Sopečné pohoří Vihorlat pokrývají nekonečné koberce bukových lesů. Nejvyšším vrcholem jeho přes padesát kilometrů dlouhého hřebene je stejnojmenný Vihorlat s výškou 1076 metrů nad mořem. Sopečný původ připomíná podkovovitý tvar podlouhlého hřbetu, jehož střed tvoří jezero Morské oko, které paradoxně sopečného původu není.

Z vrcholů pohoří si můžete vychutnat pohled na zelené koberce z buků.

FOTO: Kateřina Hubertová, Právo

Vihorlatský prales tvoří zachovalé karpatské bukové pralesy se stromy starými přes dvě stě let. Jim dominuje buk lesní, javor klen či jasan ztepilý. Spadané stromy se nikam neodklízejí, zůstávají ležet na místě a jejich dřevo se rozkládá přispěním dřevokazných hub, chorošů a hmyzu.

Ve vihorlatských lesích a na okolních loukách roste také mnoho druhů vzácných rostlin jako kostival srdčitý, hořec tolitovitý, kolotočník ozdobný, vrbina hajní či pablen kraňský, který najdete pouze a jen v oblasti východních Karpat. Prales je světově chráněnou přírodní památkou UNESCO.

Sninský kameň

Snad nejvýraznějším kopcem pohoří je Sninský kameň v nadmořské výšce 1005 metrů s nepřehlédnutelným skalním masívem na vrcholu. Dvě vrcholové plošiny, jejichž kolmé stěny převyšují ty okolní až o dvacet metrů, jsou pozůstatkem lávového proudu a tvoří je dva andezitové útvary oddělené hlubokým sedlem.

Vrcholové skály jsou přístupné po kovových žebřících a nabízejí krásný daleký výhled na celý hřeben, nedalekou Sninu i kopce Laborecké vrchoviny a Bukovských vrchů. Když se podíváte z vyhlídky na vrcholu Sninského kamene přímo dolů, uvidíte nedaleké jezero Morské oko (618 m n. m.), které je největším jezerem v pohoří Vihorlatské vrchy.

Hlubokými lesy se můžete hodiny toulat, aniž potkáte živáčka.

Hlubokými lesy se můžete hodiny toulat, aniž potkáte živáčka.

FOTO: Kateřina Hubertová, Právo

Vzniklo v holocénu velkým sesuvem půdy ze strmých okolních svahů pokrytých sypkým a nestabilním sopečným materiálem. Sesuv přehradil dolinu Okno, skrze kterou protékal stejnojmenný potok. Původní rozloha přírodně vzniklého jezera však byla sotva poloviční, do dnešních rozměrů (13 hektarů) se rozrostlo až po navršení umělé hráze v 80. letech 19. století.

Asi kilometr od velkého jezera naleznete Malé morské oko s nádherně zelenou průzračnou vodou. Zajímavostí je, že jezero má stálý přítok, ale žádný povrchový odtok. Člověk do jeho fungování nikdy nezasahoval, proto je považováno za nejzachovalejší z vihorlatských jezer.

Pod ochranou UNESCO

Další zajímavostí Vihorlatu jsou starobylé dřevěné kostelíky rozeseté pod východními svahy hor. Za Rakousko-Uherska patřil region k nejchudším, stavaři tedy ke stavbě kostelů využívali hlavně dřevo, jehož bylo v okolí plno. Stavební materiál získávali nejčastěji z jehličnanů, spíše výjimečně z buků, bříz či habrů. Tesařští mistři si při stavbě svatostánků museli vystačit bez kovových hřebů, které lidem připomínaly ukřižování Ježíše Krista. Jednotlivé trámy spojovaly dubové klíny.

Osm z více než padesátky těchto vzácných dřevěných kostelíků patří pod ochranu UNESCO — římskokatolické kostelíky v Hervartově a Tvrdošíně; evangelické artikulární chrámy v Kežmarku, Leštinách a Hronseku; řeckokatolické kostelíky v Bodružalu, Ladomirové a Ruské Bystré. Nejstarší kostelíky pocházejí ze 17. století, ty nejnovější z 19.

K nejcennějším z nich patří kostel svatého Mikuláše v Ruské Bystré. Dodnes využívaný kostelík se zastřešeným zápražím podepřeným hranolovými sloupy byl postaven v roce 1730. Jde o trojprostorovou srubovou stavbu ručně tesaných trámů ze dřeva jehličnanů. Kostel tvoří vstupní část, chrámová loď a svatyně, seřazené za sebou v ose od východu na západ.

Ze západní strany srubové stavby vyrůstá mohutná věž se zvony ukončená cibulí a tříramenným křížem, druhá, menší věžička podobného tvaru se nachází nad svatyní. Střechu pokrývá dřevěný šindel.

V presbyteriu najdete bohatě zdobený barokní pětipodlažní ikonostas. Ten byl původně určen pro jiný kostel, což jednoduše odhalíte podle toho, že se do prostoru malého kostelíku téměř nevešel a jeho vrchní část je napasována těsně pod stropem.

Dřevěné kostelíky tu najdete skoro všude. Mají krásnou výzdobu.

FOTO: Kateřina Hubertová, Právo

V kostelíku se nacházejí také ručně malované dvoukřídlé carské dveře se šesti barevnými medailony, které zobrazují postavy evangelistů a zvěstování. Nedávno do kostela přibyla ještě jedna vzácnost, a to relikvie svatého Mikuláše pocházející z jihoitalského přístavního města Bari, kde se nacházejí ostatky tohoto světce.