Největší část turistů dnes míří na Cayos de Villa Clara (někdy zvané i Cayerías del Norte), skupinku ostrůvků u pobřeží na severu provincie, jež byly ještě nedávno neobydlenou divočinou plnou mangrovů a komárů. Od konce 90. let, kdy tu otevřeli první resort, se z místa stalo druhé největší letovisko v zemi po proslulém Varaderu.

Cayos de Villa Clara už nejsou panenskou divočinou, najít klidné místo na pláži ale stále není problém.

Cayos de Villa Clara už nejsou panenskou divočinou, najít klidné místo na pláži ale stále není problém.

FOTO: Martin Dohnal, Právo

Dvacítka resortů nyní nabízí přes 10 tisíc pokojů, lesy jeřábů přitom dávají jasně najevo, že výstavba není u konce. Zdejší příroda ale stále může nabídnout mnohem víc než jen překrásné pláže. Oblast leží v biosférické rezervaci UNESCO Buenavista a je plná životem kypících korálových útesů a mokřadů. Je vyhlášeným potápěčským rájem, ale i nad hladinou lze spatřit stovky druhů živočichů včetně plameňáků, pelikánů či skákajících delfínů. Posledně jmenované tvory pak předvádí i několik místních delfinárií, ačkoliv milovníky divoké přírody takový zážitek nadchne stěží.

Parním vlakem z cukrovaru

Byla by každopádně škoda zůstávat jen na zmíněných ostrovech. Pojítko se zbytkem Kuby představuje 48 kilometrů dlouhá silnice zbudovaná na náspu v otevřeném moři. Cesta, jež je z větší části bez osvětlení a postranních zátarasů, může být někdy zrádná, jak dokazuje automobil trčící z moře, který míjíme.

Caibarién, nejbližší větší město, je už jen stínem dřívějšího centra cukrovarnictví. Průmysl, který po rozpadu východního bloku zažil drsný propad, dnes připomíná obří muzeum v budově bývalého cukrovaru. Vybavení, které vypadá jako z dob průmyslové revoluce, se ve skutečnosti používalo až do 90. let minulého století. Duchy dávné minulosti oživuje rozsáhlá venkovní expozice parních lokomotiv, za pomoci jedné z nich se pak lze z přilehlého nádražíčka dopravit do nedalekého Remedios, které je celkově zajímavějším místem.

Rikši, jeden z prvních projevů soukromého podnikání

Rikši, jeden z prvních projevů soukromého podnikání

FOTO: Martin Dohnal, Právo

Remedios holduje rumu i karnevalu

Na Kubě je jen hrstka měst s pětisetletou historií, ale zatímco Trinidad, Santiago, Baracoa či Havana (která oslaví 500 let příští rok) jsou na přívaly turistů zvyklé, sem jich zavítá jen zlomek. Za zajížďku přitom Remedios stojí. Hlavní náměstí Plaza Martí, s pestrobarevnými fasádami nově opravených koloniálních domů, se pyšní hned dvěma kostely, což je na ostrově skutečný unikát.

Robustní kostel sv. Jana Křtitele (San Juan Bautista) tu stál už v roce 1545 a je tak jednou z nejstarších církevních staveb v zemi. Dnešní podoba je z větší části výsledkem přestaveb v 18. století, vnitřek však ukrývá bohatě zdobený zlacený oltář a také dvě kuriozity — sošku těhotné Panny Marie vyrobenou ve španělské Seville a dřevěný strop, jenž kdysi býval trupem lodi.

Historický kostel San Juan Bautista ve městě Remedios

Historický kostel San Juan Bautista ve městě Remedios

FOTO: Martin Dohnal, Právo

V okolních malebných domcích v nevelkém historickém centru už začínají otevírat hotely, kavárny a butiky, které zatím sice zatím nepraskají ve švech, ale dávají tušit, že zdejší poklidně plynoucí dny se chýlí ke konci.

Na stinné zahrádce nově otevřeného hotelu Bausá si mohou návštěvníci vychutnat stylový rum Remedios 500, jenž oslavuje nedávné jubileum města. Rum, jenž zrál 25 let, je ale záležitostí pro opravdové nadšence. „Jde o limitovanou sérii tisícovky láhví, jedna vyjde na 300 dolarů,“ prozrazuje Teresa z místní likérky. Nutno dodat, že oproti běžným rumům je také velmi silný, proto je lepší se držet rady mistra Césara Martího, který výrobu zaštítil: „Pijte málo, ale dobře“.

Jestliže je Remedios po většinu roku ospalým městem, pro vánoční čas to rozhodně neplatí. Každý Štědrý večer se totiž v zdejších ulicích rozjíždí bouřlivá kakofonie jménem Las Parrandas, která otřásá městem až do rána.

Pronikavě hvízdající ohňostroje, alegorické vozy, frenetické bubnování a samozřejmě tanec jsou základem párty, která je údajně jednou z nejdivočejších v celém Karibiku. Místní si tradici, v níž mezi sebou soupeří dvě části města El Carmen a El Salvador, považují natolik, že dokonce zřídili speciální muzeum s dokumentací minulých ročníků a s živými ukázkami. Pokud budete chtít toto šílenství zažít na vlastní kůži, plánujte s dostatečným předstihem - zdejší ubytovací kapacity jsou omezené a událost každoročně láká návštěvníky z celé Kuby i z ciziny.

Slavnostní přehlídka ve městě Remedios

Slavnostní přehlídka ve městě Remedios

FOTO: Martin Dohnal, Právo

Základy bujaré tradice kupodivu položil kněz Francisco Vigil de Quiňones. Ten v 18. století místní děti vybavil lžícemi a hrnci a vyzval je, aby hlukem dali lidem vědět o blížící se půlnoční mši.

