Článek
V pět kilometrů širokém údolí na břehu největšího islandského jezera se zde setkávají americká a eurasijská zemská deska. Nebo lépe řečeno rozestupují se a vzdalují.
Že jde o místo jedinečné, nepotvrzuje jenom fakt, že UNESCO zařadilo sněmovní pláň roku 2004 na svůj seznam. Jeho mimořádnost vytušili svou intuicí již první osídlenci Islandu. Jistý Grímur Geitskor, který dostal za úkol nalézt vhodné místo pro parlament, sice nevěděl nic o geologii, roku 930 ale veden geniálním instinktem zamířil na magické místo, plné podivných rýh v pláni. Ta největší z nich, tzv. Skála zákonů, je ve skutečnosti několik kilometrů dlouhý obří schod z šedivé vyvřeliny, který posloužil jako nejstarší megafon na světě.
Zde začal zasedat Althing, nejstarší parlament v Evropě i na světě. Zatímco svobodní muži Islandu, ať už velmoži, nebo sedláci, se shromáždili na pláni u majestátního jezera Thingvallavatn, hlasatel zákonů stál zády k nim a své poselství vykřikoval nahlas proti kamenné stěně. O zbytek se na tomto akusticky jedinečném místě postarala mohutná ozvěna.
Poblíž sídla zákonopravce si mohli postavit své zasedací přístřešky velmožové. Dnes jsou patrné základy asi 50 chatrčí, archeologové se ale nevzdávají a pátrají po nálezech z 10. století. "Parlamentní zasedání" trvala dva týdny v roce a vedle vyhlašování nových zákonů urovnávala spory.
Dostaveníčko dějin
Thingvellir je místem, kde si dějiny podávaly ruce. Předchůdce skromného luteránského kostelíku byl prvním vysvěceným křesťanským svatostánkem ostrova. Ostatně není divu, když právě zde roku 1000 přijala celá země křesťanství, jako první na světě demokratickou volbou.
I když konverze při zběžném pohledu do historie budí dojmem, že za den bylo vše hotovo a Island přijal novou víru bez odporu, pravý opak je pravda. Na sněmovní pláni proti sobě tehdy stála dvě přibližně stejně silná uskupení - pohanské a křesťanské. Když už se zdálo, že o změně státního kultu budou - jako tolikrát v minulosti - rozhodovat zbraně, přijal parlament na poslední chvíli bizarní řešení. Poslední a závazné slovo v celé záležitosti, proti němuž nebylo odvolání, přisoudil hlavnímu pohanskému náčelníkovi. Vůdce zmizel v přístřešku a celou noc se radil se svým svědomím a pohanskými bůžky.
To, co následovalo, patří k oněm podivuhodným dějinným zvratům, nikoli nepodobným zvolení Václava Havla za hlavu státu posledním parlamentem komunistického Československa. Muž s vikinskou helmou totiž na druhý den vystoupil před Skálu zákonů a vyhlásil, že Island se neprodleně stane křesťanskou zemí. Pohané padali na kolena, odhazovali meče, mnozí se nechávali pokřtít v blízkém horkém zřídle, a vše provázelo všeobecné nadšení nad tím, že základy evropské civilizace byly pevně položeny.
Přísný metr z Evropy
Vliv Evropy se ovšem postupně prosadil způsobem, o němž sedláci zprvu neměli ani ponětí. Například až do 13. století, kdy Island ovládli Norové, neznali trest smrti. Nová vládnoucí elita to ale rychle napravila. Na vzdálenějším konci kamenné stěny se nachází Drekkingarhylur, jezírko s horkou vodou, v němž byly v pytlích topeny nevěrné ženy. Na muže měli Norové jiný metr, za zavrženíhodný přečin typu krádeže byli sťati, zatímco menším prohřeškům, k nimž patřila chladnokrevně naplánovaná a provedená vražda, unikali jen s peněžitou pokutou.
Parlament se scházel v Thingvelliru bez přerušení až do roku 1798, význam lokality ale v novodobých dějinách neupadl, spíše naopak. Právě zde v roce 1874 dánský král Kristián IX. povolil ostrovanům ústavu, která po staletích norské a dánské nadvlády zajišťovala alespoň jistou míru nezávislosti. Zde byla 17. června 1944 vyhlášena islandská republika, a i když dnes Althing zasedá v Reykjavíku, jde-li o něco důležitého, vyrážejí poslanci po vzoru předků ke Skále zákonů.
Na samém vrcholu Atlantického valu
Z geologického hlediska je Thingvellir unikátním "švem" v zemské kůře, tvořeným četnými puklinami. Ostrov je totiž přímou a vlastně "nejvyšší" součástí Středoatlantického hřbetu, který se táhne celým Atlantikem mezi dvěma kontinenty a je nejdelším "horským" masívem planety. Island vděčí za své bytí riftu, který probíhá právě v ose tohoto hřbetu. Na ostrově pak vede riftové údolí od Reykjavíku přes Thingvellir a míří severovýchodně až do poloviny vnitrozemí, odkud se stáčí přímo k severu. Turista díky tomu může stát na vysokém návrší a pozorovat, jak se Evropa vzdaluje od Ameriky tempem dva centimetry za rok.
