Za poslední tři roky se konkurence na domácích linkách po USA dramaticky snížila. A cestující  už to začínají pociťovat. Situace je o to horší, že podnikání na domácích linkách v rámci USA je uzavřeno leteckým společnostem sídlícím mimo území států.

A tak se pomalu a nenápadně vytváří  trh, který je svou kvalitou služeb pro cestující horší než v jiných částech světa. Američané to ani netuší, nebo si myslí, že to je normální. Netuší, protože nemají srovnání.

Jak to všechno začalo?

Samozřejmě základním momentem v novodobém vývoji je 11. září 2001, kdy všechny letecké společnosti začaly bojovat o holé přežití.  Ale ani předtím na vnitřních letech nebyly služby moc kvalitní, zejména catering. Na dlouhých přeletech jste dostali opravdu chudé jídlo nebo hamburger, ale stále to bylo aspoň něco. I to se mělo brzy změnit.

Oříšky nebo preclíky?

FOTO: Archiv

Po roce 2011 všechny letecké společnosti začaly catering rušit až nastal dnešní stav, kdy v turistické třídě letušky servírují k jídlu pouze maličký pytlík oříšků nebo preclíků. To je vše, co vám společnost nabídne i při dlouhých šestihodinových přeletech třeba z Atlanty do Seattlu nebo z Los Angeles do Honolulu. Dříve jste mohli mít dvě zavazadla v turistické třídě zdarma, každé o hmotnosti 32 kg. Dnes nemůžete mít zdarma žádné, za to první se doplácí na letišti nebo po internetu před odletem cca USD 25 a smí vážit jen 23 kg. Fakticky se tak letenky zdražují. A do kabiny si tak cestující berou často velké zavazadlo, které se tam pak nemůže vejít.

Samostatnou kapitolou je přechod na elektronické letenky, který samozřejmě všichni vítáme, ale znamenal i propouštění zaměstnanců, kteří se vyznali v rezervačních systémech. Ty nahradili jiní, levnější, s nižší kvalifikací, kteří ale častokrát na svoji práci nestačí, o arogantním chování ani nemluvě.

Své o tom vědí průvodci turistických skupin. Odbavit velkou skupinu na let zpět do Evropy je někdy velký problém a musíte se obrnit trpělivostí.

Sám jsem v Atlantě nedávno odbavoval skupinu 45 klientů na let do Amsterdamu a dále do Prahy a přesto, že jsme byli obslouženi u speciálního pultu pro skupiny, tak tři zaměstnanci vystavovali letenky přes hodinu. Nejdřív dovedli zavazadla poslat jen do Amsterdamu místo až do Prahy, pak neuměli vytisknout palubní vstupenku z Amsterdamu do Prahy a nakonec, když jsem je donutil tyto chyby napravit, tak pracovali co nejpomaleji, aby mě potrestali  za to, že jsem vynutil nápravu jejich chyb.

Prostě dnes se předpokládá, že si letenku vytisknete doma a pokud to neuděláte, tak může přijít problém. O ztraceném zavazadle ani nemluvím, na telefonním čísle, kam máte volat o informaci, nikdy nikdo není. Tento systém je pro USA typický. Můžete se dovolat jen na záznamník, s živým člověkem se nesetkáte.

Ale pojďme zpátky k podstatě nastupujícího monopolu. Vnitřní lety po USA jsou obrovským trhem, který přepraví stovky milionů cestujících za rok.

Příběh začíná datem 29. 10. 2008, kdy Delta Airlines pohltila šesté největší aerolinie v USA Northwest Airlines, a stala se tak největšími aeroliniemi na světě. Navíc získala uzlové body na letištích v Detroitu, Minneapolis a Memphisu. Tato fúze byla oznámena velmi radostně „ Delta Airlines a Northwest Airlines se dohodly na vytvoření nové skvělé letecké společnosti, která bude dále operovat pod jménem Delta Airlines“. Bylo mi smutno. Měl jsem rád Northwest a často s ním létal, byly to příjemné aerolinky.

Tak se konkurence na americkém nebi snížila o šestinu. Ne všichni zaměstnanci přešli radostně k Deltě. Ne všichni, co přešli, pak přijali Deltu jako svoji společnost. Vzpomínám na letušku v uniformě Delty, která mě v Amsterdamu při letu do Detroitu vítala u dveří  do Boeingu 747 -  400 ještě s imatrikulací Northwestu.  Přežvykovala žvýkačku a dávala všem najevo, jak moc ji tato práce otravuje. Poslední letadla s imatrikulací Northwestu zmizela z nebe  dne 31. 1. 2010.

Další fúze nastala dne 3. 5. 2010, kdy Continental Airlines byly pohlceny United Airlines. Poslední letadlo s imatrikulací Continentalu dolétá na začátku roku 2012. Continental byl v té době pátými největšími aeroliniemi v USA, podle počtu přepravených pasažérů, s hlavním sídlem v Houstonu v Texasu a dalším důležitým uzlovým bodem na letišti Newark u New Yorku. Musím říci, že jsem měl Continental také rád, často jsem s ním létal na trase z Newarku nebo Houstonu do Střední Ameriky nebo na Havaj.

Hawaiian Airlines

FOTO: Jan Kužel America Tours

Měli nová letadla a do roku 2004 byly vedené charismatickým presidentem a CEO Gordonem Bethunem, který měl dokonce pilotní licenci na Boeing 757 a  767 a který zastával funkci šéfa Continental Airlines od roku 1994 po dobu 10 let. Udělal z bankrotujících aerolinek  firmu, která dostala četná ocenění.

Bethune nechal vedle dveří všech letadel nalepit samolepku, kterou jste viděli při nástupu do letadla. Hlásala: „Dobře si prohlédněte naše zaměstnance, jsou to jedni z nejsnaživějších a tvrdě pracujících lidí na světě“. Dnes můžete vidět jejich letadla s typickou imatrikulací Continentalu včetně ocasu a na trupu nápis“ United“.

Samozřejmě zůstala ještě řada menších společností, jako například US Airways (které úspěšně pozřela America West v roce 2005 a paradoxně si nechala jejich jméno, protože jí přišlo lepší ), nebo Southwest Airlines, které se orientují pouze na lety malými Boeingy 737 a nemají zaoceánské lety, dále Jet Blue, Alaska Airlines nebo Air Tran.

Můj poslední let s Northwest Airlines na trase Detroit - Toronto

FOTO: Jan Kužel America Tours

Ale jejich počet  není tak velký, aby dokázaly ovlivnit ty největší hráče.  Hlavní roli hrají Delta Airlines, United Airlines a American Airlines. Společně měly v roce 2011 kolem 47 % trhu na vnitrostátních letech.

Už teď je mi smutno, mám rád American Airlines, jejich hlavní letiště v Dallasu, kde mají výborné BBQ,  a rád s nimi létám. Držím jim palce, hlavně ať je při té cestě zpod křídel státu, který je teď chrání před věřiteli, nic nesežere, za sebe i ostatní cestující, kteří létají po americkém nebi.

Autor: Jan Kužel, America Tours