Krásný a zajímavý výlet s několika variacemi si můžete udělat z Františkových Lázní. Nejlepší je začít od Františkova pramene, načepovat tam pití na cestu, eventuálně se podívat, jak to sluší sošce „Františka“ nebo se stavit v informačním středisku – a pak už pokračovat ani ne tři kilometry po červené turistické značce.

Za městem to bude stromořadím podél málo frekventované silnice, kde nenápadná šipka upozorní, že tudy vede stará poutní cesta. Zprvu mírným stoupáním, na jehož vrcholu se otevře zpětný pohled na celé Františkovy Lázně. Vpředu však nevyhlížejte žádnou Etnu, ba ani kužel jako ve Středohoří.

Cílem je nenápadný zalesněný kopec s nadmořskou výškou 503 metrů, což znamená tak 30 metrů nad silničkou. Ta vede na osadu Komorní dvůr (někde nazvanou také Komorní hůrka), ale my odbočíme po značce doprava, kde po pár krocích vítá tabule oznamující národní přírodní památku: Komorní hůrka – jedinečná čtvrtohorní sopka.

Vybuchla jen jednou

Proslavil ji Johan Wolfgang Goethe, když se vložil do sporů o jejím vzniku mezi neptunisty (vznik všech hornin z usazenin) a plutonisty (vznik z magmatu) a nakonec navrhl prokopat se dovnitř, aby se to prokázalo. K tomu došlo až po jeho smrti, kdy na to shromáždil dostatek financí jeho přítel a zapálený badatel hrabě Kašpar Maria Šternberk.

Z informačních tabulí se můžete dozvědět spoustu zajímavostí.

Z informačních tabulí se můžete dozvědět spoustu zajímavostí.

FOTO: Eva Mráčková

Bylo to tenkrát vůbec poprvé, kdy někdo takto vynaložil peníze čistě z vědeckých důvodů. Však také K. M. Šternberk byl fakticky zakladatelem Národního muzea. I díky těm dvěma se Komorní hůrka stala světoznámou a jednou z geology nejnavštěvovanějších sopek světa.

Komorní hůrka si zasoptila jen jednou, ale zato doopravdy. Výbuchem strombolského typu vyvrhla do vzduchu lávu a horniny s množstvím plynů. Vzhledem k západnímu větru se strusky usadily více na východním svahu. Nakonec v jícnu a na jihozápadním svahu ztuhla láva ve formě čediče. Jenže to bylo nejméně před nějakými 100 000 lety.

Už jen slabé dozvuky vulkanické činnosti se na Chebsku objevují stále, tak jako legendy o trpaslících, které se k ní váží. Čedič i vyvrženou strusku na Komorní hůrce samozřejmě najdeme dodnes, ovšem nejen tam. Velká část strusky byla během let odtěžena a sloužila třeba k vysypávání lázeňských cest. Tak vznikla relativně rozsáhlá přibližně oválná prohlubeň, kterou návštěvníci obvykle mylně pokládají za kráter.

Komorní hůrka - čedičová skála

Komorní hůrka – čedičová skála

FOTO: Eva Mráčková

Těžební jáma

Těžební jáma

FOTO: Eva Mráčková

Cestou od Františkových Lázní je to první setkání se sopkou, kterou lemuje naučná stezka s panely s podrobnými informacemi i dobovými nákresy a fotografiemi. „Kráter“ je pozoruhodný něčím jiným: díky expozici na sluneční stranu a ochraně před větry má specifické teplé klima, ve kterém se daří vzácným rostlinám, a i ty obyčejné tu vykvétají o mnoho dřív než v okolní přírodě s drsnějším podnebím. Informační tabule napoví, které kytičky včetně orchidejí kdy hledat.

Štoly, které byly do sopky na Goethův návrh proraženy, jsou dnes již převážně propadlé, resp. zasypány, nedochoval se ani původní vstup. Nicméně do nitra se aspoň částečně dostat lze, a sice ze strany od obce Komorní dvůr, kde je také provizorní informační středisko fungující jen v sezoně.

Vchod do štoly zdobí portál s dedikací přátelům přírody od hraběte K. Sternberga. Vstup je možný v době letní sezony nebo na dohodu. Helmy, bez kterých to dle předpisů EU nejde, visí za mříží u vchodu.

Portál K. Sternberga

Portál K. Sternberga

FOTO: Eva Mráčková

Své pocty se dočkal i J. W. Goethe ľ jeho portrét s věnováním z roku 1808 je vytesán do čedičové skály Komorní hůrky blízko vchodu do štoly. Vrchol sopky je o něco výše. Kdysi byl holý, dokonce tam bývala stavba typu altánu. Ten se nedochoval, dnes je vrchol porostlý stromy, které umožňují jen částečný rozhled.

Zpět kolem rybníků

Od informačního střediska můžeme vyrazit zpět do Františkových Lázní po modré turistické značce okolo lesíka, kde si všimneme zachovaného smírčího kříže. V obci Klest můžeme buď zvolit nejkratší cestu zpět: silničkou doprava, která vede kolem obory Slatina se stádem daňků a skýtá krásný výhled na jezero Amerika. Celý výlet tak bude okolo sedmi kilometrů.

Smírčí kříž u Komorní hůrky

Smírčí kříž u Komorní hůrky

FOTO: Eva Mráčková

Nebo můžeme pokračovat po modré až na rozcestí Lužná a odtamtud po zelené značce kolem krásných rybníků Miska, Amerika a Ptačího rybníku k Jadranu a lesoparkem k našemu východisku. Tato delší trasa čítá 11 kilometrů. Možností je mnoho, záleží na čase, silách i na tom, jak dlouho se kde cestou chceme kochat.

Pro samu Komorní hůrku by bylo hřích si vyčlenit míň než hodinu (bez návštěvy štoly). Dokonce jsem tam potkala hledače kovů, ale protože ve všední den nebyl široko daleko nikdo a jediný prokazatelně cenný kov byly mé náušnice, tak jsem se radši na možný úlovek neptala.

Obora Slatina a Amerika

Obora Slatina a Amerika

FOTO: Eva Mráčková

Také je možné z obce Komorní dvůr pokračovat po červené značce do Chebu. Je to krásná cesta.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.