním městě Mexico City atd. V každém případě se dobře najíme vždy a všude, ať již usedneme v typické mexické restauraci, či jen něco chňapneme do ruky u jednoho z nepřeberného množství pouličních stánků. A komu přece jen nezachutná mexická kuchyně, nezůstane určitě o hladu. Vedle místních specialit si lze vybrat z široké nabídky pokrmů mezinárodních kuchyní.

Tak jako kdysi, i dnes zůstává zvykem, že rodiny se většinou k jídlu scházejí ve svých domovech,  zvláště pak v oblastech venkova. Vaření je typickým posláním ženy. Podle tradice je dívka připravená na vdavky, když se z ní stane dobrá kuchařka. Musí být schopná si poradit s přichystáním i velké hostiny, které jsou nezbytnou součástí četných mexických oslav, tzv. „fiestas“.

Žádný den nemůže začít bez řádné snídaně. Úplně tou nejjednodušší verzí je podobně jako u nás káva, čaj nebo džus se sladkým pečivem, slanou houskou nebo toastem s máslem a marmeládou. Obvykle však snídaně bývá bohatší, než jsme zvyklí. Často se na stole objevují různě připravená vejce, maso, fazole, nezbytné placky z kukuřičné nebo pšeničné mouky. Avšak i zastánci zdravější alternativy stravování si najdou své, ať již třeba ovocný salát či ovesnou kaši.

Za hlavní jídlo dne se v Mexiku považuje oběd, podávaný obvykle mezi 13. až 16. hodinou. Mnohé restaurace v tuto dobu nabízejí výhodné vícechodové menu (polévka, maso/ryba s rýží, následuje malý dezert s nápojem za pevnou cenu). Večeře bývá většinou lehčí, často zbytky od oběda nebo opět jen kousek pečiva s kávou nebo čokoládou.

V zemi s tak teplým klimatem, jako je Mexiko, nesmíme zapomínat na pitný režim. Na mysli máme především nealkoholické nápoje, na které jsou Mexičané doslova specialisté. Nabízí se nám velmi pestrá paleta lahodného pití od čerstvě vymačkaných šťáv z tropických plodů či vhodných druhů zeleniny, přes osvěžující nápoje, zvané „licuados“, jež jsou směsí rozmixovaného ovoce nebo džusu s vodou a cukrem, dále „licuados de leche“ - voda je zde nahrazena mlékem, nebo také „aguas de fruta“ či „aguas frescas“ (voda, cukr, ovocný džus), jež často uvidíme servírované ve velkých skleněných džbánech.

Všechny tyto žízeň a horkost zahánějící nápoje můžeme zakoupit v restauraci nebo u pouličního stánku, kde nám nejspíše budou podány v uzavřeném igelitovém sáčku s brčkem, což je velmi praktické.

Z hygienického hlediska bychom se měli snažit vyhýbat všemu, co bylo vyrobené z nepřevařené nebalené vody nebo co obsahuje kostky ledu.

Další mexickou nápojovou specialitou je sladký teplý nápoj zahuštěný kukuřičným těstem a ochucený čokoládou, skořicí nebo různými druhy ovoce. Oblíbenou na zahřátí zvláště v oblastech jihu je horká čokoláda, většinou dochucená skořicí či malým množstvím pálivého chilli. Tradičně se servíruje v miskách se sladkým pečivem, které se do ní namáčí.

Z alkoholických nápojů je nejznámější určitě tequila. Pokud jde o mexická vína, ta si můžeme s klidem odpustit, o žádný zázrak nepřijdeme. O něco lépe si stojí místní piva. První pivovary založili na konci 19. století němečtí přistěhovalci. Dnes se můžeme setkat asi s 25 druhy značek, z nichž mnohé jsou opravdu na dobré úrovni. Například Bohemia a Corona de Barril, považovaná za tzv. prémiová piva, dále standardní Carta Blanca, Superior a Dos Equis nebo běžná Corona, Tecate a Modelo. Z tmavých piv jsou nejznámějšími Negra Modelo a Dos Equis Oscura.

Tak dobrou chuť při vašich cestách Mexikem.

Autor: Eva Špačková