Islandští tuleni jsou zvědaví na lidi
Nejen lidé touží na Islandu po poznávání přírodních krás a zvláštností. Při troše štěstí lze na pobřeží narazit také na zvědavé tuleně, kteří podobně jako mloci v Čapkově románu plavou ve zpěněných příbojových vlnách a zvědavě pokukují po lidech. Jejich zvyk je opředen řadou záhad a lidových pověstí, z nichž nejznámější je legenda, že jde o převtělené duše faraónovy armády, která utonula při pronásledování Mojžíše a Izraelců v biblické knize Exodus. Setkání prý přináší štěstí, ovšem skákat za zvířecími zvědavci se nedoporučuje.
Turista nejdřív chvíli neví, zda se nedívá na plovoucí míč či hlavu potápěče. Když na něj však tuleň upře ze vzdálenost sotva pěti metrů své velké, černé, téměř lidské oči, oba na chvíli zkamení. Většinou je to ale jen okamžik. Ukončí jej buďto prudký pohyb ruky, hledající fotoaparát, anebo nějaký nepochopitelný rozmar zvířecí hlavy, díky němuž se tuleň poroučí zpátky do hlubin. Zážitek je o to silnější, dojde-li k němu v místě, kde z moře nedaleko od pobřeží ční několik skalních věží, jak se to stalo pisateli těchto řádků. Podle pověsti zde chtěli zlí trollové vyvrhnout nějakou loď na břeh, ale zastihl je východ slunce a oni ve slunečních paprscích zkameněli.
Větrná hůrka nad sopečnou pláží
Jih Islandu má i další kouzla. Povzbuzen setkáním s tuleněm může turista vyrazit k obřímu skalnímu mostu u mysu Dyrhólaey, zvanému "brána Islandu". Je ale třeba počítat s tím, že cestu většinou komplikuje všudypřítomný atlantský studený vítr, který by nejraději sfoukl lidské mravence z útesů do moře. Přes sto metrů vysoké skalní stěny jsou obsypány racky a papuchálky, s nimiž si vítr hraje jako s vločkami sněhu. Z hloubky doléhá hukot příboje. Písek na sopečné pláži je sytě černý a ostře kontrastuje s bělobou vln dorážejícího Atlantiku. Není slyšet vlastního slova. Na snímcích to samozřejmě vidět není, ale v uších vám hučí ještě dlouho poté, co jste usedli zpět do vyhřátého bezpečí vozidla.
Rady a doporučení na cesty
Co na turisty čeká: Ostrý, svěží polární vzduch ihned po vystoupení z letadla, nejčistší voda z kohoutku na světě a vědomí že "visíte" těsně pod Severním polárním kruhem. V dostupném okruhu kolem metropole Reykjavíku pak nelze vynechat Zlatý trojúhelník, to znamená všechny nejvyhlášenější lokality jihozápadního Islandu. Patří k nim vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss, jehož vodní stěnu lze podejít, biskupství Skálholt, kde začala v roce 1550 reformace zavražděním biskupa a jeho synů, "zlatý" vodopád Gullfoss, gejzír Strokkur, který každých 5 minut vyvrhuje vřelou vodu do výšky 25 metrů, a národní park Thingvellir.
Kudy na Island: Nejlevnější jsou charterové lety z Německa. Cestujete-li po zemi, je třeba dorazit nejprve do dánského přístavu Hansholm, potom trajektem NORRÖNA na Faerské ostrovy, a pak teprve na Island. Plavba Severním mořem tam a zpět zabere týden. Trajekt má i dvoulůžkové kajuty, Češi ale vzhledem k cenám cestují zpravidla v 6-9lůžkových.
S čím je třeba počítat: Platí zákaz dovozu narkotik, vajec, masa, mléka a mléčných výrobků. Lze dovézt maximálně 3 kg potravin v ceně nepřestupující 4000 ISK (1600 Kč). Alkohol se prodává jen ve specializovaných obchodech, převážně ve městech. V běžných obchodech je dostupné pouze pivo s nízkým obsahem alkoholu nebo nealkoholické víno. Je třeba počítat s tím, že jídlo je velmi drahé. V restauraci zaplatíte 650 Kč, pivo stojí v přepočtu 160 Kč. Spropitné se nedává. Doporučuje se ochutnat některé místní speciality - jogurt Skür (300 Kč), sušené ryby (450 Kč).
Některé další ceny v Kč: Káva, čaj - 200 Kč, kakao - 250 Kč, sendvič 320-550 Kč, hamburger - 500-900 Kč, velké hranolky - 420 Kč, polévka - 450 Kč, chléb balený - 100 Kč, kokakola 1,5 litru - 80 Kč