Chur, hlavní město kantonu Graubünden, je pomyslnou branou do krajiny alpských průsmyků a strmých pohoří ve východním cípu Švýcarska. Leží v nadmořské výšce kolem 600 metrů a v minulosti se zde lidé často aklimatizovali při cestě na lázeňské pobyty v Davosu nebo Svatém Mořici. Chur je také jednou z hrstky zastávek na trase ikonického Glacier Expressu, který jezdí z Zermattu právě do Svatého Mořice. Další legendární panoramatická železniční trať, Bernina Express, zde startuje a míří na jih.

Přečtěte si také:
Ve Švýcarsku hrají vlaky prim

Stovka fontán

Staré město leží jen pár kroků od nádraží a do centra míří tradiční švýcarská Bahnhofstrasse, zabloudit se dá jen stěží. Cesta vede přes náměstíčko Alexanderplatz a za zmínku stojí, že v celé Evropě jsou pouze dvě místa tohoto jména — tím druhým je známé náměstí v Berlíně pod televizní věží.

V Churu je celkem 135 roztodivných fontán s vynikající pitnou vodou, která pochází z téměř pěti desítek pramenů. Některé mají skutečně netradiční provedení, například Lucrezia's Tears připomínající obří modrou misku. Představuje místní šlechtičnu Lukrécii, jež pláče pro svého manžela zemřelého za třicetileté války — pomalu vytékající voda symbolizuje slzy. V části města voda proudí těsně pod povrchem, na pěší zóně proto místy dlažbu nahrazují železná síť či perforované ocelové pláty a na nich v horkém létě s oblibou postávají ženy v sukních a nechávají se ochladit.

Ve městě najdete více než stovku zajímavých fontán s pitnou vodou.

Ve městě najdete více než stovku zajímavých fontán s pitnou vodou.

FOTO: Roman Zvarič

U radnice zve k posezení park s fontánou a dokonale upravenými květinovými záhonky. Na větvi jednoho z vysokých stromů je navlečena královská koruna, prý zlatá, ale kdo ví… Na lavičce v parku je připevněn box z nerezové oceli, v jehož útrobách se skrývají asi dvě desítky knih. Slouží pro ty, kdo si přišli posedět a nemají při sobě nic ke čtení.

Jako ve Stínadlech

Staré město, kde platí zákaz vjezdu aut, doslova dýchá historií a téměř na každém rohu čeká nějaké překvapení. Křivolaké uličky spojují miniaturní náměstíčka, občas se někde vynoří skrytý kostel nebo tajemný průchozí dvůr. Třeba na plácku Bärenloch se zaručeně budete cítit jako ve Stínadlech. Starobylé měšťanské a cechovní domy zdobí bohatě malované fasády, osvětlení zajišťují více než 100 let staré plynové lampy.

Nevidíme zde žádné dřevěné domy. V roce 1464 totiž město vyhořelo do základů a jeho představitelé napříště dřevo coby stavební materiál zakázali. Nový Chur byl vybudován z kamene. Nakonec ale jedno dřevěné stavení přece jen objevíme. Po požáru bylo nutné urychleně postavit nejdůležitější dům ve městě — ano, šlo o hostinec — a z kamene by to trvalo příliš dlouho. Tento dům ze dřeva starého přes půl tisíciletí dosud stojí.

Domy jsou kamenné, protože v minulosti město vyhořelo.

Domy jsou kamenné, protože v minulosti město vyhořelo.

FOTO: Roman Zvarič

K orientaci dobře poslouží 3D model města (jednotlivé budovy jsou popsány dokonce i Braillovým písmem) před kostelem svatého Martina. Ten má skvostná vitrážová okna od Augusta Giacomettiho a ciferník hodin s průměrem 8 metrů, který je druhý největší ve Švýcarsku.

Na mnoha budovách vlají tři vlajky: kromě švýcarské to je vlajka města a kantonu Graubünden (s kozorožcem). Když si přivstanete a vyrazíte do okolních hor — třeba na pohoří Calanda, po kterém je pojmenované místní pivo — pak kozorožce s trochou štěstí můžete potkat.

Měli katolické ghetto

Ve svahu nad sv. Martinem se tyčí katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Jak se k ní blížíme, je zřejmé, že domy v této části města jsou postaveny na skále. Uzavřené náměstíčko s katedrálou a sousedním biskupským palácem připomíná pomyslné město ve městě a v minulosti jím skutečně bylo — během reformace totiž v protestantském Churu tvořilo ghetto, kam se uchýlili katolíci.

V krajině kolem města jsou zasazeny vinice.

V krajině kolem města jsou zasazeny vinice.

FOTO: Roman Zvarič

Dominantou katedrály dokončené ve 13. století je oltář se 153 pozlacenými postavami. Všimněte si také nezvyklého dřevěného poklopu na zemi. Podle původního projektu zde stále fontána, ale brzy se ukázalo, že v interiéru způsobuje vlhkost, a tak byla zrušena.

V Churu jsou tři velká muzea — historické, přírodní a umělecké. Navštívili jsme poslední z nich, které sídlí v neoklasicistické Ville Planta a sousední, podzemní chodbou propojené moderní budově. Nejzajímavějším exponátem je 140 metrů dlouhé a 4,4 metru vysoké plátno Martina Dislera vystavené kolem dokola podél stěn obřího podzemního sálu.

Churským rodákem je také tvůrce filmového Vetřelce. Ve stejném stylu mají ve městě i bar.

Churským rodákem je také tvůrce filmového Vetřelce. Ve stejném stylu mají ve městě i bar.

FOTO: Roman Zvarič

Expozice představují hlavně tvůrce spjaté s kantonem Graubünden. Jsou zde k vidění obrazy Giovanni Segantiniho, Giovanniho Giacomettiho a zdejší rodačky Angeliky Kaufmann. V parčíku u vstupu do muzea střeženého dvojicí sfing s atypickou mužskou tváří stojí bizarní skulptura Female Alien dalšího zdejšího rodáka H. R. Gigera, tvůrce filmového Vetřelce. Ve městě je také bar, jehož surrealistický interiér a nábytek Giger navrhl. Jeho sourozence byste mimochodem našli na opačné straně Švýcarska v Gruyères.

Za adrenalinem na kolo

Ve svazích nad městem jsou vinice a obzor kolem dokola lemují vrcholky hor. Jedna z nich, Brambrüesch (2174 metrů), je přímo za humny a dá se na ní vyjet lanovkou. Pokud po prohlídce města zatoužíte po trošce adrenalinové zábavy, doporučujeme pronajmout si v půjčovně nedaleko spodní stanice lanovky kolo a zamířit právě sem.

Adrenalin si můžete dopřát na svazích nad městem.

Adrenalin si můžete dopřát na svazích nad městem.

FOTO: Roman Zvarič

Z Brambrüesche se totiž do města spouští několik freeride tras vyhlášeného Alpenbikeparku, který je v provozu od dubna či května až do začátku prosince. Naše výprava otestovala „modrý“, středně obtížný singl track se spoustou technických záludností a báječnými klopenými zatáčkami. Divoký sjezd do Churu nemá chybu.