Che zůstává ikonou

Zhruba 40 kilometrů na západ pak leží Santa Clara, hlavní město provincie, které přitahuje zejména návštěvníky romanticky obdivující revolucionáře Ernesta „Che“ Guevaru. Jeho portréty na pohlednicích, klíčenkách, tričkách, kalendářích, čepicích a transparentech vás nenechají ani na chvíli na pochybách, kdo je tu považován za hrdinu číslo jedna. Lze se jen dohadovat, jak by se na tuhle komodifikaci díval on sám.

Hlavním tahákem je bezesporu mauzoleum na západním okraji města, kde je Guevara pohřben i s několika spolubojovníky z jeho posledního, nezdařeného pokusu o revoluci v Bolívii. Zatímco obří prostranství před památníkem korunovaným dvacetitunovou sochou revolucionáře vypadá poněkud megalomansky, vnitřek je překvapivě intimní.

Mauzoleum Che Guevary stále láká zástupy návštěvníků.

Mauzoleum Che Guevary stále láká zástupy návštěvníků.

FOTO: Martin Dohnal, Právo

Sešeřelá malá místnost s nástěnnými výklenky je osázena rostlinami imitujícími bolivijskou džungli, vše osvětluje věčný plamen, který tu v roce 1997 zapálil Fidel Castro. Místo denně navštíví až 2000 lidí.

Druhé křídlo památníku tvoří skromné muzeum vystavující několik osobních předmětů revolucionáře, jehož odkaz je dodnes předmětem vášnivých sporů.

Na severovýchodě Santa Clary se pak nachází další pomník spjatý s ikonickým revolucionářem. Jde o originál vojenského vlaku, který partyzáni pod vedením Che Guevary v roce 1958 vykolejili a v následné bitvě porazili mnohonásobnou přesilu vojáků. Bitvu, která znamenala zásadní obrat v kubánském konfliktu a předznamenala konec tehdejšího diktátora Fulgencia Batisty, připomínají uvnitř vagónů předměty patřící bojujícím na obou stranách.

I několik desetiletí po revoluci se přitom zdá, jako by Santa Clara byla předurčena být předvojem změn na celé Kubě. Svobodomyslné roqueros přitahuje největší rockový festival v zemi, Ciudad Metal, jenž by byl před nějakými dvaceti roky nemyslitelný, funguje tu také první otevřeně gay podnik na ostrově - Club Mejunje prý proti kritikům bránil nynější prezident Miguel Díaz-Canel, který byl dříve místním guvernérem.

Džungle a káva Escambray

Opravdovým rájem pro dobrodružnější cestovatele toužící zažít Kubu jinak než z pláží, je pak přírodní park Topes de Collantes pokrývající plochu 200 kilometrů čtverečních v pohoří Escambray.

Ačkoliv 90 kilometrů dlouhé pohoří nejsou žádné velehory, nejvyšší vrchol Pico de San Juan má jen 1156 metrů, je lepší členitý terén nepodceňovat a vybavit se odpovídající obuví. Ne náhodou se tu ukrývali jak Guevarovi partyzáni, tak o pár let později kontrarevoluční jednotky podporované USA.

Bujná džungle pokrývající zdejší vrcholky ukrývá mimo jiné nejvyšší mahagonový strom na Kubě, 40 druhů orchidejí, kapradiny, banánovníky, obří borovice a mnoho dalšího.

Nápadně chladnější klima pak vyhovuje také jelenům či hutii stromové, velkému hlodavci žijícímu pouze na Kubě.

Hustý porost je naštěstí také protkán sítí překvapivě dobrých turistických stezek. Ty si lze projít i na vlastní pěst, pokud si ale chcete ušetřit bloudění, najměte si raději průvodce v návštěvnickém centru (Centro des Visitantes). Mezi trasami je nejoblíbenější ta, jež vede k pohádkově vypadající kaskádě vodopádů a přírodních jezírek zvané El Nicho.

Odměnou za výšlap na vrcholky vám pak budou dechberoucí výhledy - mimo jiné na majestátní přehradu Hanabanilla rozkládající se na ploše 15 kilometrů čtverečních. Výlet na lodi od hotelu Lake Hanabanilla vám pak nabídne zase zcela jiný pohled na okolní krajinu. Největší budovou parku je Kurhotel Escambray poblíž návštěvnického centra. Nepříliš vzhledný betonový kolos z 30. až 50. let je díky své poloze v údolí naštěstí většinu času milosrdně skryt. Na místě, kde diktátor Batista zbudoval letovisko pro svou manželku, která zdejší kraj milovala, později vyrostlo plicní sanatorium, které je zde zčásti fungující jako hotel dodnes.

V malém „muzeu kávy“ o něco výše pak můžete mimo jiné okusit zdejší specialitu, výrazně aromatickou odrůdu arabika z plantáže Cristal Mountain.

Ikonické americké bouráky z padesátých let dál brázdí zdejší silnice.

Ikonické americké bouráky z padesátých let dál brázdí zdejší silnice.

FOTO: Martin Dohnal, Právo

Bez automobilu se do Topes de Collantes dostanete jen těžko, obvyklou variantou je však taxík z nedalekého Trinidadu či z města Cienfuegos. Dobrodružněji založení jedinci mohou podniknout zábavnou, ale silně kodrcavou výpravu v sovětském náklaďáku či džípu. Denní výlet lze domluvit v trinidadské kanceláři společnosti Cubatur.